Pomóc, pomocníci VB !

Zdálo by se, že tento sen měl patřit časově do jiné doby, ale já jej řadím do doby, kdy už na svět přišla magie a byla hojně zneužívána. A také bych řekl, že některé jiné zdroje už byly nedostupné... A je to můj jediný sen z noci na S*

Mám-li ten sen popsat od začátku, tak ve scéně první potkávám lidi ze spolku, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje (a tudíž ani nevyskytuje), a prožívám s nimi trošku výcviku, trošku jídla a také trošku spánku.

Ve scéně druhé se ocitám v garáži, kde si někdo z klasické školní lavice začat vyřezávat šasi na motorku, ale chybí v ní ještě to nejdůležitější. Motor. O kolech nemluvě. V této scéně se scházím já a ještě čtyři lidé, přičemž toho jednoho v reálu neznám. A ten nás vytáhne na akci na Slovensko.

Ve scéně tři jedeme Škodou Oktávií, já sedím vzadu na stření části a sleduji okolí. V první části jízdy si pamatuji ze začátku louku, kde si má neteř se svými dvěma dětmi a dalšími členy rodiny hraje, co mě (nuceně) nechává chladným. V další části se pamatuji výhled na jisté slovenské kopce....

Ve scéně čtyři jsme na široké třídě, uprostřed níž jezdí tramvaje (resp. jezdily by, kdyby...) a jež je lemována panelovými domy z dob "staveb mládeže", ostatně proto se blízká zastávka jmenuje ČSM* je to tu postaveno dost reálně ke skutečnému stavu, ale...

Na chvilku odbočím od popisu a dodám, že v téhle scéně jsem se octl už poněkolikáté a vždy zde něco řeším a přijde mi, že se mi z této scény nikdy nepodařilo odejít ze ctí.

Vždy musí být v protější radě baráků několik bytů vypáleno takovým stylem, jako by tam hořel "termit", dnes kupodivu nic takového nebylo, vše bylo vyspraveno, dokonce plastovými okny. Ale i tak bylo vidět že co jeden byt to rámi oken jiné barvy, byť se některé barvy nepravidelně opakovaly.

My všichni na naší straně lezeme na lešení domu, protože se chceme ne úplně legálně dostat do jednoho bytu, kde má být něco co potřebujeme. Já lezu mezi posledními, neboť své mrštnější (mladší) kolegy jistím. Dívám se na přilehlý panelák postavený napříč (tudíž neodpovídající realitě)  a sleduji , hlavně to, aby někdo z nás nepanikařil

"Hardisk je pryč, vypekla nás" křikl kolega, který po lešení přiběhl ke mě zpoza rohu a už ti čtyři slézají dolů jako veverky. Jsou oblečeni v tmavém obleku se sakem, takže dole na ulici docela zapadnou a náhoda tomu chtěla, že se jim do cesty připletla dívka v černém.

Sebrali jí dokonale, obklíčili ji ze čtyř směrů. Zjevně to byla všemi mastmi prohnaná dívka, anebo hoši chtěli hrát na drsňáky, prostě jí každý přiložil hlaveň revolveru k hlavě. Mohlo být hotovo, ale

"Pomóc, pomocníci VB" zařval kdosi, možná komplic té holky, načež nastala taková panika mezi náhodnými chodci, že začali běhat všemi směry, načež by normálně se naměstíčko mělo vyčistit, ale panika lidí byla taková, že jak se ta zpráva šířila,  tak zřejmě nikdo pořádně nevědět, kde jsou, takže ještě desítky lidí průběžně probíhali skrz náměstíčko.

Bohužel, mezitím někdo z těch čtyř vystřelil, zřejmě po tom křiklounovi, a to bylo definitivně špatně. Slezl jsem dolů, kde už stál jenom ten cizí hoch, co s námi byl na akci. "Tady máš slovenský techničák, nikdy jsem tě neviděl a svoje alibi si zařídím sám" řekl jsem mu příkře.

Klukovi to bylo asi žinantní a tak mě v počínajícím večeru začal odvážet domů. Sen skončil v blízkosti objektu R*¨

Na závěr dodám, že žádné další jedoucí auto jsme neviděl. Stojící ano, v dobrém stavu...

