Samotného by mě zajímalo, jak tento sen měl začít, (či jak začal, ale já si to nepamatuji), protože dobrovolně bych dovnitř asi nevstoupil. Zdál se mi ze soboty na neděli, tedy velmi těsně po schůzích spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje
Pohybuji se po nějaké velké moderní budově, kde je něco málo Openspace kanceláří a po jedné straně těchto kanceláří jsou další dveře. Některé normální, některé kovové. Zjevně jsem na nepřátelském území, protože se tu a tam na mě někdo vyřítí, já ho zastřelím paprskem vystřeleným z mé levé ruky a prodírám se kamsi, kde tuším schodiště a někde v nižších patrech i východ z této budovy.
Za mnou jde i malounko mých známých, kterým zjevně pomáhám v úniku, když tu se náhle otevřou dveře a vyběhne z nich blonďatá dáma se zvlněnými dlouhými vlasy. "Pozor, Zpěvanka!" identifikuji ji hlasitým výkřikem a přednostně po ní střelím. Pro jistotu dvakrát. Mám věru proč, kdyby byla bývala stihnout otevřít ústa a zazpívat, hned bych šel omámen za ní, podobně jako ti lidé za ní. A ejhle, i v její skupině byla maličká část mých známých z reálného spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje a byli omámeni jen zlehka, takže se přidali ke mě.
Po zastřelení druhé Zpěvanky a více jak dvaceti pomahačů jsme se konečně prodrali k jezdícímu schodišti. Žel jelo jen jedním směrem a to špatným. Nu což, rychlým během jsme se dostali o patro níž a zde se přesmykli k dalším schodištím. Zde jeden z osvobozených, konkrétně A*T*zH*, na křižovatce dvou jezdících schodišť, obě vedla dolů, ale každá trošičku jinam, povídá: "Nechci se stát Obludkou". Skočil na jiné schodiště, než o dvě vteřiny později já a ostatní, čímž nám zmizel z očí...
... O chvíli později stojím na zastávce autobusu a snažím se brejlit na jízdní řády. Dvě linky z řady 2x mě neuspokojily (jejich čísla v našem městě v reálu nejsou a zastávky mi nic neříkaly) a ptám se proto kolegy: "Čím pojedeme?" Kolega se mrkl na stojan s jízdními řády a ukázal na třetí z nich a povídá "SB36". Tento jízdní řád mě upokojil a já se budím s pohledem na točnu autobusů...
Sen má dva body, které mi tam vlezly z velice čerstvého reálu a to střílečka (díval jsem se na pořad o hrách na počítače) a ze skončené schůze spolku, kde si to právě A*T*zH* docela "užil" (nezvolen o jediný hlas)...
Proč se ale nechtěl A*T*zH* stát Obludkou, to netuším - nevěřil mi, že projdu ven? Nebo naopak tím, že by vyšel s námi by se Obludkou stal? Nebo se pro nás obětoval a stal se Obludkou, ale my ostatní prošli ven?
Závěrečný klid kolem linky SB36 je opět vlezlý z reálu, neboť tato dlouuhá linka v mém autobusovém simulátoru vede přes mnoho míst. A tím pádem mohla vést i z tohoto mírně podivného místa...
Největší otázka ale zůstává. Přišel ten sen jako reakce na minulost (čti: nemám si ho všímat) nebo jako reakce na budoucnost, protože se do vedení spolku dostal kluk, kterého jsem tam nechtěl a podvědomě tuším budoucí problém?
