Tohle není další Dejavu...

Zdánlivě se s mými Dejavu roztrhl pytel. Ale tohle, co chci popisovat, není další Dejavu, nýbrž pokračování jednoho staršího.

Když jsme totiž byli na květnové akci spolku (Akce spolku, jehož ... a Akce spolku, jehož ... (2. díl) ), tak mi tady proběhlo dejavu, které jsem zde na blogu neopisoval, ale určitá místa v hlavní budově, velké chaty a jídelnu jsem prostě už znal...

Tentokrát, protože jsem spal v budově s kuchyní, přišlo poznání, že ta část budovy, která byla pro mě na jaře a v létě předem mnou (pochopitelně) uzavřena, přináší zajímavá známá zákoutí. Ale to nebylo nic, proti mé včerejší vycházce dopoledne a pak i následně odpoledne.

Na dopoledne jsem si vyšel na Vaňkovku, kam jsem chodil i v létě, ale tentokrát jsem byl líný sejít až do údolíčka s potůčkem, ale šel jsem přes dřevěný most. A pak potkal hlavasku tábora, která teď v září je tu jako pouhopouhá účastnice, která šla na druhém břehu v opačném směru. Spatřila mě a začala se ke mě cikcak od stromu ke stromu blížit. Zvoneček "dejavu" si cinkl, já se začal usmívat a nechal dění běžet. "Řekneš to, nebo neřekneš?" napovídala má myšlenka hlavasce.

Řekla to: "Dole je rybníček, tak 300 metrů"

A tak jsme šli

Vyšli jsme přímo proti téhle výpusti a hlavně skupině stromů, ze které mě bodlo u srdce, právě kvůli tomu již červenajícímu listnáči vpravo.

Ten strom ale nebyl důležitý jen pro mě (mám sen, kterak jsem pod ním, úmyslně, odpočíval). "Vyfoť mi ho" řekla hlavaska.

A pak jsme se vraceli přes loučku a zdálky slyšeli děcka, kterak hrají nějakou hru.

Tolik tedy dopolední verze,  přičemž ještě dodám, že jsme na druhém (v mých snech tom špatném) břehu viděli hajného se psem. V reálu bychom se na ten špatný břeh dostali tak, že bychom rybníček obešli zleva, ve snu cesta v tomto směru "nefungovala" (nepamatuji si proč). Fungoval ale průchod přes onen vyfocený přepad...

Odpoledne jsem se k rybníčku vydal sám a šel jsem úmyslně trošku jinudy a narazil na další místo, které jsem znal ze snu a musel jsem si ho ohmatat, abych uvěřil...
U rybníčku byli rybáři, takže mi návštěvu listnáče zhatili (nechtělo se mi před nimi šaškovat, protože bych okamžitě šel hledat pokračování mých snů, dupal bych jim tam a plašil ryby), ale zkusil jsem jít po jedné z cest, která mě lákala použít. A tak jsem si ji prozkoušel a můžete hádat, opět známá zákoutí. A jak jsem se pomalu točil zpět k tábořišti, tak stejně jako ve snu "šel" potůček najednou jiným směrem, a polní cesta skončila v tak zarostlém svahu, že jsem měl problém se vyhrabat na kopec a napojit se na dopolední cestu k táboru. Jako bych v tu chvíli překročil bludný kořen a jen díky slunci a všem stínům jsem alespoň věděl kam zhruba mám jít.

Situace s potůčkem se vyjasnila na loučce nahoře na kopci - byl to jiný potůček,  ten podle kterého jsem chtěl jít, tekl jinudy a tekl dost nenápadně a v ještě méně nápadné "rovině"

A to je z popisku prozatím vše, pokud se mi zadaří, tak dnes zkusím okamžitě po obědě znovu vyrazit.

Mám tu ale malé "P.S." - povšimněte si podtržené věty výše... a popřemýšlejte...

Podzimní akce spolku poosmé

Je čtvrtek ráno, přesně ten čas mezi vzbuzením kuchařek, Pelina, a budíčku pro ostatní, a já si promítám celou středu od odjezdu z práce a musím konstatovat, že se nedělo nic, kromě místa 2km před táborem, kdy jsem skákal do škarpy na uzoučké silnici kvůli tomu, že proti mně jel traktor s valníkem plných píce. To jsem se vyhrabal sám, jen bláto kolem mě trochu lítalo.

Takhle optimisticky mi začala další víkendvá akce spolku jehož jméno se na blogu nevyslovuje.

