Krvavý autobusový horror

 Škoda, že jsem si včera ve tři hodiny ráno neudělal aspoň na papír záznam snu, který byl hezký a příjemný. Ráno jsem si ho nepamatoval. A tak musíte vzít zavděk dnešním ranním krvavým snem...

Předsázavské sny

 Jsem opět u kamaráda na řece Sázavě a docela se těším, že přijdou nějaké sny, které si budu trošku pamatovat. Ale už tři dny, respektive v druhém případě mám sny, které se uvědomuji o dost více, než všechny ostatní sny z průběhu posledních 30 dnů.

První sen je poměrně jednoduše popsatelný, kdy je má matka v kuchyni a zmateně a poměrně rozčileně hovoří o svých dětech, leč taková jména dítka neměla... A já se k tomu musel nějak postavit.

Druhý sen je zajímavější a byla to variace snu na to, co si v poslední době čtu - čtu si své kroniky Haeppa Modřinky, kdy jsem v rámci hry zvané Dračí doupě hrál elfa kouzelníka. Představte si nádvoří nějakého velkého hradu anebo jen nějaké velké náměstí, které ale není dlážděné. Je tu dost lidí a také zmatek, kromě jiného tu pobíhá zmatený a poplašený slon. Je den(!!!) a nějaká dívka stojí na malé hradbě z formanských vozů a snaží se zpíváním toho slona zkrotit. Lidé spíše stojí a pokukují

Až potud relativně normální situace (to je drsné co?, když to takhle řeknu)  a vlastně jen já se chován nestádně. Zpěv přehlušuji pískáním přes rty, kdy se zdánlivě snažím oné zpěvačce pomáhat, ale chvilkami jsem pozadu v tempu, chvilkami jdu falešně, takže se pak dívka otáčí a dívá se na mě. V tu vteřinu se snažím proměnit ve vílu s příjemným hlasem a ... převzít iniciativu ve zpěvu?

A teď "babi raď" postavit se k tomu můžu různě. Ano, moje postava v určité době (rok 2012) uměla za splnění několika okolností opravdu přejít do uklidňujícího zpěvu, který pak ostatním mohl způsobit až spánek. Jednou z okolností byla ta, že musela být noc. 

Přes den tuto schopnost měla úplně jiná postava - můj protivník, takže při pohledu, že teď je den, je jasné že mi chce toho slona uzmouot, uzmout si ho pro sebe. Což po čtení mé kroniky mohlo znamenat, že mi chce ukrást moji kamarádku "slonici" Jalmavu!!!

Pohled na dívku byl nejasný, buďto mi teď zpětně připomíná moji kamarádku A* v mladých letech, anebo moji kamarádku I*

No a pohled poslední - snažím se dané kamarádce (a je jí kdokoliv z nich) pomoct, nebo dělám škodíka? V době, když toto píšu jsem se už pročetl do stavu, kdy mě postava kamarádky A* sepsula, že moje postava je úplně blbá a nechala se napálit. Po přečtení té části kroniky před odsněním tohoto snu bych se klonil ke škodíkovi, ale to určitě nebylo. Nebo snad do mě vstoupila umanutost, že tu záchranu se zpěvem umím já a já to chci dokázat? Anebo mám dojem, že jen já to s tím sloníkem myslím dobře a ostatním už nevěřím? V kronice k tomuto pocitu jednoznačně došlo...

Krystal a pes

 

Tenhle barevný sen se mi v různých variantách zdál už několikrát, ale přijde mi, že s krystaly to mohlo být poprvé. Asi i proto, že tento typ krystalů ze hry Remnant jsem neznal do doby, než jsem si hru zahrál.

Avšak v mém životě se krystaly objevují už dříve, nelze nevzpomenout na různé hry typu Dračí doupě či Gurps, kdy se moje postava účastnila ochrany nějakého krystalu, či kolem něj "jen prošla", anebo ho někdo chtěl tak nutně, až mě na tuto práci ukecal (zdravím kouzelníka Ofeka do Odova)

Podobně při svém největším úletu, kdy jsem v jedné herní skupině, respektive moje postava v ní, byla pokousána upírem, stala se upírem aby posléze byla uvězněna v takovémto krystalu...

Takže nějaké nesnové zážitky s krystaly mám. A další přijdou...

A tak ve snu:  Stojím na začátku uličky s řadovými garážemi, garáže jsou po obou stranách, jedna z garáží v reálu patří mě. A co čert nechtěl, o dveře mojí garáže se opírají tři muži, uprostřed uličky stojí tři jejich krystaly a ty  světélkují o něco méně, než krystal v ilustračním obrázku, barvy ale sedí. Stranou, blíže ke mě stojí další muž, přijde mi, že je menší a i jeho krystal je menší, a pokud vyzařuje světlo, tak jen malounko a spíše při zemi.

Je večer a obloha přímo nade mnou má lehce červenkavý nádech, slunce tedy již zapadlo za blízké hory, takže muže mám zakryté šerem. Tak nějak mi přijde, že to vyčlenění čtvrtého muže je poněkud ... ehm, ehm ... a asi bych se MINIMÁLNĚ rád dozvěděl nějaké podrobnosti. Udělám tedy krok k nim.

Jééénže. V této uličce se mi v mnoha snech zde vždycky něco stane a není to příjemné. Obvykle mi hrozí nějaké terminální stavy, takže tu na blogu najdete například meteority, nepopsané jsou tu různé bojůvky, které ale bývají na konci uličky, jež už pak neodpovídá realitě. No ale nejvíce je problém mraků, tedy nebe.

Podíval jsem se na oblohu a hlavně směrem na západ, kde by hodně vzadu měly být vidět hory a hlavně po celé obloze probíhající konec západu slunce. Pokud ale oblohu a dokonce i ty hory zakrývá tmavé cosi, začíná být nebezpečno. A to tak, že fest. 

Pravděpodobně si v duchu říkám, že ta čtyřka musí být logicky z kouzelnického fochu a že si bude umět pomoci sama. Udělám čelem vzad a stojím před mým krystalem. Ten vypadá jako indiánské týpí z vydělané hnědou kůží či koženkou, s otevřeným vchodem na obě strany, ale současně je úzký tak, že se do něj vejdu jen ve stoje. Ba co víc, světélkuje jako krystal, byť na rozdíl o kolegů opět méně, ale zato jednolitěji. Bez pardonu do něj vstupuji a otáčím se přicházejícímu problému čelem.

Právě včas. Temnota dorazila a skryla mi před očima zadní část uličky. V části blíže ke středu uličky řádí hustý déšť(?) hnaný větrem. A jakoby kus toho deště s větrem vystoupil v podobě nějakého těla jdoucí po čtyřech, aby okamžitě skočilo na toho osamělého muže. Takové neučité cosi, co se právě vrhlo na člověka. Zrychleně vystupuji z krystalu a snažím se zasáhnout do boje, adrenalin mi buší v těle a naštvanost stoupá.

Nevím, zdali onen kouzelník přežil a sám se proměnil v obláček páry, nebo byl v páru proměněn, nebo jsem nedejbože viděl odlétající duši, ale prásknul jsem zpomalovacím kouzlem po onom čemsi, co mohlo napadnout ty tři další, kteří se nezmohli na nic, jen tu znehybněle stojí a nedělají nic. (Nebo jsem já přespříliš zrychlen?????)

