UÁÁÁ!!! Ještě chvilku se budu setkávat se zbabělými lidmi, kteří mi nejsou schopny na férovku něco říct a duševně vybouchnu. Od čtvrtka je to už několikátý člověk a teď zrovna přišla třešnička na dortu! ARGH!!!Tento "smrtelný" výkřik vzteku a beznaděje jsem vykřikl na Facebooku přesně před týdnem, abych si ulevil od nahromaděného vzteku a dnes již mohu napsat alespoň část důvodů, proč toto vzniklo. Respektive jeden z pěti.
Když se kolega na konci prosince svěřoval, že si hledá novou práci, tak jsem se tak nějak tvářil jako že joo.
V průběhu týdne na mě pak doráželo několik lidí, jestli vím, že už kolega podal výpověď a co to znamená pro mě ( = nic příjemného). Čekal jsem 6 dnů, kolega kolem mě procházel, vědělo to čím dál tím víc lidí, ale já, přímý spolupracovník, na něhož padnou speciální úkoly po něm, ne. Pak mi ruply nervy a se slovy "Mohu se tě na férovku něco zeptat? Jdeš do H1* nebo do H2*?" Odpověď zněla H2*. Zatmělo se mi před očima, protože už v říjnu(!!!) mi pracovník H2* neochvějně tvrdil, že k nim můj kolega přechází, čili v prosinci na mě hrál divadýlko. Naštěstí jsem to zvládl v klidu, kolegovi jsem poděkoval a z kanclu odešel.
Ano, i takováhle kravinka přispívala k mé nepohodě.
Cha! Co to je proti tomu, co se děje tento týden! Opět jeden příklad: Přebírám jeden rozvaděč, který je dle protokolů proměřen a prověřen od sklepa na půdu. Od čtvrtečního rána narážím na problémy, takže když dneska přijel šéf předávající firmy, jež měl mít více jak dvě hodiny času, a viděl mojí rozlícenou tvář, náhle musel do dvaceti minut odjet. Prstem jsem ukázal na tři kabely a prohlásil, že tady jeho protokoly lžou. No ... odjel bez rozloučení, ani nevím kdy..... Ale prý přijede v úterý. Klidně, ale v pondělí ho budou bombardovat mí šéfové, tak ať si to užije