Týden s jubileem 2. díl- Druhý týden

Fotka hrnečku už s prvním čajem

Týden s jubileem se přehoupl do dalšího týdne a hned zítra mě pravděpodobně čeká vyvrcholení celého dění.

Skoro se až bojím co přijde, protože už dnešek mě poslal do kolen, naštěstí až v kanceláři a nikoliv na obědě, kde jsem obdržel zabalený hrneček. Bylo to dost ve spěchu, tak jsem se na nápis podíval právě až v kanclu.

A začal bulet.

Po tom všem, co mě potkalo jenom v tomhle týdnu a za všechnu tu práci za ty roky mě to potěšilo.

Tenhle těšící pocit ale musím udržovat, aby mi ho nepřebil pocit zodpovědnosti, protože chci aby spokojenost s mojí prací pokračovala a to všechno okolo toho (jako že se mi příjemně pracuje, usmívají se na mě a tak)

Jenže je tu i pocit další, horší, který je způsoben tím, že jsem v práci na našem oddělení nejdéle, což znamená, že jsem si většinu kolegů musel odchovat, aby uměli vše co já. Alespoň to nejdůležitější z toho, protože specialitky mi tak jako tak padnou na hlavu (zvlášť pokud se dělají jednou za tři roky - po prvních třech letech to novému kolegovi poprvé ukážu, po šesti letech si to zkusí pod mým dohledem a až za 9 let to bude umět udělat podle návodu co si sám napsal z prvního předvedení)

Jenže - ono to skřípe. Co s tím ale mohu dělat, když například dva ze tří kolegů nedokážou dbát ani na základní poučku: "Na počítačové analfabety se usmívám, vztek si vybouřím až v suteréním kanclu"

Tento druh výchovy jsem už vzdal, protože komu není rady, tomu není pomoci. A duševně se s tím i smířil. Leč při takovýchto příležitostech mě z toho stále bolí u srdce...

OMSI2: Expresní linka

Jízda na expresní lince má své kouzlo, pokud chcete jezdit rychle a málo brzdit. Má to jen jednu nevýhodu - musíte vědět, které zastávky vynechávat případně na kterých stavět.

Následující mapka jest toho důkazem - jedu na Fiktivním Štětíně který neznám, ale který navazuje na Projekt Štětín který znám. Rozdíl v místech, kde hledám správné zastávky a kde vím, která to je je přímo ukázkový

Proč mám takový dojem, že ...

Proč mám takový pocit, že .... mě pár lidí z vyšších míst začali považovat za záchranáře blbostí, kteří si vymyslí jiní?

Tak nám například naše GŘ, ve snaze ušetřit, vyhlásilo výběrové řízení na provozovatele pevných (analogových) linek, aby se co nejvíce ušetřilo. Vyhrála to firma X. Všeobecně se předpokládalo, že "to" převezme stylem jedna ku jedné, tedy že technologie zůstane, jen prostě budeme platit někomu jinému. Takto se to obvykle dělává.

To jsme se ale mýlili, takže když při mém odjezdu na akci na začátku září, skoro hodinu po konci pracovní doby přijel technik a chtěl montovat zásuvku na nový přívod, tak nás to překvapilo. Ale budiž, řekli jsme si, to by mohlo být. Samozřejmě tam přišla technologie digitální. Tudíž i nutný převodník.

A tady nastává první problém, protože při výpadku proudu se okamžitě vypne i telefonní linka, což je u linky, která slouží jako přípoj pro hlídací hardware, značný průšvih. Než se to dořešilo, tak byla provedena migrace....

A samozřejmě průšvih, protože po přepojení drátů na novou linku "to" nefungovalo. Takže zbyteček pondělí jsem volal na všechny strany, ale technik provádějící onu migraci netušil v čem je problém. A na našich dalších pobočkách totéž.

