Začalo to tím, že jsem si sbalil tašku s notebookem (notebook jsem přes noc dobíjel) a svojí klasickou taštičku s doklady, a právě s touto taštičkou jsem klusal na autobus. Ten, se kterým jsem chtěl jet, mi ujel, jel napřed.
Já díky tomu měl čas si svojí taštičku projít, abych si vyndal průkazku na autobus a při té příležitosti rovnou klíře z práce, abych si taštičku neustálým otevíráním neponičil (známe kvalitu zipů, že). Klíče tam nebyly.
Promítl jsem si situaci z pátku, kdy jsem měl klíče v jiné taštičce a pochopil. Rychlou chůzí jsem se proto vrátil, prošel kolem tašky s notebookem a ze třetí tašky vylovil klíče. Ujel mi i druhý autobus.
Můžete hádat, co se dělo v práci, když jsem zjistil, že se na mém druhém monitoru nic nezobrazuje. Bodejť by ne, když v dokovací stanici nebyl ten notebook.
Pak už to šlo ve stylu výpadků paměti, protože jsem neustále hledal lidi v (pra)původních kancelářích a nikoliv v těch, kam byli přesazeni, neodtrhával jsem pásky přelepující otvory na tonerech ....
Asi nemá cenu pokračovat, že? :-(
