Jojo, už vidím všechny ženy a dívky, se kterými jsem se v tomto týdnu setkal, jak se ptají samy sebe: "To jako chce psát o mě?". A ono ne....
Celé to začalo v pondělí, kdy se mi až pozdě odpoledne kolegové přiznali, že v pátek o mojí dovolenou volal náš šéf a byl nepříjemný jako namletá silně pálivá paprička v očích. Ani se jim ale nedivím, protože mě znají - byl jsem z toho hotový "jen" dvě hodiny, plně neschopen práce :-(
Ano, mohl bych vyprávět tenhle příběh celý, ale nemá to cenu. Prostě a krásně - jak si dávám pozor, abych něco neprojel, tak se mi to tentokrát povedlo a pořádně. Je jasné, že budu z vedení pokárán a pocítím to na platu, ale tak jak mi to bylo podáno kolegy... BRRRR
Nebylo proto divu, že v úterý ráno se stalo to, co už sakra dlouho ne. Úplně v pohodě jsem vstal, nasnídal se, početl něco málo tiskovin, poškrábal naší kočičku na hlavičce a zádíčkách a vyrazil do práce. Za dveřmi našeho baráku jsem stihl udělat jen pět kroků a pak měl pocit, že se zebleju jak amina, tak se mi silně obracel žaludek. Následujících dvacet kroků jsem urazil poslepu, motajíc se po chodníku mezi záhonky, jež máme mezi domem a plotem...
Ve čtvrtek po kafárně s I* jsem to už nevydržel a zavolal člověkovi, který s naším šéfem pracoval v době, kdy šéfem nebyl a byli si takříkajíc rovni. Ještě teď 32 hodin po hovoru mě z něj brní hlava a přitom to bylo až na vyjímky jen o třech slovech tedy o"syndromu zákeřné ženy"
Asi se ptáte, jak může muž mít ženský syndrom? A taky proč ženský? A co to je vlastně onen syndrom?
Představte si situaci:
1) Muž zapomene na výročí svatby (či jiné)
2) Den+1: Ale miláčku, to přeci nevadí, to se stane, už jsem ti to odpustila
3) Den+x: Muž zapomene podruhé
4) Mužovi jsou vyčteny všechny hříchy od Adama (v lepším případě od mužova narození), včetně 2) což je považováno za nejhorší a neodpustitelné
5a) Den+y od 4) : My jsme se hádali?
5b) Den+y od 4) : Žena mlčí
No a tohle tedy máme vypozorováno a já si zpětně uvědomil dost případů, kdy toto proběhlo i ve vztahu šéfa se mnou.
Okamžitě jsem začal uvažovat, že to začnu vracet, ale jak to tak bývá, Osud mi před oči přihrál tabulku na Facebooku:
Někdo Tě vytočí.Zdroj: Facebook, noticka pro web Firstclass.cz a jeden jejich článek
V první chvíli chceš křičet, uhodit, ponížit, zlomit.
A hodně – vždyť jsi "v právu".
Jenže máš ještě jednu možnost:
Neudělat nic. Neříct ani slovo.
V těch 5 tichých sekundách udělat svět o trochu lepším a také vyjádřit, kdo jsi, kým chceš být a jak si Tě lidé mají pamatovat.
Zjistíš, že není nutné vždycky vyhrát. Někdy je mnohem mocnější vidět tutéž situaci také cizíma očima a cítit cizím srdcem.
A tak mám připraveny dvě taktiky, až mě šéf zkusí naštvat, ve výsledku bych já, naštvaný být neměl. A měl bych i přežít i tu bouři kolem mého kiksu, kdy jsem něco velkého projel...
Uvidíme, kam to povede...
