Shrnutí jednoho pracovního týdne, jednoho pracovníka..
Tentokrát nikoliv možná, ale určitě je tentokrát tento příspěvek předčasný, neboť můj pracovní týden tentokrát skončí dvěma schůzemi spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Až v sobotu večer... Co mě čeká? Rád bych odstoupil ze všech netechnických funkcí a povinností. "Výmluva" bude jasná - únava a také to, že v dalším spolku, jehož jsem členem a jehož zde také nebudu zbytečně jmenovat, bych měl mít funkci v provizorním vedení...
Ale k věci: V pondělí jsem dotahoval vše, co dotáhnout šlo, takže práce - a bohužel - docela na papírech, k mojí vlastní práci jsem se dostával s obtížemi. Stále mám dojem, že se toto děje čím dál častěji.
Úterý a mé volno je popsáno v extra příspěvku "To je infantilní!" a protože to celé bylo moc krásné a pohodové, musela přijít středa taková, jaká přišla. Tedy špatná. A mohu si za to sám - kdybych nechal kolegy vyráchat v tom, že zapomněli(?) na jednu práci, jež měla být hotova do středeční osmé hodiny ranní, tak bych bych v klidu a nikoliv se stresu a třesu, kdy jsem se hnal skrz budovy 15 minut před deadline na jediné místo, kde se dal daný úkol splnit. No a protože jsem tu dlouho nepsal o svém kávometru, tak tentokrát nezapomenu. Nasypání zrníček do hrnku jsem zvládl až 90 minut po příchodu do práce, přičemž hovory s poruchami mi na služební mobil chodily ještě před tím...
Čtvrteční poklidné ráno se včerejší odpolední kávou, tak bych popsal situaci po zklidnění tradičních ranních problémů. Popisovat své činnosti ve čtvrtek ani nebudu, ale dodám, že když už jsem byl v práci jen já a uklizečky, tak jsem se opět věnoval papírům. Opět dvě a půl hodiny práce, kdy jsem papíry razítkoval, podpisoval, vytvářel a tu a tam na základě těchto papírů něco drobně opravoval v databázích...
Jinak jsem pěkná potvora, protože už ve čtvrtek odpoledne mi mobilní telefon signalizoval,že je nabití slabé. A já s tím nic neudělal do doby, neý jsem si to teď v pátek uvědomil. Ale to jsem si uvědomil spíš jen proto, že jsem měl jet na onu schůzi spolku a ze všech delších výjezdů mimo domov podávám zprávu, že jsem dojel dobře. Kam zmizela má preciznost a odpovědnost? Kam zmizelo mé nadšení dělat support i o dovolenou?
PS: S mým rozhodnutím nebýt v orgánech spolku je to už nahnuté. Do jednoho z nich kandiduje kluk, kterému věřím a postavit se za něj je radost pro duši. Napsal to emailem o půlnoci ze čtvrtka na pátek a zatím ho to nepustilo...