Každopádně teď před sebou vidím démonického psa velikosti telete, který se po mě od těch tří otočil s pohledem - a sorry za tu vulgaritu, která přijde - s pohledem "(Moje) žrádlo, tos posralo". Prásk! Další kouzlo ode mě, pes se zmenšil a dost ztratil na bojovnosti, ba co víc, ztratil jí úplně. Začal zdrhat. 

Jak jsem asi byl ve snu naštvaný já, když jsem se okamžitě rozeběhl za ním tak hodně, že jsem psa dohnal? A podruhé po něm seslal zmenšovací kouzlo, alespoň tak mi to připadalo a na pohled z dálky mohlo vypadat. Jenomže náhle tu byl slunný den, podle stavu trávy buďto brzký jarní den, nebo podzimní den, kdy už tráva není zelená, pes se zmenšil do velikosti malého pudla a trošičku se krčil v koutě u nějakého plotu, protože moje naštvanost ještě pořád byla ze mě cítit. "Pojď sem, broučku", říkám mírně a poslechlo mě jak dítě stojící na druhé straně plotu, tak i psík. Psíka zvedám a předávám dítěti, to se po psíkovi natahuje, sen končí. A taky proč by nekončil - v psovi už nic démonického nezbylo :-)

Sny s "japonskými" tramvajemi II.

 Jednou se trefit obrázkem do mého nějakého snu oukej, ale hned dvakrát?

Mám tu totiž další obrázek z dalšího videa stejného tvůrce a tak mohu navázat na předchozí příspěvek se "Sny s Japonskými tramvajemi"

palinoia: the obsessive repetition of an act until it is perfect | rain to healing soul

Jenomže jak se k další shodě postavit? Mám tento příspěvek rozepsaný už měsíc, ale pořád si s ním nevím rady. Jak je možné se takto trefit? Ano, těch stromů asi bylo méně, navíc v jednom ze snů z tohoto místa si říkám, že jsem ve Švédsku, no a jinak klasika. Ale ten úhel prodejny vůči kolejím je velmi přesný.

A ano, vystoupím z tramvaje v podvečer(*) a je jasné, že se před nějakým tím nebezpečím musím jít schovat do domu. Což se snažím v těch snech učinit. V jednom z nich ani nesjede roleta a já z vnitřku obchodu mohu sledovat, jak se na cestě pohne trošku prach. Nebezpečí přišlo.... V druhém z nich sjede roleta, aby pak ráno(*) nevyjela a já pak po policích lezu do onoho podkroví a tamtudy ven. Anebo do postele, tento konkrétní sen se přerušil v podstatě před rozuzlením tohoto dění.

(*) slova označená hvězdičkou berte jako orientační, protože neumím lépe popsat reálnými slovy ony stavy ve snu. Ale pokud přijmeme tezi, že nebezpečí přicházelo za soumraku či noci, tak slova "podvečer" a "ráno" správně popisuje stavy, kdy bylo bezpečno a kdy ne.

Ono vůbec hodně často hraje veřejné osvětlení a jeho rozsvěcení a zhasínání svoji roli v mých snech, ba i barva osvětlení mívá vliv. Má to ale jednu zásadní vadu - ne vždy jsou ta pravidla stejná!! Typicky se to týká oněch oranžových sodíkových výbojek. Na stranu druhou - pokud mi ve snech zhasíná veřejné osvětlení o půlnoci, tak je to známka hodně rychle se blížícího průsss...švihu.

Psáno od 8.12 do 22.12 téhož roku

PS: Pouze dvě videa se skladbami se mi od tohoto autora líbily. Přesně jen ty dvě tramvajové...

Sny s "japonskými" tramvajemi

 Noooo, tady nevím jak začít a tak začnu od jednoho Youtube videa s muzikou, na které jsem narazil. Po pravdě - nejprve jsem narazil na obrázek, tedy na obrázek náhledový.

isolophilia: a playlist for a quiet day

A já si uvědomil sérii snad tří snů, (případně tři typy snů), které začínaly v tomto místě. Ano, až na drobný detail, že zastávka na mé straně byla blíže - když bych se opřel o dveře té protisměrné "čekárny" zády a předpažil, pravá ruka by ukazovala na koncový roh oné zastávkové boudy, která by pokračovala dál doprava....

V následujícím popisu uvedu ony verze snu, pravděpodobně v tom pořadí, v jakém se mi zdály. Hned ten první sen je zcela jistě první, to je jediná jistota...............

Dobrý sen - lucerny neškodí:

První a asi nejlepší verze snu je taková, že začínám snít na chodníčku vpravo, nic nejede, omrknu očima podivně přerušované troleje a tak přecházím na stranu levou. Tramvaj svítí, ale stojí o trošičku víc vzadu než na obrázku. Pokukuji po jízdním řádu, pak hledám řidiče tramvaje ("je čas - pane řidiči" mohl bych uvažovat v duchu), pak už hledám i kohokoliv uvnitř boudy, ať už by to byl výpravčí, prodejce lístku, cestující... Nic... Tma je trošičku větší, ale ještě to není noc.

Je mi smutno a tak jdu k tramvaji. Pohladím ji, a pronáším větu (kterou si teď přesně neuvědomuji a proto ji zde neuvedu - ale byla to relativně máloslovná věta) o tom, že já jsem sám, ona je sama a že si navzájem pomůžeme a hle, dveře se otevírají a já smím vstoupit. Následuje otázka/věta na téma, jestli se tramvaj bude řídit sama, nebo mám já, a mám si tedy sednout na místo řidiče.

Popojedeme jen pár metrů a nižší jednotky cestujících k nám nastupují (po mém dotazu "pomůžeme i jim?") a pak se skutečně rozjedeme po trati, která je osázena hodně listnatými stromy, dost keřů tu je, a i tu a tam něco málo připomínajícího jehličnany. Tma už je velká, černá bezměsíčná noc, ale reflektory tramvaje trať osvětlují dostatečně a my přijíždíme k zastávce, která má stejnou budku, stejné osvětlení, já zde zastavuji, cestující vystupují...

Maličko horší sen - konečná na straně jedné

Zjednodušeně: předchozí sen pokračuje (ve skutečnosti bylo pár maličkostí jinak) a já se snad snažím dostat NĚKAM - domů? do známých míst?? Nevím... A tak pokračuji kamsi po trati dál.  Jenomže jakoby reflektor tramvaje méně svítil, nebo by snad stromy ubývaly, jakoby "dlažba" mezi kolejemi byla temnější... A pak už se fakticky bojím, protože vpředu je černé "nic". Ale není to černé jako uhel, je to taková ta černá, kterou neumí monitor počítače zobrazit a ukazuje ji jako přesvícenou černou s červenohnědým nádechem. Musíme zpátky, říkám a brzdím. A v tom hle - tramvajová smyčka - bez pardonu tam najíždíme a jedeme zpět...

Opět maličko horší - konečná na straně druhé

Zjednodušeně: předchozí sny pokračují, já projedu dvě známé zastávky, nezastavuji - není proč - a od své nástupní zastávky pokračuji chvilku rovně, ale pak se tramvajová trať stáčí doprava, po mé pravé ruce se objevuje silnice, po levé straně přede mnou kopec. Trať i silnice tento kopec budou obtáčet, zatím je to dobré, ale pak se nad kopcem zableskne, tenký klikatý blesk pročísl oblohu a pak další. Nehřmí, ale mě už se svírá u srdce - třetí blesk............................