Mělo mě to varovat, protože po dojezdu na místo jsem zjistil, že kuchařky a první organizátor je už na místě (kuchařky ho přivezly, další tabu zlomeno :-( ) To bylo v 17 hodin a hned jsem byl vyslán na nákup, protože hlavní organizátor to časově nezvládl a zásoby na celý víkend by dovezl  z Prahy(!!) až hluboko po večeři, včetně zásob na tu večeři. Naštěstí jen chybějících ingrediencí na tu večeři, jíž měl být tradiční obložený chleba.

Cha! Sháněj na malém městě osm chlebů, v 18 hodin a ještě aby byly nakrájené, protože na táboře kráječ chleba shořel… A 3kg salámu. Taktéž nakrájeného. V jednom supermarketu raději prodavačka těsně přede mnou masnu část obchodu zavřela… No co mám povídat - nakonec jsem to dal, ale hodina byla v trapu a znají mě prodavačky ve všech (třech) místních supermarketech.

Hledal jsem ještě případný čtvrtýsupermarket na druhém konci toho malého města a - světe div se - opět jsem skákal do škarpy před traktorem vezou pící. Před tím samým, jel další kolo. Tentokrát ale už jiskry létaly, má Stříbrná Sršáň bude potřebovat oprava :-( Kecl jsem pravým kolem do škarpy, ale byla svině hluboká. Opět jsem se vyhrabal sám, tentokrát na zpátečku…

Pak jsem jel na nádraží pro první partičku dětí. Vím, že jsem už trapný a jednotvárný, ale - ano, traktor s pící. Tentokrát jsem ho vyčapal ale šikovněji, protože jsem si počkal v křižovatce a
projel kolem mě po jiných ramenou té křižovatky.

A podruhé jsem jel pro táborníky na nádraží, tentokrát se mnou jel i další kluk s dalším autem. Sama můžeš doplnit, jak ve tmě tmoucí jsme opět měli traktor. Tentokrát jel domů, takže jsme se za ním vlekli pomalu až na to nádraží…

V tu chvíli jsme měli na táboře 1/4 účastníků a byli jsme tu dva vedoucí. Pak se to, konečně, začalo sjíždět. To víte, pražáci, mají to daleko a prý byla zácpa. Jeden z vedoucích mi takhle málem brečel na rameno, tak jsem ho setřel, ať tuhle větu přede mnou neříká….

Tolik, k jízdám, a pak už zbývá jen popsat slavnostní zahájení, které jsem si musel zahájit sám a pak zákeřně předal slovo, načež se tato zákeřnost nesla i přes další předávání slova, neboť jsme to museli
odimprovizovt celé. O minutu později jsem hned šel spát…

Dnes se mi povedl ošklivý "vtip" s losovacím programem, kdy se mi tam objevil záznam, který obsahoval neexistující děcko. A nikdo si toho nevšiml (myslím z vedoucích)  a vyšlo to najevo v době, kdy už se podle toho nasazení rozehrálo a přišlo za mnou dítě, že nemá soupeře... Prostě spěch, špatná kontrola (čtěte: vůbec žádná)

Avšak sleduji jednu hodně ošklivou věc - je tu několik vedoucích jako  účastníci, ale je prolomeno další tabu. Absolutně s programem nepomohou, i kdybych je poprosil i jen o poponesení stolů. Už několikrát jsem je našel, ž se ostentativně vyhřívají na slunci, aby byli vidět. Pokud to má vytrestat hlavního organizátora, pak mám dojem, že se to nedaří, to jen my ostatní chvilkama nevíme co dřív.

Právě mi zazvonil v předstihu mobil, musím si jít, sám, připravit hrací místnosti......

OMSI2: Proč jen na tu mapu nadávají?

Když chce být člověk aktuální, tak musí být připraven na vše, takže když se objevila anonce, že vyjde nová a dokonce tramvajová mapa, tak jsem neváhal a začal hledat, až se mi ji, s mírným zpožděním, objevit podařilo a natořil jsem z ní onu tramvaj (OMSI2: Další tramvajová mapa (1.)- K-Bergbahn ... a ta jednička naznačuje, že ještě jednu tramvajovou mapku mám. Ale tu až ve středu...)

Jen mě trošku udivovalo, že na českém OMSI fóru měla mapka ne zrovna úplně dobré hodnocení a myslel jsem si, že kvůli tramvajím to asi nebylo. A taj jsem si projel i verzi autobusovou...



