Z reálného pohledu jdu do své druhé práce a vystoupám do patra. Zde ale není ona původní firma, nýbrž firma programátorská a já vstupuji do větší místnosti, kde je veliký oválný stůl, kolem sedí mládenci a programují. Já jsem tu nový a tak jsem vtěsnaný mezi ně. Vedoucí oddělení mě po dopoledni přesadí bokem - jednak mi práce moc nejde, což ostatní viděli, jednak tuší nebo ví, co tu doopravdy dělám. Každopádně mě posadí bokem a odejde.
Zrovna v tu chvíli mám čas na můj zásah a pod linuxem spouštím postupně asi tři různé rutiny, které dělají jistou činnost. Pak přijdou k mému stolu kolegové a zkoušejí mě šikanovat nejprve kvůli národnosti mého otce a pak asi dvěma dalšími pokusy to zkouší znovu a znovu. Na první otázku se jim vysměji, že jo, můj otec byl ............... jako poleno.
O něco později je naše oddělení na jídle v luxusní restauraci a někteří jsou oblečeni možná až podezřele luxusně. A bum ho - policejní zásah a zatýkačka. "Ještě támhletoho" říkám když jednoho zlosina okrádající firmu policajti chtějí vynechat, ale tím se prozrazuji.
A tak jdu na autobus domů, kde jsou zcela rozházená čísla autobusů, namísto toho, aby jezdilo po našem městě, jezdí autobusy do jiných měst... A tak přejedu kamsi do asie, kde se píše čínskými znaky a s průvodcem vstupujeme do metra. Můžeme jet zelenou trasou 12, nebo červenou s nějakým jednomístným číslem, u které stojíme, s ohledem na cílovou stanici je to jedno. Po krátkém dohadování se sen přerušil...