Mírně blbý sen - lucerny škodí

Startovní pozice z obrázku, tramvaj nikde, světla ještě nesvítí, ale je jasné, že za chvilenku se rozsvítí a pro mě bude strašlivě zle. I proto není nikde vidět človíčka, ti už jsou schovaní (nebo zcela vybití).

Tento sen se mi postupně zhoršoval a opakoval, takže postupně jsou nedostupné dveře od obou bud, ani se nejde schovat pod boudu. V té nejhorší variantě jsem uloven (čti: S úlekem vytržen ze snu, ale důvod nebyl vidět). Občas tam byla i tramvaj, ale ta mě tentokrát nepřijala - asi proto že jsem se chtěl ukrýt a té tramvaji to nevysvětlil...

Blbý sen

Startovní pozice z obrázku. Ani se nesnažím hledat úkryt - když se nechytnu u dveří u levé boudy, sednu si na lavičku a čekám na nevyhnutelné, které přišlo o deset vteřin poté

Od té doby žádný sen z této oblasti

Je možné, že si to členění snů pamatuji špatně, teď při korekcích textu uvažuji nad tím, že snad druhý a třetí sen zde popsaný byl vlastně sen jeden... Jinak ona věta z prvního snu zněla pravděpodobně takto: "Jsme tu sami, pomůžeme si navzájem?" zmíněna jako tichá prosba s náznakem otázky na konci souvětí. Jenomže když nad tím dál přemýšlím, mám dojem že to znělo nějak jinak.

Jenomže - je to dávný - hodně dávný - sen, takže netuším. Tak dávný, že není popsaný v té várce snů, které jsem psal v sérii, co vycházela obtýden... To až ten obrázek mi je připomněl.

V Česku byl Blackout

 Nedíval jsem se na hodinky, ale zhruba ve 12:00 mi nejprve bliklo světlo nad hlavou a pak byla tma....

Hodně mě překvapilo, že jsem vyběhl o pár pater výše do "ředitelského" patra a tam už se vědělo, že padla celá ČR - prý to psali na facebooku, prý to přišlo z východního německa a prý něco bouchlo v litvínovské chemičce případně to celé vzniklo tam.

Ano, to o Litvínovské chemičce se ukázalo jako bluf (hoax) protože i tam byli bez proudu a tak se nezpracovaná část výroby musela poslat na polní hořáky. A ano, opět to ukazuje chyby současného vlastníka, který nechal zrušit vodní elektrárnu, která v areálu byla. Ano, asi by v areálu na chviličku pohasla světla, ale dalo by se to zachránit. No, tak výroba bude pár dnů stát, škody budou....

Mí kolegové se okamžitě začali tvářit, že Blackout řešit nebudou, že bydlí od práce moc daleko, anebo že hlídají své vlastní malé dítě. To to ještě vypadalo, že výpadek bude celorepublikový a že se bude elektřina rozjíždět dobře desítky hodin. Ale už když jsem já volal kamarádům, tak se ukázalo, že tu a tam některý prohlásil, že u nich se funguje...

V důsledku pádu fázového vodiče došlo k výpadku vedení přenosové soustavy V411 a výpadku bloku 6 elektrárny Ledvice. Došlo rovněž k přetížení vedení V208 a výpadku v rozvodně Krasíkov. Následně došlo k oddělení části přenosové soustavy, kterou nebylo možno provozovat

ČEPS na síti X

 Překvapilo mě, že V411 je silový kabel mezi Německem a Českem, takže informace, kterou jsem měl v té chvíli, byla správná. No a protože kabel vedl "kolem" mě, a elektrárna Ledvice je pro mě dosažitelná na kole (no dobře, zpátky z Ledvic bych musel jet vlakem z důvodu únavy :-) ) bylo jasné, že elektřina hned tak nebude..

Dojel jsem domů, vytočil do největšího kastrolu vodu (ano, lehká panika - která by ale v určitých malých oblastech Česka bez elektřiny byla sakra důležitá - po chvíli jim přestala téci voda) a pak šel trhat plevel na zahrádku a rušit záhonek s hrachem, kde už byly sesbírány lusky...

Po třech hodinách volala mamka z okna, že už pískala mikrovlnka, takže jsem zahodil nářadí a klusal nahodit spotřebiče v domácnosti, pak volat kolegovi, s nímž bylo domluveno nahazování jističů na pobočkách a už jsem šupajdil na první z nich. Samozřejmě kolega to měl ze svého domova blíže, takže pobočka "A" už fungovala. Na pobočce "B" samozřejmě spadl přívod, takže jsme to začali nahazovat, což znamenalo shodit cca 50 jističů, pak nahodit přívod a pak opatrně těch 50 jističů postupně nahodit. Jak to tak bývá, tak jeden trojfázový jistič nám opět sejmul celý přívod. Ukázalo se, že problém nám dělá vypnutá(!!!!) klimatizace přízemí. Takže jsme ji nenahodili.....

Na mě pak bylo zkontrolovat fyzicky servery (nenajel jeden), pak je zkontrolovat virtuálně, ale to už jsem dělal v klidu opět z domova, kde jsem čekal, až bude nahozen proud v dalších městech a tím pádem i na dalších pobočkách, které spravujeme.

V pět hodin odpoledne nastal tento čas, takže ředitelka(!!!) pobočky "P" si sama jela zkontrolovat svoji budovu, kde také padá jištění přívodu a nahodila si to. Za pomocí dalšího kolegy a mé přítomnosti se nahazovala pobočka "F", tam kupodivu přívod držel, jen to nepřežila proudová ochrana serverovny. Takže nahození, sice nadvakrát, ale rozjelo se to.  Bohužel se ukázalo, že na pobočkách úrovně 4 máme špatně nakonfigurované "hackerské" ochrany, takže jsem musel dělat kouzla s kabely, aby byly naše servery uznány za legální a nikoliv za podvodně nastrčené od zlých lidí. Znamenalo to tedy dojet i na pobočku "F".....

Cca ve 12 hodin došlo k pádu, cca v 18 hodin mi vše relativně fungovalo. Samozřejmě automatické opravy na softwarových RAID polích běžely dlouho do noci, ale co už...

 

Dvoupatrová T3

 Tento sen je poměrně krátký a začíná v místech, kde odevzdávám auto do servisu a pak odtamtud jdu na autobus nebo na tramvaj jezdící na středovém pásu silnice.

Stojím v místě, odkud krásně doběhnu na jednu nebo druhou zastávku - v obou případech je to 10-20 kroků, to podle toho, jak poctivě chodím po přechodech.

Přijela tramvaj, které se říká "Drak", tedy kloubová tramvaj a jela na lince 2, což je stav neobvyklý (v reálu a i v tomto typu snu), tramvaj byla navíc dvou patrová a nastupoval do něj neobvykle velký počet cestujících. 

V reálu bych řekl, okej, je výluka na druhé lince, všechno jezdí na konečnou linky 2, kde se přestupuje na náhradní autobusovou dopravu. Ve snu jsem si to řekl taky, ale už jsem měl jistou obavu, protože ve snech mohl vizuální stav Draka (vybledlá základní fialová barva) znamenat leccos *1, to že podle všeho nejela druhá linka *2 to vůbec v mých snech mělo různé dohry.

