Pozdrav se už nenosí

Tak jak se v minulosti kolega J* rozčiloval nad chováním jisté F*, tak jejčím dál tím víc chápu. I ty krávy ve chlévě umějí pozdravit, když vejde hospodář, u lidské bytosti zdravení předpokládám automaticky.

A tím to teprve začlo...

V mém nitru se ozval zvuk lámané hole :-(

O zbabělých lidech (2.)

Mé bloudění ve stavech zuřivosti kvůli zbabělým lidem pokračuje.

Představte si situaci, kdy si cca tři-čtyři lidi povídají na emailu ve stylu "odpovědět všem", vymění si pět emalů a v okamžiku, kdy začnou pomlouvat vaši práci se "jakoby" někdo splete a do emailových adres přiřadí i vás.

Samozřejmě jsem se ozval a soukromým emailem poděkoval za informování oběma účastníkům  - tomu pomlouvajícímu (tomu velmi jízlivě) i tomu, kdy mi to přeposlal.

Ukázalo se, že dle pomlouvajícího jsem ten idiot já, který "to" nepochopil, vůbec prý to nebyla kritika mojí práce a měl jsem si pořídit knihu "Úvod do neštěstí" od Paula Watzlawicka, abych si přečetl, kde ve svém životě dělám chybu, když takto reaguji.

Knihu jsem si koupil a přestože jsem ji dočetl jen do půlky, kniha se mi náhle ztratila a nebyla k nalezení. Přeoral jsem celý svůj malý byt a kniha nebyla, přitom jsem ji nikam neodnášel, to do skončení prvního čtení prostě nedělám. Jakoby však osud nechtěl, abych to četl...

Přitom je to velice poučná kniha, kde se dozvíte, co všechno si způsobujete, když si něco vsugerováváte a není to zrovna pozitivní věc - mě se například líbila kapitola, kde si ke svému sousedovi jdete vypůjčit kladivo a celou cestu si říkáte, že vám ho asi nepůjčí a přidáváte si k tomuto negativnímu názoru další "argumenty" a pak, když soused otevře svůj byt, tak mu bez pozdravu vrazíte pěstí do nosu a zařvete "tak si to pos**ný kladivo sežer ty neochoto!"

Přesně tak jsem si připadal po přečtení onoho emailu - někdo, než aby mi řekl že něco je špatně a požádal o nápravu tohoto stavu, tak mi rovnou vrazil pěstí mezi kukadla. A ještě mi doporučuje pořízení této knihy. Uffff

Jinak problém popisovaný minule - O zbabělých lidech - s rozvaděčem není doposud vyřešen - dle generálního dodavatele "to není tak hrozné" a subdodavatel svého člověka vůbec neposlal, ač to slíbil. Čili půjde reklamace na "doporučený dopis" :-(

O zbabělých lidech

UÁÁÁ!!! Ještě chvilku se budu setkávat se zbabělými lidmi, kteří mi nejsou schopny na férovku něco říct a duševně vybouchnu. Od čtvrtka je to už několikátý člověk a teď zrovna přišla třešnička na dortu! ARGH!!!

Tento "smrtelný" výkřik vzteku a beznaděje jsem vykřikl na Facebooku přesně před týdnem, abych si ulevil od nahromaděného vzteku a dnes již mohu napsat alespoň část důvodů, proč toto vzniklo. Respektive jeden z pěti.

Když se kolega na konci prosince svěřoval, že si hledá novou práci, tak jsem se tak nějak tvářil jako že joo. 

V průběhu týdne na mě pak doráželo několik lidí, jestli vím, že už kolega podal výpověď a co to znamená pro mě ( = nic příjemného). Čekal jsem 6 dnů, kolega kolem mě procházel, vědělo to čím dál tím víc lidí, ale já, přímý spolupracovník, na něhož padnou speciální úkoly po něm, ne. Pak mi ruply nervy a se slovy "Mohu se tě na férovku něco zeptat? Jdeš do H1* nebo do H2*?" Odpověď zněla H2*. Zatmělo se mi před očima, protože  už v říjnu(!!!) mi pracovník H2* neochvějně tvrdil, že k nim můj kolega přechází, čili v prosinci na mě hrál divadýlko. Naštěstí jsem to zvládl v klidu, kolegovi jsem poděkoval a z kanclu odešel.

Ano, i takováhle kravinka přispívala k mé nepohodě.

Cha! Co to je proti tomu, co se děje tento týden! Opět jeden příklad: Přebírám jeden rozvaděč, který je dle protokolů proměřen  a prověřen od sklepa na půdu. Od čtvrtečního rána narážím na problémy, takže když dneska přijel šéf předávající firmy, jež měl mít více jak dvě hodiny času, a viděl mojí rozlícenou tvář, náhle musel do dvaceti minut odjet. Prstem jsem ukázal na tři kabely a prohlásil, že tady jeho protokoly lžou. No ... odjel bez rozloučení, ani nevím kdy..... Ale prý přijede v úterý. Klidně, ale v pondělí ho budou bombardovat mí šéfové, tak ať si to užije

Vtip, který mě pobavil.

