Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

pátek 24. června 2016

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (25.)

Shrnutí jednoho týdne jednoho pracovníka jedné firmy...

...a tentokrát bez žádných pohrom :-)
Po víkendu s FoodFestem (Food Fest) a dvou snech (Víkendové (i snové) poznatky) jsem se ani tak moc netěšil v pondělí do práce, protože mě čekalo odevzdání vyjádření ohledně toho mého prů....švihu, jež jsem dopisoval o víkendu v klidu u kamaráda. To jsem v pondělí elektronicky podepsal, k podpisu se připojil i kolega Z* a ... od té doby je ticho po pěšině. Což je problém, protože to sice může znamenat, že to ticho je z toho důvodu, že už nic dalšího se kolem toho nebude dít, anebo se něco připravuje. Mno, v zhledem k tomu, že mé odměny ve výplatě se nejenom limitně blížily nule, ony nulové byly, si umím udělat představu, že to hladce neprojde...

Z pondělí tak mám navíc pouze humorný(?) poznatek, kdy kolega, jedouc do Prahy, poslal zoufalou SMS - ZAPOMNEL JSEM SI NOTEBOOK. Preventivně jsem zkontroloval kancelář kolegy a notebook tam byl. Okamžitě se mi promítl můj příběh (Známka přepracovanosti) z roku 2011 a pochopil. Kolega ostatně také, protože si na úterý vzal sighday...

Středa byla akčnější, protože krom jiného připravujeme na počítače montáž virtuálního tlačíka PANIKA, což má teoreticky pomoci v místech, kde se setkávají naši kolegové a veřejnost. Problém je, že nedojde k vyvolání poplachu u nějakého "bouchače", ale jen u okolních pracovišť, což není... úplně dokonalé. Další akce se týkala přímo mě - udělalo se mi v práci tak špatně, že jsem s musel v kanceláři sednou do křesla a dát nohy nahoru a vyčkat, až se trošku srovnám. A jako najust všichni mí kolegové byly na výjezdu na pobočkách P* Q* a F*.

Jak se mi po tomto téměř-průšvihu hodila dlouhodobě plánovaná jednodenní dovolená, kdy míříc do Prahy za E*M* jsem se mohl trochu dospat a srovnat se. A skutečně dovolená pomohla, protože jsem s kamarádkou stihl (svůj) oběd, pak trošku odpovídat na otázky a sledovat trénování jedné deskové hry. Takže žádná práce... Ale jak už jsem psal mnohokráte - síla jing a jang funguje, takže zavolal kolega, že nestihl udělat v práci upgrade SW a že díky rodinným povinnostem ani nestihne. Takže jsem si zapracoval....

V pátek byl opět trochu klid, úkoly přicházely šikovně v řadě za sebou, nikoliv naráz, což je asi vůbec ten nejlepší stav - člověk má co dělat ale nemusí se honit kvůli tomu, že někdo další čeká.

Tím pádem zbývá vyhodnotit jen páteční kafárnu, která probíhala velice uvolněně do doby, než jsem z brašny vytáhl předtištěnou ochranu duše a I* si nadpis přečetla vzhůru nohama. Tím jsme oba dost zvážněli.

A asi bylo věru proč, protože se u I* objevil jistý snový fenomén, který nepovažuji za dobrý. Četl jsem kdysi popisek na téma, že při prudkém(???) vzbuzení se může zdát, že postavy ze snu mohou být chvilenku viděny i v réálu, že to jenom mozek nestihl přepnout zrak ze snu do reálu, ale není to příjemné. Samozřejmě ezoterici na tyto stavy mají poněkud jiný názor. Já jsem hodně na vážkách, protože pokud se něco stane právě jednou, tak to je na hození si mincí - třeba mezi těmito dvěma naznačenými stavy. Ano, I* si ten sen pamatuje celý, takže zde bych si mohl tu mojí imaginární minci na jedné straně zbrousit, aby daná strana padala častěji :-) Ale mezi námi, není lepší místo likvidování následků naopak zapracovat na příčině? Zde je odpověď jasná a proto I* bude zkoušet pracovat na odpuštění.

Neodpustím si ale dnes večer popřemýšlet nad jednou věcí. Jak čtu sérii Zeměplochy, tak v ní nacházím poměrně často paralely s aktuálním reálným děním. A zrovinka dneska si už pár minut pohrávám s myšlenkou, jestli se I* nepodobá postavě Toničky Bolavé, respektive jestli jedno konkrétní povzdechnutí Toničky nelze aplikovat na dění kolem I* ...