Ale sen pokračoval, kdy se objevil jeden můj spolužák ze základní školy a vedl mě do boční ulice, kde stála souprava dvoupatrových T3, ta přední měla jedno boční sklo -hmm- odstraněné, spolužák prolezl dovnitř a já za ním. Během sekundy jsme u kabiny.

"Ty vole, já tohle už dobře dva měsíce neřídil", říkám mu lehce s obavami. Sedám si ale do kabiny, sen končí

*1 opotřebovaná "česká" tramvaj hrozící rozbitím a tím pádem mým uvězněním v ní

*2 libovolně si vyberte varianty od neprůjezdné trati po ... cokoliv......

Před pár dny jsem si četl, kterak ve východním německu jezdily vícepatrové stroje, byl na to článek myslím na IDNES. To je jedna z reálií, která mi skočila do snu. Druhá, jak jistě očekáváte, byla ta, že jsem odevzdával v reálu auto do servisu (příprava na technickou prohlídku a zprostředkování technické prohlídky). Ohledně ZŠ jsem měl den před snem myšlenku, že už jsme se jak se spolužáky ze ZŠ, tak se spolužáky ze SŠ už dlouho nesešli, přičemž kulaté výročí máme letos s jednou třídou respektive za rok s třídou druhou.

Sen byl REMAKE, a tak zůstává jen poslední otázka - proč byl ve snu zrovna tento spolužák?

Úředníkem na adopcích

 Tenhle sen byl zvláštní a co je důležité, je to ZCELA NOVÝ sen!

Tak tedy jsem v nějaké velké předkanceláři, kde se řeší adopce. Šťastná budoucí rodinka snad sedmi liudí se zde již fotí, či snad jen radostně seznamuje. Já jakožto zprostředkující úředník jsem šťasten. Je to totiž první adopce, kterou vyřizuji. Samozřejmě ještě pod dohledem, ale o tom až později. Zatím vše vypadá šťastně a radostně, ale mě tam jedna věc vadí. Je tu totiž přítomnost jistého reálného Youtubera, konkrétně Mikýře ( v reálu vyhrál na TV NOVA hru Survivor a točí takzvané MÚPI - Mikýřova úžasná pouť internetem - kde ukazuje různé nešvary. Naposledy měl velkou akci "Pozvali jsme influencery na výlet do Číny 🇨🇳 Jak to dopadlo?")

Prostě a krásně - čuju nějakou zradu - bude to jeho rodina, anebo se mám něčeho bát? Ale to už sedím u počítače, tluču do něj údaje účastníků, kolegyně mi napovídá, pravděpodobně kdo je kdo, já si na tom papíře ukazuji prstem - tím pádem do počítače píšu jednoruč. Ale dám to a po chvíli tahle skupina, co nám zaplnili naši kancelář, odchází, a je klid.

Druhá rodina chce mít jen jedno dítě, takže u mého počítače stojí tři, to mám hotové v počítači hned...

A pak nastane hodně důležitý bod - přede mnou se objeví dvě "sestry", jedna vypadá jako klasická češka, druhá má romský vzhled. A prý "kterých adopcí je více - těch českých, nebo těch romských"? 

V tomto místě se zastavím a řeknu: BACHA, POKUD ODPOVÍTE ŠPATNĚ NASTANE PRŮŠVIH!!! Odkáži v tomto bodě na svůj starší sen zde na blogu popsaný, kdy se mi na zahrádce objevili dva "bohové" a prý: Je lepší (jen) déšť, nebo bouřka?

Odpověď DÉŠŤ znamená, že vás ten druhý zasáhne bleskem, a vy zemřete
Odpověď BOUŘKA znamená, že se po prudkém lijavci utopíte, takže taky zemřete
(Má odpověď byla, že taková bouřka večer krásně pročistí vzduch s nevyřčeným dodatkem, že se pak lépe spí)

Od doby tohoto snu jsem měl mnohé sny na toto téma, například sestry MÍR a VÁLKA, taktéž zde popsaný, takže pokud si uvědomuji že sním a alespoň trošku jsem při smyslech, tak se snažím vymyslet nějakou uspokojující odpověď pro obě strany.

"Je to tak šedesát ku čtyřiceti" říkám jim. A mám kupodivu klid, takže nemusím vysvětlovat, že tento poměr v některé dny otáčí naopak, což jsem měl připraveno. Dámy jsou spokojeny, sen končí, polštářek pod hlavou mám propocený...

Kukuřicová alergie

Tento sen je opakování z dávnějšího minula. Jestli je to REMAKE nebo REPRÍZA netuším.

Dojíždím na tábor pod kopcem. Stojím na kopci a rozhlížím se. Vpravo jsou další kopce a chatičky rekreantů a také malý vršíček s jablúňkou a chatou známá jako Orlí hnízdo. Pod stromem sedí Fiona.

Dole u vody je velká chata alias jídelna tam jsou děti a vedoucí, také krátké dřevěné molo a relativně úzký ale hluboký potok.

Dosedl jsem k Fioně a ta ze sedu uskočila ode mě dál. Přikládal jsem její úskok k její neurotické a naštvané hlášce "podívej se jak si hrajou blízko vody!!". Podíval jsem se a skutečně na samé hranici vody pod molem je holčička se samopalem. A skutečně žblunkla do vody, jen jí hlavička koukala...

Sešel jsem dolů a nevěřícně zírám - vedoucí mají oči uzoučké jako číňani,  děti je mají spíše ze všech stran zakryté zvarhánkovatělou kůži. Oslovují Pepu Č., našeho nejdelšího vedoucího zachraňující holčičku. Prý "kukuřicová alergie" (ano, správně český je "kukuřičná" ale to opravdu neřekl...). Odskočil jsem...

Večer. Stojím na výchozím místě snu, od tábora vychází (vyléčené) malé děti, dělám čelem vzad a říkám: "čeká tě stezka odvahy, sám jsem ji šel, když jsem byl malý". Dívám se za prvním dítětem do kopce s lesní pěšinou, která je osázena kameny s dutinami a v nich svítí taková "bahenní" světýlka...

A ano, skutečně existuje jiný sen ze stejného místa, kdy jsem se nahoru vydal...

Vánoce s Františkem Nepilem - O přijímání dárků

Je to hodně k zamyšlení - ale zkuste si to nejdříve poslechnout...

František Nepil - Vánoce

 

Jak to vidíte vy? 

Výkřik v Proxima Centauri

Mám zámek z křišťálů s harémy hvězd.

Dívám se ze sálů, do prázdných cest. Výšek se ptám, proč nejdou ke mně blíž, číhám v kráterech pouští na svou modrou laň, která jméno má Naděje, utekla v dál, vesmírné galeje, jsem váš král. Má loď je mrtvý pták, zlomený šíp, stříbrný sarkofág, vzdálený slib. Chvíli jen smím mít svůj hlas a svou tvář Dám své jadérko hlíně a strom bude kvést. I v té jediné jabloni život jde dál, až zde první plod zavoní, oheň vzplál. Kde jsi jen země má, syn hledá dům. Touláš se vzdálená prosbám i snům. Vzdálená a já jsem sám, tak sám.

Progres 2 - Výkřik v Proxima Centauri - Progressive Rock z Brna 1979

Tento kousek jsem nalezl na magnetofonovém pásku, který jsem podědil po tehdejším manželovi jedné z mých sester. Skladba měla v sobě cosi, co mě fascinovalo už tehdy.