Zde právě nastává čas pro moji roli, protože jsem to zachraňoval já, protože na budově P* se s novou zásuvkou technik netrefil do správné místnosti no a protože jsme mu to místo ukázali my (= kolegové), tak nemáme nárok na předělání zdarma, takže jsem jak tydýt protahoval kabel do správné místnosti, zoufale telefonoval na všechny strany a ze střípečků informací si skládal obraz....

Můj šéf dostane "fakturu" tohoto znění

Mimořádné odměny: 500,-
Z toho:
Zavolání správnému člověku: 5,-
Vědět kterému: 495,-

Až když jsem se dostal k "technikům ze sklepa", tak ti mi problém opravili za 90sekund. Na třech pobočkách tedy za trojnásobek daného času. Sice to jedno zařízení na pobočce F* budu muset jít zítra restartovat, ale co už.

Nervy mám aktuálně na pochodu, protože netuším, jak kolem toho průšvihu probíhala porada na kraji, protože probíhala v době, kdy nešlo nic...

PS: Firma X analogové linky "vůbec neumí"

OMS2: Když si něco vsugerujete, tak je to napořád

Série "Jedna linka z jedné mapy" nezačala zrovna slavně, protože jsem si prostě vzal do hlavy dvě věci, které jsem pak musel musel několikrát zopakovat. Jedna z nich mi časem došla, tak jsem se ve videu opravil, ta druhá však nikoliv



Prostě když člověk není v daném dni duševně na výši, měl by raději zůstat v posteli :-)

Příliš chytré hodinky

Jak jsem psal v předchozím příspěvku, obdržel jsem hodinky, ale zapomněl popsat jaké. Jsou to tzv. chytré hodinky, které mají v sobě zabudované pár čidel, takže mohou počítat kroky, ale také kontrolovat kvalitu spánku - jak kroky, tak spánek tyto konkrétní hodinky odhadují podle toho, jak moc se mění pohled minikamerky na okolí. Jmenovat typ hodinek netřeba, protože jak už řekl jistý hrdina v jedné filmové klasice: "Ať je na to čipu napsáno MADE IN USA nebo RUSSIA, vždycky to vyrábějí číňané.

Jo a ještě dodám, že tento konkrétní typ má spotřebu energie udělanou tak, že je nemusím dobíjet denně případně v kratších intervalech, což je jejich velké plus.

Vědom si výše zmíněného, zkusil jsem po dvě noci hodinky spánek sledovat, poprvé bez pokusu je ovlivnit a byl jsem zvědav, jakým způsobem spánek vyhodnotí. Nedostatek čidel byl předpokladem hodnocení stručného, a taky že ano. Hodnoceno bylo jedním slovem.

První noc mi to ukázalo anglické slovo POOR, tedy "špatný" a já se tak podivoval, čím by to mohlo být a proto jsem je po druhou noc sledoval. Tím, že mám zhruba 90 minutové spánkové cykly, měl šanci se na ně podíval celkem třikrát za noc, respektive čtyřikrát, protože jsem se na ně podíval už po prvních deseti minutách. Startoval jsem na slůvku GOOD, a toto slůvko bylo i po prvním spánkovém cyklu. Po třetím cyklu už tam bylo POOR.  Zkontroloval jsem si postel a pochopil, že se při třetím cyklu příliš mnoho vrtím,

Byl jsem z toho trošku rozvrkočen, protože mi hodinky pomohly zjistit to, co jsem už věděl: Že můj třetí cyklus už není dobrý, protože je rušen zvuky z okolí a i podvědomě vím, že půjdu brzy do práce. A jak jsem se svým pocitem rozvrkočení naložil? Třetí noc byly hodinky tam, kde mají být. Na stole...

A tak vím, že jsem spal GOOD, i když by někteří tvrdili opak :-)

Týden s jubileem

Počínaje předchozím pátkem jsem najel na prodloužený týden s jubileem (a ještě dva dny si užiju), kdy jsem očekával nějaké lumpárničky od kolegů a kolegyň občas proložený dárkem k mému nekulatému jubileu. Hlavně jsem se bál situací, kdy budu pít a pít a nebude to voda...