Chcete mit v praci rohove misto s vyhledem?
Chcete ridit firemni vuz za milion?
Chcete, aby Vam firma platila za to, ze cestujete?

Dopravni podnik mesta Brna hleda ridice autobusů!

Vtip(?) k Vítěznému únoru

Potkaji se dva znami: „Ahoj, kde jsi byl?“ „By-by-by-byl jsem v ro-ro-ro-rozhlase.“ „A co jsi tam delal?“ „Ko-ko-ko-ko-konkurs na hla-hlasatele.“ „A jak to dopadlo?“ „bl-bl-blbe, to-to vis, ne-ne-nejsem ve strane.“

Nagano

Včera cca v šest hodin ráno tomu bylo přesně patnáct let, kdy naši hokejisté (poprvé) získali olympijské zlato.

Já chodil po celou dobu zimních olypijských her do práce a podobně jako valná většina světa vůbec nedoufal v to, že by nějaký malý nárůdek ze středu Evropy měl šanci cokoliv uhrát. A ono ouha, přes Spojené státy jsme ve středu postoupili do semifinále. Jak mě štvalo, že jsem musel v pátek do práce a tak jsem ze semifinále s Kanadou viděl jen začátek zápasu a pak v práci zoufale lovil přenos v rádiu, abych se pak radoval jako malé dítě. Vždyť i "jen" stříbro, pokud bychom finále prohráli, by byl úspěch.

Vím, že se mi nepodařilo vstát v neděli na první třetinu - v čechách šel přímý přenos hokejového finále někdy od čtvrté hodiny ranní (ne-li ještě dříve, ale tak to dopadá, když bylo finále plánováno pro amerického diváka a předpokládalo se, že budou hrát Spojené státy s Kanadou nebo Ruskem), ale pak jsem s vytřeštěnýma očima sledoval druhou třetinu o třetí třetině nemluvě, na stole mi stydlo kafe, na něž jsem úplně zapomněl. Až 2 minuty před koncem jsem začal věřit, že by to mohlo opravdu vyjít. A vyšlo.



Včera po 20-té hodině proběhlo opakování tohoto památného zápasu na programu ČT4, takže jsem konečně viděl i tu první třetinu a samozřejmě i ty zbylé dvě. A přestože jsem znal výsledek, byl jsem napjatý stejně jako tenkrát, takovou má ten zápas atmosféru a kvalitu. Ano, mockrát jsme v zápase měli štěstí, ale jak se říká - štěstí přeje připraveným :-)

• TECHNET: Nagano zavařilo elektrárnám. Taková noc se už nikdy neopakovala

Počítačům je zima?

Po včerejšku a dnešku přemýšlím, jestli se mi "to" nezdá a rozmýšlím se, jestli nemám změnit obor a nedělat počítačáka.

Ve středu se nám zhroutil server na pobočce F* tak, že nešel nahodit, takže jsem si ve čtvrtek vzal jak náhradní díly, tak i celý nový server. V serverovně jsem zjistil, že server se "stihl" zrestartovat, ale zůstal viset v BIOSu na testu RAM. Zkusil jsem je vyměnit, server najel, ale do 20 minut opět restart. Mohl jsem dělat psí kusy s procesorem, ramkami a dalšími vyndavacími díly, ale nic.

Nedalo se nic dělat, server jsem vypojil a zapojil na straně a na jeho místo umístil nový server, načež jsem začal pomalinku přetahovat služby na nový server. Byla mi zima a tak jsem v malé serverovně, co na pobočce F* máme vypl klimatizaci a nechal otevřené dveře.

Samozřejmě jsem přetažení služeb nestlihl a tak, když mě strážní služba tahala z baráku, jsem poměrně rychle vypadl ze serverovny a nechal najeté oba servery a oba ve stavu, kdy jsem byl přihlášen v consoli.

Dnes jsem očekával, že onen špatný server už bude několikrát zrestartovaný a opět na mě bude svítit kontrolka "hardware failure", ale po otevření dveří do serverovny jsem zjistil dvě věci. První věc, že jsem nezapl klimatizaci, ale protože bylo venku minus deset, tak v serverovně vystoupala teplota stěží na 35 stupňů. Vadný server běžel a děvčata si nestěžovala, že by server se zbylými službami nějak zlobil a vlastně ani s těmi dalšími, které jsem nevypl, takže běžely naprázdno.

Nový server jsem dodělal a starý dál držel. To už mi začlo být podezřelé a tak jsem serverovnu zavřel a pustil klimatizaci na 25 stupňů. Jakmile tato teplota v serverovně nastala, starý server spadl ...

NORMÁLNĚ JE TOMU SERVERU ZIMA!!! :-)

PS: Odchází základní deska s řadičem pro RAM