Dneska mi Youtube k mé ne-úplně dobré náladě nalezl 3 dny staré video právě této skladby, ke které někdo dodělal obrázky....

V určitém úhlu pohledu "já jsem sám, tak sám...."

Mořská panna plní přání...

Tento sen se mi zdál jednak opakovaně, jednak se mi zdál i z určitých úhlů pohledu. Vždy s několikaměsíční nebo dokonce několikaletou mezerou.

Jsem v úrovni reálného místa, kterému se v našem městě říká LUNA (a takto pojmenované místo najdeme i v jiných městech) kolem teče hodně pomalu nějaká řeka, já jsem po krk ve vodě a v obou rukou držím "diplomatické" kufříky. Jeden z nich vypadá jako můj bývalý kufřík, který jsem používal na střední škole, druhý naopak jako můj současný kufřík s jemným nářadím na počítače. 

Doplavávají ke mě nějací kluci, kteří plavou vedle mořské panny a když jsou u mě, ukazují mi dlaně, ze kterých jim zrovna mizí blány, jsou docela rozradostnění, a tak nějak reagují na můj hovor s mořskou pannou.

Drobný střih

Stojím na chodníku o dva metry dále než minule a právě s onou mořskou pannou, která ale vypadá nyní jako elfí kouzelnice a já ji prosím o možnost, že bych si mohl v určitém případě "posílit nohy". Kouzelnice se ptá, jestli nebude lepší, kdybych si uměl posílit celé tělo.

Tady se musím zastavit a říct: "BACHA JE TO PAST!"

Ušklíbnu se a pokrčím rameny a tak nějak nechávám rozhodnutí na kouzelnici.

Velký střih

Stojím v neznámém městě a uvědomuji si, že už jsem dlouho jako exterák neučil na jisté škole. Ono taky jak si to neuvědomit, když stojím relativně blízko té školy. A tak popojdu blíže.

U školy probíhá nějaká stávka či demonstrace a jsou to spíše mladí lidé. (Stávkují studenti? Netuším) Venku se nic neděje, takže o chvilku později stojím na spojovací chodbě mezi dvěma budovami - okna na obou stranách. Stojí tu menší množství dospělých (učitelé???) a máme nějakou diskuzi.

Kdoví, co se dělo, jestli venkovní demonstranti něco vhodili do budovy, nebo byl jiný problém, rozhodně se z konce chodby začal valit kouř. Zavládlo vzrušení, ale já říkám "školník už to hasí". A skutečně, je slyšet šumění hasičáku a za chvilku už kouř není.

Jenomže já mám právě všeho dost, a jak dobíhá to dohašování, tak jsem se přikrčil, jezdím si zezadu po nohou a tiše prosím o posílení nohou. Při jízdě dolů jedno posílení, viditelně přirostla vrstva svalů, přejel jsem i opačným směrem, opět přírůstek. Zvedám se a posílenýma nohama vyklápím okno, prolézám jím na zahradu s plotem...

A zde se mi sen prakticky pokaždé ukončí hned poté co se podívám dále po plotu doleva. Variantně jednou, možná dvakrát přes ten plot zkouším lézt, nebo popojít do rohu plotu v lese...

Jinak v místě, kde píšu "bacha je to past" to past je - mohu-li použít příměr, tak třeba "kdo chce víc, nemá nic". O snu jsem přemýšlel, a říkám si - "jak by asi vypadalo posílení hlavy???" A taky mám dojem, že mě sny trestají, pokud něco řeším s "prostředním údem"

Chovej se jako voják!

V tomhle týdnu se mi vrátily sny, které se mi daří zapamatovat, avšak autocenzurně některé z nich nikdy nepopíšu (například sen "Šestý program" s mojí nejbližší kolegyní) u jiných tento problém nemám. I když u dnes popsaného snu musím říci, že jsem si ho nechával uležet v hlavě dost dlouho...

A tak tedy vyjíždím s tramvají, konkrétně s Kačenou (KT8) z depa. Ne, nejsem řidič, tím je postarší muž, a já jsem na pozici - - - a tady právě nastává problém - buď jsem průvodčí, anebo dítko, které se svým nevlastním dědou prostě jede po lince. Což ale realitě neodpovídá - děda jezdil autobusy v době, kdy KT8 nebyla, nebo měla teprve prototyp. Prostě a krásně - stojím za kabinou a dívám se, co se děje vpředu.

Řekněme tedy, že jsem na pozici průvodčího a že jedeme služební jízdu, protože pár zastávek po rovině a v mírném kopci projíždíme. V úrovni horizontu *R je hodně složitá kolejová křižovatka a ještě k tomu smyčka. Když jsme na ní najeli, zamanipuloval jsem s oknem těsně za řidičem a jeho kabinou - je to trošku hloupě vymyšleno, protože nejde současně naplno otevřít okno u ridiče a toto první okénko, vzájemně se pohyblivé části blokují.

Každopádně to nějak udělám a sleduji, když jsme ke konci oblouku smyčky, že nás po rovné koleji předjíždí Drak (neboli tramvaj EVO 2) což oznámím řidičovi. My bychom měli směřovat za ním a tak se i děje, řidič najel na rovnou kolej a jelo se z kopce.

Dobržďujeme do první zastávky a já se příšerně leknu, protože nedobržďujeme ke sloupku, ba tramvaj zrychluje. O další zastávku později je ještě hůř - tyristory řvou jak blázni, ale opět, pomalým pohybem projíždíme. To už je zle nedobře, protože v tramvaji začíná být horko a mě je zle, jakoby v celém mém těle stoupala teplota.

Přesto se řidiči na rovince podaří otevřít dveře a přibrzdit současně tak, že by z tramvaje vyskočilo i malé dítě a nenamlelo si. V tu chvíli se ozval hlas Leroye Jethra Gibbse (samozřejmě v českém znění) a prý "Zachovej se jako voják!". Doslova po čtyřech, rozbolavěný a rozpálený lezu z tramvaje a po čtyřech na pokraji sil přelezu i tu jednu kolej navíc, která tu je.

A pak mě sen překvapil, protože hlas Gibbse neřekl "běž!!" směrem ke mě, ale naopak se ozvalo "jeď!!!" směrem k řidičovi...

Brečím bolestí a bezmocí - sleduji jak se v další smyčce (a současně koleji do depa) točí tramvaj s mým řidičem a z kabiny se valí otevřeným okénkem dým...

O sekundu později už stojím na nohou a sleduji dvě věci - jednak svoji pravou dlaň, kde mám malinkou ale hlubokou krvavou ranku. Ta mě jako jediná bolí - tramvaj si mě označila. No a pak z depa vyjíždí tramvaj s kapitánským můstkem a šilhajícím kapitánem na něm.

No a tady se obvykle končí - a já bych mohl s klidným svědomím prohlásit, že je to repríza, ale Leroy Gibbs mi jednoznačně říká, že je to Remake a dost věrný originálu - tedy ještě s další vyjímkou Draka.

Sepsání snu jsem si odkládal, neboť mě trápilo pár věcí - kromě tradičního "proč teď  tento sen" i to, co se dělo na té první smyčce - bylo mi teplo a nedobře už nahoře a podvědomě jsem manipuloval s okny? Mohli jsme se zachránit oba? Anebo pohled z druhé strany - nespustil jsem celý řetězec událostí tím, že jsem manipuloval s okny - tedy takzvaný efekt motýlích křídel?