O minulý víkend jsem byl totiž jako každoročně na akci, kde se tak trošku sportuje, ale, bohužel, také průběžně pije pivo. Tam to dopadlo očekávatelně - v sobotu odpoledne už trvalo jednomu týmu přejít k dalšímu zápasu ze hřiště A na hřiště B vzdálené od sebe na tři slepičí kroky dobrých 15 minut. A večer a v noci rambajs. Naštěstí jsem spal v klidové zóně, byť bych raději spal ve stanu, kde mohlo být možná ještě klidněji. Ale páteční vytrvalý déšť mi stavění stanu pokazil...

Ale nebylo nic až do odjezdu, čímž mě hlavní pořadatel překvapil, kdy až po odjezdu hráčů mi mírně v ústraní předal speciální balení peprmintových čokoládiček zabalené tak, že to vypadalo jako krabička se sáčkovými čaji :-) Tedy první dar a první přání.

V pondělí se v práci nic zajímavého nedělo, kromě toho, že mi zvonil telefon a na střídačku mi přicházely SMSky a hovory na téma jubileum, přičemž mě překvapila má stařičká teta (90+ let), která si na mě po letech vzpomněla a dokonce si sehnala správné číslo (v jejím původním měla chybu v přepisu čísla). A vlastně bylo něco - už od pátku jsem čekal na šéfa, který mi měl na úterý povolit další výjezd na zakázané pobočky, konkrétně na P*.

Ozval se v úterý vysloveně na poslední chvíli, kdy už jsem řešil náhradní způsob, jak řešit problém a nebýt na pobočce. Sice jsem byl přemlouván, ať jedu načerno, ale...

Na pobočce P* se v jedné kanceláři kompletně měnil nábytek a zákonem padajícího .... kálení ... se zbylý nábytek dával do jiných kanceláří, a tak dál a ten úplně nejhorší nábytek se likvidoval. Což znamenalo hodně přepojování počítačů. Ve výsledku je v té první kanceláři o jedno pracoviště s počítačem navíc. Firma to postavila tak, jak měla nakresleno v plánku a odjela, děvčata si to pak přestavovala sem a tam, až to v 11:30 skončilo prakticky stejně, jak to před 90 minutami postavila firma. Já měl do té doby relativně volno, které jsem využil na opravičky problémů kolegyň na než se od kolegů, jež nyní za mě jezdí na pobočku, zatím nedostalo. Takové ty nepodstatné maličkosti, které ale usnadňují práci.

No jo, ale měl jsem čas vymýšlet blbosti. Trošičku mě zamrzelo, že už se na P* nedrží oslavy jubileí (mladé dívky se provdaly, mají děti a jiné starosti) takže původní papír s narozeninami, kde jsem byl uveden, už vzal čas. A tak jsem trošičku provokoval, až to první holce došlo, a vykoledoval si potřesení tlapičkou a přání všeho nejlepšího.

Další akce - procházka s kamarádkou - v úterý padla, ale v náhradním termínu proběhla, o tom ale až za moment. Ještě je totiž potřeba chronologicky zmínit oslavu v rodinném kruhu, jež byla přesunuta na tento den a proběhla dobře, bylo veselo a obdržel jsem nějaká zařízení na svícení. Sám sobě jsem si nuceně koupil novou televizi, které si osazenstvo všimlo po 10 minutách, kdy někomu došlo že je jiná než obvykle...

To jsem ale ještě netušil, že v úterý ještě došlo na druhém konci našeho kraje k události, která mi totálně zničí náladu ve středu, včetně chuti pracovat, o zachování pracovního poměru pro naši firmu nemluvě. Další z mých kolegů měl totiž problém s autem, které škrábl při výjezdu z podzemních garáží na cestě zpět i s cestujícími.

Správný postup při škrábnutí cizího (= služebního) auta je: Zastavit, zavolat policii. Což se blbě dělá ve výjezdu, ale z vyprávění vím, že si kolega myslel, že je to malý škrábaneček, takže odjel. Ale pak ho cestující přiměli zastavit  a zkontrolovat škodu - dlouhatánský škrábanec přes celý bok...

