Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 1. srpna 2021

Shrnutí uplynulého týdne (30/2021)

 Trošinku nečekaně začnu nedělí předchozího týdne, ale kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že jsem o tuto neděli zahájil svojí letní kariéru jako vedoucí na táboře, i když to je takové eufemické pojmenování funkce.

Takže jsem v sobotu v noci a v neděli dopoledne za deště vyráběl různé typy seznamů, jedna pro vedoucí, aby věděli, koho mají oddíle, jednak pro hygienu... Prostě taková klasická ajťácká noc protažená až do dopoledne. Něco málo jsem i naspal, ale bylo to hodně těžké - spacák a tenká karimatka nepřispívají k pohodě. Zjistil jsem totiž, že potřebuji trošku něco pod hlavou. abych usnul...

Neděle odpoledne byla o nájezdu vedoucích. Měli jsme najíždět po 14:00, takže když jsem přijížděl ve 13:50, styděl jsem se, že lezu do časů, kdy tábor patřil ještě předchozímu turnusu. Co ale myslíte, byl jsem poslední, částečně i proto, že mě poslední tři auta předjela....

Rychle jsem postavil ajťácké věci na stoly a zprovoznil, abych šel do první linie - respirátor a odchytával jsem přijíždějící auta, tradičně mi pomáhali dva další lidi.

Taktak jsem si našel čas na zabydlení chatičky, povlečení na postýlku jsem si už musel sehnat sám, tou dobou se už nevydávalo. Jako bych to ale neznal, tohle je stará písnička...

V pondělí probíhalo přetřízení dětí ve sportu, který spolek, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje, což stálo mě a další tři lidičky celý den práce. V těchto dnech si vždy říkám - copak asi dělá těch zbylých zhruba 30? Můžete si tipnout, jaké procento chystá program a materiál na další dny... Kdo tipuje >10% tak ho zklamu... To už víc dělají tzv. návštěvy.

V úterý jsem prožil šok, kdy se mě tři lidé snažili poučovat, jak mám správně dělat svoji práci. Ten poslední přímo u bazénu, o jehož provozování resp. čištění jsem byl znovuproškolen jen já. Pochopitelně, když jsem dělal průběžné čištění,  pár minut předtím, než došly děti. Večer kolem toho byla "hádka", kdy mi došel klid. Došlo k příhodě, kterou bych jindy přešel jenom se zaklením, ale jak se to nastřádalo, tak jsem to nedokázal přejít....

Ve středu měl "vedoucího dne" kluk, který se mnou obvykle nespolupracuje, takže děcka na táboře občas nevěděla, co se pisklo (na prsty), namísto toho, aby se to křiklo megafonem, o který pečuji já. Nechci být vztahovačný a budu stále věřit tomu, že je to jen nechuť udělat pár kroků do kopce¨

Čtvrtek byl v podobném duchu. Pán v klobouku jakožto vedoucí dne si dělá věci tak, že si to odsóluje a to natvrdo i s chybami. Ale jako ano, došel do cíle... Mě naštěstí svitlo v duši díky olympiádě, kdy dopoledne přišla hláška "máme zlato a stříbro z jedné disciplíny". Neboli dvojitý úspěch Jiřího Liptáka a Davida Kosteleckého v trapu tedy ve střelecké disciplíně. V rámci střihání videa jsem se podíval na superfinále i rostřely a mohl jsem si pořídit novou sadu kapesníků, protože jsem si opět štěstím pobrečel. A taky jsem šel ke Stromu...

Pátek, další vedoucí dne, s nímž se mi ale spolupracuje dobře, a bum, opět na olympiádě dvakrát zlatě zahřmělo. Na divoké vodě získal Pleskavec zlato a judista Krpálek se také nenechal zahambit. Zde se povedlo to, že jsem viděl finále přímo, protože děcka zrovna stála frontu na oběd a bylo zbytečné, abych frontu prodlužoval...

Celou sobotu jsem v LARPu hrál takzvanou CP neboli cizí postavu, konkrétně obchodníka, podepsalo se to na mém čele, které je spálené od sluníčka..

Celou neděli budu pískat turnaje...