Kapitán se mnou hovořil a v žádné variantě snu mě domů nepustil, mám dojem, že jsem se ošetření taky nikdy nedočkal - zmírnění bolestí občas ano...

Jak jsem získal Julinku [ve snu]

 Píšu na tento blog poslední dobou hodně málo, což mě trošku mrzí, zvláště když o odchodu mé první kočičky za Duhový most tu záznam je, o druhé kočičce, která odešla tamtéž 2. srpna už tu záznam není...

Mourinka naznačuje, ať pustím vodu z kohoutku

A tak tedy Mourinka není, doma je ticho, takže bylo skoro jasné, že nějaká nová kočička bude. 

Bude to celočerná kočička, nedávno odchycená na nevhodném místě, mazlivá ( = čti: vyhozená z domova) a s koťátky. Ty už nekojí, takže odchytová služba z útulku udělala vše proto, aby kočičku a koťátka zachránila a hlavně zajistila, aby se znovu nestala matkou. Pak, po vytažení stehů po této "malé operaci" a rekonvalescenci, bude moje.. Pracovní jméno je Julinka.

Takto to tedy bude v reálu. A jak to bylo ve snu?

Obyčejný, reálně vypadající sen. Je šero, možná začíná noc a já jsem na cestě asi tak 550m od domova, skoro to vypadá, jako bych šel z práce od autobusu, ale od takové linky, která nejezdí přímo kolem nás. Proti mě se přibližuje celočerná mladá kočička. Nepřibližuje se až na dosah, ale dělá takové ty pohyby, které doslova křičí - "Pojď za mnou, Jdeš za mnou? Pospěš! Jdeš za mnou?"

Starý pobořený dům (který v reálu na tom místě nikdy nestál), vnější stěny oddělané, černá kočička bez váhání vyskočí do zvýšeného přízemí a pak přes kus nábytku o patro výše. Bez přemýšlení jdu za ní a nejde to tak lehce. A pak do mých očí padlo - malé srnče? Kde to se tu vzalo?? To je neuvěřitrelné....

O chvíli později je srnče dole na chodníku, já sedím na podlaze zvýšeného přízemí a kromě srnčete je dole i černá kočička a skoro to vypadá že ti dva si říkají slova díků a loučení. Nechávám tuhle scénu co nejdéle nepřerušovanou - domů nespěchám...

Sen se mi začal trhat, a tak mohu jen doufat, že konec byl opravdu takový, že černá kočička od domu a srnčete poodešla a pak se podívala po mě..................................................... 

Cena pro nejlepšího ... ?

Pro dodání kontextu - sen se mi zdál v době, kdy má kamarádka řešila problém v řádu statisíců a já totéž v bledě modrém. 

 V podvečer jistý muž s křídly jde po zšeřelé ulici v jakémsi městě. Scéna se projasňuje a tím mužem jsem já, přede mnou jsou tři stojící auta a dva muži. A probíhá hádka, snad o parkovací místo, protože to jedno auto nestojí úplně při kraji. A už i vím kde jsem, jsem na kraji města, TOHO KONKRÉTNÍHO města, do jehož centra se v určený čas musím dostat. (Samozřejmě se mohlo jednat o hádku kvůli nemožnosti vyjet)

Mávnu křídly a vznesu se do úrovně střech aut. Ve stejnou chvíli to hůře zaparkované auto prudce mizí v dáli, obrací se na střechu a zapluje do křoví. Muži se už perou pěstmi. Vůbec není jasné, kdo nebo co to způsobil, já jsem přeletěl na druhou stranu bojové scény a vystoupal do zhruba deseti metrů. Zastínil jsem vycházející měsíc a můj stín, dopadající na muže, celý boj zastavil. To už i druhé auto doznalo nějaké té úhony, ale způsob jeho poškození nebyl vůbec vidět.

Muži se dívají po mě, ale do obličeje mi nevidí, je totiž ve stínu. Ale i kdyby bylo na mě vidět, stále by nebylo nic vidět na mé tváři - jsem bez všech emocí. Otáčím se a letím přes zahrádkářskou kolonii kamsi dál...

Ve scéně druhé přistávám před soudním(?) palácem, odkud scházejí nějací muži a tři z nich dělají skupinku, která čeká na mě. Zdravím je všechny, jednoho z nich nazývám přezdívkou mého kolegy z práce, ale není mu zcela podobný - ten rozdíl bych popsal jako dva pohledy na Siriuse Blacka, jeden když utekl z vězení a jako když byl už krásně učesán. A můj kolega ve snu byl právě ta krásnější kopie...

Každopádně ve scéně třetí se prodírám mezi plotovými keři po vyšlapané cestě, která je v místě rozvětvení zastíněna stromem. Jedna z cest jde doleva, malinko níže pod vrstevnici, druhá doprava, kdy se na prvních pár krocích vystoupá o půlmetr a pak se stočí doprava více. "Dostat se do centra města je pokaždé složité" pronáším, a jdu bez zaváhání cestou doprava. Ostatní, co jsou za mnou, ani nevnímám. 

Scéna čtvrtá je už skoro v noci a já stojím ve skupince mužů a žen na nádvoří. Z hradu vychází skupina stráží a taky zdejší vládce oblečený tak, že mi připomíná vládce Tatarů, respektive tako bývají vykreslování v reálu v televize. A rozvíjí se zde jakási slavnost, při níž jsem byl mlčky dekorován jako nejlepší..... A pak byly přivedeny tři ženy, a dekorující říká vládci, že zde jsou tři nejlepší ženy ale že není možné rozhodnout, která z nich je nejlepší... Toho vládce otituluje ruským slovem a ten se na ženy dívá tak, jako by jim četl myšlenky...

O tři vteřiny později jsem vzhůru

Kdyby se mi sen zdál až po rozuzlení našich dvou stotisícových problémů, tak bych chápal, že jsem byl vyhodnocen jako nejlepší trpělivý kliďas, ale přišlo to před vyjasněním v sobotu dopoledne. Je tedy možné, že tento konkrétní sen mi přišel z jiného důvodu?

Zvláštností je, že přechod mezi první a druhou scénou jsem měl ve snu vícekrát a křižovatka mezi vzrostlými ploty se mi také vícekrát objevila ve snu. Dokonce jsem šel i po té druhé cestě....

Kdo nebo co pohlo s tím prvním, špatně zaparkovaným autem?

Druidi sázejí stromy

 Následující sen se mi zdál už několikrát dříve, vždy v nějaké modifikaci konce...

Učím v nějaké menší učebně svůj předmět a poslouchají mě děti mezi 12-15 lety, to odhaduji podle jejich výšky, a během pár chvil dojde ke zvonění. Děcka se zvedají, berou si vysvědčení ze stolu a při mém odchodu mě jedna z dívek zastavuje a žádá mě o telefonní číslo, aby mě mohla pozvat na nějakou akci. Začnu ditovat svoje soukromé číslo, ale po prvním trojčíslí se zarazím a řeknu že ne, že jí dám lepší číslo a diktuji ji mé reálné služební číslo do mé reálné práce.

O chvíli později procházím skrz bezpečností průchod, do kterého se taktak vejdu, takže se rukama vzepřu o horní rám a druhou polovinu rámu proskočím.

Hned venku (okolí vypadá jako 4ZŠ v našem městě, s níž ale nemám nic společného) mě ona dívka osloví a že prý jestli můžu hned...

