Pokusit se shrnout konec starého a začátek nového roku je pro mě poněkud těžší, protože se v tom odráží nejenom práce a dění ve spolcích, v nichž se aspoň trošku angažuji, ale bohužel i doma, kde se v tomto týdnu ne zcela dařilo jak dvojnožcům, tak čtyřnožcům.
Pondělí 30.prosince bylo pro mě pondělím pracovním, kdy jsem se snažil nastavit naše systémy na nový rok, což znamenalo objet naše hlavní pobočky v případě, že konkrétní přístroje nejsou připojeny do sítě, či je nastavit na dálku, takže jsem měl co dělat ještě v 17 hodin, kdy jsem měl jít s kamarády na večeři. Ale i oni se zpožďovali, takže jsme vyrazili pozdě. Kamarádka Y* šla na večeři hlavně proto, aby vyzískala rákosový čínský kalendář, ale paní restauratérka je (již) neměla. Málem šla okamžitě domů. Kamarádka, ne restauratérka...
Po večeři a zmrzlince se šlo domů, přičemž vyšlo najevo že společný oběd naší minipartičky spolu s dalšími deseti (a možná více) lidmi nebude, zbyl jsem sám. A hodně jsem přemýšlel co budu dělat v úterý.
Ač dovolená, vstal jsem o Silvestra do práce, protože počasí venku nebylo na procházky, tam jsem aspoň byl k něčemu, protože doma u televize či počítače se mi zůstávat nechtělo. Z práce nás tentokrát šéfstvo vyhodilo tak brzy, že jsem se rozhodl onoho společného obědu zúčastnit komplet, nikoliv jako "přihlížející".
Abych to ozřejmil - X lidí sedí u kulatého stolu, kam se objedná osm jídel - víc se na kulatou točnu nevejde, každý si podle chuti odebere část jídla a objedná se další, přičemž účet se pak platí hromadně prostým podělením celkové sumy číslem X. Loni, kdy jsme se vraceli do práce jsme to já a další dva(?) lidi sledovali z dálky, snědli si rychle svůj oběd a zmizeli...
Letos jsem přisedl jako jedenáctý a ještě přišla jedna dívčina, a tehdy se ukázalo, že jsme překročili tajemnou hranici, kdy měl pokaždé někdo hlad, protože na něj skoro nic na talířích nezbylo. Kuchyň jela naplno a oběd, jež započal ve 12 hodin skončil ve 14:30 rozchodem.
Relativně byla sranda, protože 9/12 lidí jsem znal jménem nebo aspoň přezdívkou ze skupinek, s nimiž se aktuálně moc nestýkám, ale v určitých letech jsem se s nimi vídal hodně často...
Večer byl tradiční silvestr bez televize, nejprve jsem odjezdil autobusy, připil si s mamkou, která šla spát dávno před půlnocí, troška střízlivění u videí ( jeden příklad za všechny jsem uvedl v zápisku "Silvestr 1967 aneb můj Silvestr 2019") a pak jsem si v klidu točil svoje videjko, ale hlavně jezdil s tramvají ("Silvestr 2019 ještě jednou").
A tady vznikla moje chyba, protože jsem očekával, že má kočička Mourinka přiběhne rozčilena z ohňostroje ke mě do pokoje, já zaflekuji s tramvají a půjdu ji hladit a uklidňovat (nejlépe hodit přes ni deku, aby neviděla záblesky), tak, jak se stalo v předchozích letech, ale Moura nepřiběhla.
Ve středu šla mamka do kostela, takže jsem pro ni posléze je, ale Mourinka nás nepřivítala. Ani pohlazení ode mě nechtěla, ba se ode mě oddalovala a vyluzovala výhružné zvuky... Návštěva sester a jednoho ze synovců proběhla normálně...
Čtvrtek a opět práce, ale před prací jsem se šel podívat na Mourinku... a nenašel ji na žádném spacím místě, nýbrž pod židlí. Na rozsvícení Mourinka reagovala tím, že zalezla do tmy. Začal jsem tedy připravovat výjezd k veterináři (teoreticky - najít funkčního veterináře je občas problém) a mamka se zatím zkoušela vemlouvat Mourince do přízně. To se jí nakonec povedlo, Mourinka si dala říct --- a ukázalo se, že na slabině zadní nohy má otevřenou ranku, z níž už vytékal hnis... Než jsem došel po práci domů, byla Moura již v obvyklé náladě. Tedy vypadalo to na to...
Pokud shrnu dění kolem Mourinky v dalších dnech, tak se tváří, že je zdravá a vykonává své obvyklé činnosti, ale ještě to není stoprocentně ono, protože ona ranka s hnisem byl absces a Mourinka si na svoje bolístky nenechá sáhnout, natožpak naložit do přepravky. Je to stejné jako s mojí předchozí kočičkou Mickou, dokud jí není fakt špatně, tak se k doktorovi nejede. Anebo jí musí lovit a převážet vícero lidí...
Ale k pátku - udělal jsem si výjezdní kolečko po všech pobočkách a stalo se očekávatelné. Ty pobočky, které mám po ruce, ty byly v pohodě, ale na zbylých se na mě vrhaly kolegyně jako na.... spasitele??? Sakra co se dělo? Na emailu žádný požadavek, na helpdesku žádný požadavek, ale pobočka P*, kde jsem chtěl popřát k novému roku a "pošolíchat" servery, tedy otázka 15 minut, se zvrhla na tříhodinový boj s hustě popsanou A4 a to jsem jí ještě nedodělal, takže si v pondělí udělám výlet... Jídlo, které jsem si chtěl sníst ve městě se nekonalo, protože jsem chtěl ještě objet zbylé pobočky, takže za minutu jedna jsem obdržel od kamarádky na pobočce F* českou verzi čínské polívky,....
Když jsem došel domů, trochu jsem editoval křižovatky v OMSI a pak odpadl.
Jak to mohlo dopadnout v sobotu a neděli? Blbě. V sobotu jsem v OMSI natočil video a jen chvilku editoval křižovatky, protože jsem se - opět - dostal do stavu, že v polském návodu je buď chyba, nebo tam chybí nějaká samozřejmost, kterou autor manuálu nepovažoval za nutnou k popsání. Zbytek soboty a celou neděli jsem prolenošil (nedělní stříhání a zveřejnění videa nepočítám)