Proč to vyprávím? Hlavně proto, že jsem se ve středu ve dvě hodiny odpoledne ocitl v ředitelně, kde na mě dorážely čtyři členové vedení na téma, že je odřené už druhé auto. "Moje holky s ním jely a jel jako by byl tejden z autoškoly" To mě dojalo a dost rozhodilo.

O hodinu později jsem už byl schopen uvažovat a hlavně počítat do tří. Spolucestující s mým kolegou byly tři, v ředitelně se mluvilo o dvou. A tak jsem si zašel za tou třetí. "Kromě toho excesu jel normálně" řekla mi a jmenovala všechny činnosti, které se dělají za jízdy, tedy předjíždění, hlídání si rychlosti, plynulost jízdy .... A všechny hodnotila kladně, tedy naprosto rozdílně než co jsem měl z ředitelny..

Teď už jsem byl úplně v prdeli. Ano, až tak to musím říct, protože jsem od té chvíle nebyl schopen udělat nic, protože mi z hlavy nešla jedna zásadní otázka, která mi sakra hlasitě rezonovala hlavou: "Proč z jedné jízdy jsou tak totálně rozdílné poznatky?"

A byl jsem z toho mimo i při již zmiňovaném chození s kamarádkou E* po jednom městském kopci, které nám přerušil déšť. Asi i naštěstí, protože takto jsem ji řekl jen jádro pudla tedy onu otázku a velice stručně i dvě věty o řízení (a to až po otázce "mluvila jsem o sobě a co ty?", ale situace se opět vrátila k problému E* a jejího otce. Právě jej odvezla do hospice. Ale pozor, pokud mu udělají "banální" věc, kterou bych očekával u nemocnice, tak ještě může jít - teoreticky - domů.

SAKRA CO TO JE? To je české zdravotnictví už takhle v řiti ?!?

Po tom všem jsem ve středu v noci sežral 8/10 řokoládiček z neděle, (1/10 jsem stihl mezitím rozdat)...

Můžete hádat, jak jsem vypadal ve čtvrtek na kafárně s I*, když jsem onu situaci s kolegou těstně předtím  probral o samotě s ředitelem pobočky A* a pak ještě s další vedoucí, jež už má být několik měsíců odejita(!), ale nedaří se najít náhradu(!!!). Ta mi řekla: "Od doby [X] se někteří lidé chovají, jako by byli trvale v afektu"

Celou kafárnu mi to lítalo hlavou, což byla ve čtvrtek první chvíle, kdy jsem se mohl zastavit a zamyslet, protože si poslední dva roky dávám záležet, abych se všemi vycházel, tykal si s nimi a pak mě jedna z nich takhle znectí kolegu? Jak se mám chovat dál?

V kafárně mi to řekla I* jasně: Když nevidíš zlo, neznamená to, že neexistuje". A taky mi vynadala, protože jsem před ní vypil 1,5 litru ředěného džusu, přičemž u prvního litru si nejsem jist, jak rychle jsem to vypil, ale mám dojem, že číšník nestíhal přinášet.... A pak jsem od I* dostal dárek a prý: "Otevři ho až doma"

Tušil jsem nějakou čertovinu, ale že dostanu hodinky pro mě byl šok. Mimo jiné i kvůli mé výchově, kdy platí: "On po tobě hodí chlebem, ty po něm chlebem, on hodí cihlu, ty hoď cihlu zpět (tu původní, pokud možno)", neboli, jak se chovají k tobě, tak se chovej ty k nim. A to se týká i dárků  - neboli: Nedostaneš-li dárek několik let, tak ho taky nedávej, když ho dostaneš, měl by ses obdobně revanšovat minimálně ve stejné cenové relaci. Což ale zavání roztáčením spirály čím dál tím dražších dárků, což jsem I* již emailem řekl (tradicí je pokafárnová výměna emailů) a se svým katastrofickým přeháněním pohrozil, že jí za pár let budu muset koupit auto :-) Ale odvetka z mé strany se chystá, otázkou je, jak rychle se povede...

Dneska jsem obdržel (zdánlivě) poslední dárek, ale bojím se, že při mém výletu na S* ještě něco proběhne...