Střih - jdeme v polích po polní cestě, její pravá strana je osázena třešněmi, už jsou po květu, ale plody zatím nejsou vidět. Cesta se mírně stáčí doleva, přímo před sebou vidím menší kopec, o němž (z předchozích snů) vím, že je tam hřbitov. Pak mě obestoupilo několik lidí.

Než mě oslovil nejstarší z nich (mající speciálně zahnutý klacek vypadající jako druidská hůl), měl jsem možnost dokončit prohlédnutí pravé strany, kde v dáli byly poměrně úzké ale hodně vysoké kopce. Jakoby před pár lety tu probublala nějaká sopka a vyzvedla kus krajiny nahoru...

"Je ovlivněn zaslepením" řekl druid konverzačně k dívce, ale i k ostatním členům skupiny. Pak proti mě máchl holí tak, jakoby do mě bodl a cosi ze mě vytáhl, tak ono gesto vypadalo. Zatmělo se mi před očima a skutečně z celého mého těla cosi odlétlo. 

Otvírám oči a zjišťuji, že ležím na břiše na zemi. Vzepřu se na rukou a pootočím hlavu. Okolí se nezměnilo, až na jednu jedinou drobnost. Vzduchem letí obrovský vzrostlý strom, který se nad hřbitovem stáčí kořeny k zemi a letí dolů. A pak další strom a další

A já od té doby vím, jak druidi sázejí stromy...

Únik z novodobého pracovního lágru

 Tento sen se mi zdál v různých variacích už hodněkrát, ale je to tak dávno, že jsem si to neuvědomoval na začátku série a do shrnutí na začátku této série blogpostů se mi to tím pádem nedostalo. Protože je ale těch odboček do různých verzí moc, do hlavního textu budu vkládat odkazy na "poznámku pod čarou"

Dělal jsem ve firmě sídlící v docela depresivním vysokém mrakodrapu, jeho stěny jsou kovové v barvě černé, občas nějaké to sklo a tak. "Něco" se semlelo a tak ze svého patra sestupuji po schodech *1 v podstatě chci uprchnout domů. Podobnou činnost zřejmě dělají i ostatní, protože po schodech nejdu sám, ale potkávám relativně dost lidí.

Problém je ten, že existoval-li kdy nějaký oficiální východ, tak ten k nalezení není. Ale logicky ho hledáte v přízemí, takže tam i já směřuji. Skutečně se dostávám do přízemí, kde je vidět, že tu prošla nějaká déletrvající povodňová voda, protože na zdejších výkladech obchůdků a konferenčních sálů jsou vidět řasy.

Opatrně nahlédnu do dveří vlevo, kde je vidět cosi jako tunel metra s nástupištěm, ale je zalitý vodou a jakýsi plavec *2 se tu snaží plavat ale proud jej strhává. 

Dveře zavírám a stáčím se o 90° doprava. Tam se momentálně cvičí jóga, dva cvičenci pod dohledem cvičitele sedí v tureckém sedu a dávají si na hlavu trsy trávy z hlínou. Snad se chtějí proměnit v travní porost, či co, aby unikli čemusi, co přijde *3

Další otočka o 90° doprava, ale to už potkávám dvě kamarádky z LARPu a prý jestli si dáme dortíček nebo řádný oběd. Volím dortíček, mimo jiné i proto, že se dívám přímo do kavárny, kde jsou stolečky, pak barpult, na něm nějaké přístroje a už připravené dortíčky a hrnečky s kafem, dva barmani se tam otáčí a cosi řeší. Možná řešili zbytky povodně, protože i tady je na zemi vrstvička vody, sice nic moc,  ale mé krásné bílé boty by došly k úhoně.

Holky si dřeply u nejbližšího stolu, já udělal úkrok doprava, opírám se o stěnu a zouvám si boty. Vůbec neřeším, že mám bílé ponožky a opět udělám krok ke dveřím do kafárny. Holky nikde, jejich stoleček nikde, jeden z barmanů a spousta vybavení nikde. *4

"Tak to je ložená nápověda" řeknu rázně a okamžitě obcházím kavárnu podél stěny doleva. A hle, tady je průchod ven, zjevně udělaný z vysklené výlohy, nikde už střepy ale nejsou. Možná to sklo někdo odborně oddělal, kdoví.

Vyšel jsem ven a po své levé straně vidím řadu přízemních obchodů a schody o patro výše na nějakou plošinu, která snad pokračuje někam dál, kam aktuálně nevidím *5. Obchody, chodník i silnice  se mírně stáčí doprava, pak se ale za křižovatkou vše narovnávalo a vedlo kamsi do dáli do kopce. To mě ale moc nevzrušovalo, mimo jiné proto, že zhruba uprostřed byla malá zastávka, že by se tam vešel stěží dvanáctimetrový autobus. Zrovna tam jeden stál a za ním spousta dalších. O lidích na zastávce ani nemluvě, těch bylo tolik, že by je první autobus stoprocentně nepobral.

U prvního autobusu stál muž a něco se ptal řidiče *6, tentokrát na technický stav autobusu. Odpověď se mu nepozdávala a tak poslal autobus pryč. Autobusová řada popojela a tentokrát to byl nějaký Citelis. To už jsem popošel do pozice, že bych byl býval mohl nastoupit do zadních otevřených dveří tohoto modrého citelisu, ale v myšlenkách se mi něco honilo, *7 až mi to zkroutilo ústa do úšklebku a šel jsem o kousek dál k dalšímu busu. A to už jsem se trošku víc naštval a pronesl jsem větu na téma, že si snad autobus ukradnu sám.

Zjevně to přede mnou dělali všichni předchozí lidi, kteří uměli řídit autobus, takže volných autobusů bylo dost, nejprvnější co byl volný a byl na řadě byla Karosa ŠD11 v nějakém nízkopodlažním podlážkou u řidiče, která pak stoupala do patra asi tak jako u současných Flixbusů či Regiojetů. Zavolal jsem - stojíc venku, že jedu do ................... (mého města, kde v reálu žiji) a během chvíle byl autobus plný tak, že už pár lidí stálo v uličce mezi sedačkami. 

"Ty chceš řídit?" zeptal jsem se kluka, který se mi vecpal za volant. Pootočil se na sedačce a už už chtěl vstávat, ale řekl jsem mu "seď" *8  a šel ke svému volantu, který jsem měl připnutý na opěrátku první řady sedadel, seděl jsem v řadě druhé (sedačka 7-8) pod nohama pedály. Ano, měl jsem tu svoji soupravu, kterou používám v reálu při hraní simulátorových autíčkových her. 

Zavřel jsem dveře a vyjel. Pro představu, co jsem viděl, si představte zhruba 21.srpen 1968, kdy lidé zničili veškeré ukazatele, aby postupující okupační armáda nevěděla, kudy jet, a dotáhli to tak daleko, že nejsou vidět ani trosky těch tabulí.

Jedu tedy po silnici, která nemá nakresleno žádné vodorovné značení a pomalu se blížím k prvnímu kruhovému objezdu. dobrzdím si a projedu jej relativně normálně, ale protože je menší, než dokážu s autobuse obtočit, takže levou stranou chytím mírně zvýšený střed, který je určen pro skříně vozidel než pro pojíždění. Hrcne to s námi, přeci jen dlažba.

Než dojedeme k dalšímu kruháči, říkám všem v autobuse aby mě hlídali že jedu správně. Strhne se kratinká debata...

Druhý kruháč je větší, ostatně i odbočky do stran mají o dost větší šíři, ale opět vše bez směrových cedulí. A já řeším sám se sebou problém - Jak jsem si v autobuse udělal lanový převod od skutečných kol na můj herní volant, tak jsem to nějak špatně propočítal, takže ono lano z volantu sundavám a tentokrát zatáčím tak, že pohybuji lanem tu na jednu, tu na druhou stranu. 

Kratinká debata, že mám odbočovat na silnici 272 a pak na dálnici a zda to už mělo být teď nebo až o jednu dál mi objasnila "omylem" nestržená tabule krásně zakrytá přerostlou břízou (větvičky stromu rostoucího opodál ji krásně zakrývají, ale stihl jsem si ji všimnout. Tabule ukazovala odbočení doprava na dálnici, bez nápisů, ale kresba ukazovala mírnou odbočku doprava. A ta přišla až teď

Těsně před ní oprýskaná malá šipka se dvěma cíli v barvě zelené doplněná modrým štítkem s číslem silnice. 272 - Dubí, Chomutov - hlásala šipka.*9

Za použití blinkru ladně odbočím doprava, kde začíná nájezd na dálnici, oblouk krásně plynule pokračuje až na dálnici. Jenomže přesně uprostřed silnice je podlouhlé spečené cosi, co vypadá jako hodně spečený člověk v autě vysoké stěží centimetr. Objíždím to po levém okraji silnice. "Tady je ten příslušník *10 co ho vypnuli. Už ani nevím jeho jméno" říkám. 

Po nájezdu na dálnici sen tentokrát končí klidně *11

Budím se spokojený, že se mi akce tentokrát podařila až do úplného konce a nedopadlo to jakoukoliv zlou variantou.

---

*1 v jedné z variant snu přeskakuji do vedlejšího mrakodrapu (oba mají rozbitá okna a jsou postaveny velmi blízko vedle sebe, takže ani nemohu propadnout mezi mrakodrapy dolů na zem)

*2 zkusil jsem si tu zaplavat a uniknout tudy, ale proud je silný - sice jsem kamsi doplaval proti proudu, ale bylo tam zhasnuto a tma, takže jsem plavat přestal a proud mě donesl zpět. Vylezl jsem tedy ven...

*3 Může přijít večer, může přijít zlý bouřkový mrak, či cokoliv jiného, co v mých snech strašívá a co mě zabíjí (čti: budí s nepříjemným trhnutím a úlekem, 

*4 opět mnoho variant snu, kdy s brekem vyzvídám na zbývajícím barmanovi, kde jsou holky, či se ptám hostů v nejzazším rohu, kudy se tak tak protáhnu dál

*5 vycházím z budovy mezi posledními, nikde žádná možnost odvozu, či zjevné místo kam utíkat či kde se schovat. Vylézám na plošinu, na nebi už v dáli bouřkový mrak, vím, že jsem byl spatřen, sen končí

*6 v předchozích verzích se buďto ptal řidiče, kam autobus jede či mi zlomyslně zabraňoval nastupovat, samozřejmě pokaždé měl jiný obličej. V té poslední verzi, co popisuji to byl můj kolega z práce, který má občas myšlenkové úniky takového rázu, že už jsem mu párkrát málem vrazil. Zatím skončilo jen u řvaní na něj

*7 v minulé verzi snu zřetelně říkám, že to je autobus, kde se pak udusí lidi výfukovými výpary jdoucích do salonu cestujících

*8 pokud v minulých verzích mi tam někdo vlezl, tak dobrovolně odešel.

*9 cíl Teplice a cosi nečitelného, číslo silnice 270 - to byla další kombinace. Když to dáme do reálu s tím, že únik děláme z Prahy, tak by šipka mohla odpovídat dálnici D7 nebo D8, protože z obou se dá sjet do obou měst, byť jedno město je rychleji přístupné po jedné dálnici a naopak. Pokud bychom dali místo úniku do Německa, tak opětně jde najít místo v bývalé Německé Demokratické Republice, respektive v současné spolkové zemi Sasko, kde by taková šipka mohla být a nedělala by mi těžkou hlavu. S čísly silnic je to složitější, protože když si je dáte do současné mapy České republiky, tak se ocitnete ve velké blízkosti Českého ráje, či Jizerských hor. Kdyby mi tato čísla lezly do snů v současnosti, tak ano, jednu z těch dvou silnic 270 a 272 jsem už dokonce i projel, ale mě toto číslo leze do snů i v mládí na základní škole, kdy jsme s rodiči tímto směrem určitě nejezdili. Na stranu druhou jsem v blízkosti silnice 270 našel dvě místa tehdejších "škol v přírodě"...

*10 někdy po první premiéře snu jeden z mých příbuzných opustil svojí práci a přidal se ke kriminální policii. Do jedné verze snu mi tedy vlezlo jeho jméno a také scéna s oplakáváním... V jiné verzi snu tu nic nebylo ale byl jsem "vypnut" já. Fakt to bolelo a pálilo, jako by mě polil někdo takzvaným termitem...

*11 Asi už nemám co dodat, tedy kromě toho, že nechápu, proč se mi vracejí sny s takhle velkým rozestupem snad dvě desítky let, když se jiné sny vracejí častěji, o motivech nemluvě, některé z motivů se vrací až příliš často. A přitom bych byl za jiné motivy raději. 

Hovory přes rampu, rok 1968...

Je to 55 let starý záznam a já ho už poslouchám podruhé. Je to absolutně neuvěřitelné, ale i po těch letech zaznívají moudra, která mě - a pravděpodobně i vás - dokáží zasáhnout. Anebo i pohladit po duši...

Opustil jsem svůj domov, abych se přidal k armádě

Opustil jsem svůj domov, abych se přidal k armádě

V den, kdy jsem odešel,
Moje máma plakala
Myslela si,
že určitě zemřu

Nechal jsem svou ženu 
plakat u dveří.
Věděla, že
zemřu ve válce

I nechal mého syna
hrát si na dvoře,
Když viděl tatínka odcházet,
tak tvrdě plakal.

oowie, oowie

Nechtěl bych to zpívat oblečen ve vojenském, připraven na akci...

Skutečný voják nebojuje proto, že by nenáviděl to, co je před ním, ale protože miluje to, co je za ním.

G.K. Chesterton

Největší riziko umělé inteligence, o kterém se nemluví

Jaké je největší riziko umělé inteligence vytvářející obrázky a filmečky? 

Je to jednoduché, za chvíli nerozpoznáme, že nějaké video umělá inteligence vyrobila. Teď to ještě jakž takž jde. Vysvětleno ve video...

Trošičku zkouším s umělou inteligencí (umělými inteligencemi) tvořící obrázky pracovat, od jedné z nich jsem si nechal vygenerovat autobus. Schválně - najdete tu jednu zásadní chybu, kde jde poznat, že se umělá inteligence sekla a udělala chybu? 

Další jednoduché zadání - tři dívky s křídly pijí horký nápoj. Zde na této verzi obrázku jsou dívky oddělené, ale opět se dají najít jisté nepřesnosti, ale už na to musíte mít oko...

A na závěr - opravdu současný papež ve Vatikánu má takovouto zbroj a jednotku?

Credit: https://www.facebook.com/photo/?fbid=548731180699633&set=a.418868517019234