Ne, že bych byl autobusovou verzí trasy nadšen, to rozhodně ne, protože to rozhodně není určeno pro řidiče začátečníky, protože trefování se do zatáček je opravdu pro mistry. A to rozhodně nejsem zvláště pak s Gladbeckým Staftbusem....

Od pátku do pátku - dodatky

(původní text nebyl veřejný, toto je už přepsaná verze na základě kafárny z 26.9.2017)

Celou dobu přemýšlím, jestli ke svému včerejšímu postu "Od pátku do pátku" něco dodat. No, asi mohu, ale úplně se mi do toho nechce.

To reálné, co se dělo po onom postu je úplně v pohodě, takže tím začnu. Tím, že přímý účastník, tedy kamarádka I*si až v blogu (a těsně předtím v osobním emailu) mohla přečíst, proč jsem byl tak trošku v některých místech tak trošku mimo, tak mám jednu reakci od ní. Očekávatelnou. "Proč si nic neřekl?"

A to je právě ten problém, který jsem vypozoroval už dříve. Když mám pocit, že jsem některou situaci už zažil a vše sedí, tak se začnu usmívat a přímo úmyslně se v těch kolejích držím, abych zjistil, jestli z nich vypadnu. Asi je to tím, že všechny doposud proběhlé případy měly koleje vedoucí do relativně nejlepšího výsledku. Některé situace jsem si takto ve snu prožil vícekrát, než jsem se dobral nějakého výsledku, který byl pro mě uspokojivý...

Hodně jsme to probírali na kafárně, a I* zřejmě trefila hřebíček na hlavičku - proč bych si nepamatoval, že jsem na Zámku byl, když si pamatuju kdejakou blbinu z dětství? Nejhorší na tom je to, že ať ždímu paměť jak chci, tak nedokážu najít situaci, kdy bych na onom zámku byl buď s někým z rodiny, či kvůli politikům (bohužel jsem si v mládí tohle ne úplně ze své vůle užíval).

Jeden z mých snů mě na onu "politickou verzi" upozornil. Co si budeme zastírat, užil jsem si dobu před rokem 89, kdy jsem v kroji jisté organizace pobíhal po přístavbě v zámku a připravoval stoly pro konferenci (čti: žranici).

Už jsem další náznaky psal i v jiných postech, ale prostě nádvoří a vnitřní prostory zámku jsou po tom všem poněkud tabu a necítím se tam dobře, kupodivu okolní park a les na mě působí přesně naopak. Až na jednu vyjímku.

 Ano, tuhle.

Nevím si s ní vůbec rady, protože zde mám tři sny.

V tom nejsmutnějším, kdy přicházím zatravněnou loučkou do míst, které jsou zapomenuty, jdu k elfům, ale musím zavčasu odejít (doslova utéct), abych nespadl do prokletí. Klušu alejí z kopce dolů, ale musím do toho dávat sílu, abych nebyl vtažen zpět.

V tom druhém jsem svině, protože přijedu autem přes alej, připravím pohoštění, pozvu nějaké lidi, ty postihne dříve zmíněné prokletí, já zavčas uteču.

Co dělám v tom třetím (možná historicky prvním v pořadí) si nepamatuju...

A právě ten druhý je pro mě trošičku traumatický, protože si nepamatuju, jestli jsem byl svině na svině, nebo na kamarády. Na druhou stranu si uvědomuji pocit, když jsme tam s I* došli, který spíše signalizoval variantu svině na svině. Anebo, což mě teď napadlo, nebyla to spíš varianta třetí, tedy "kdo chce kam, pomozme mu tam?"

Od pátku do pátku

Následující článeček navazuje na Týden s jubileem a na Týden s jubileem 2. díl- Druhý týden, tedy minimálně časově.

Musím začít pátkem minulého týdne a to dopolednem, kdy jsem jej započal návštěvou na pobočce P*. kde se měl objevit technik. Holky se mi smály, že tento konkrétní technik nikdy nepřijel včas. Nepřijel včas, ale naštěstí aspoň přijel relativně včas...

Vrátil jsem se s vozem domů, kam pro mě přijela I* a vyjeli jsme s asi hidubivn skluzem, ale nikoliv na zříceninu hradu "kdesi na západě", nýbrž na zámek, který máme oba za humny, ale ani jeden z nás tam nikdy nebyl a zřejmě ho to tam ani nelákalo.

Cha!

Na šipce "Zámek" směřující šikmo doleva jsme zakufrovali, neboť dle mého ukazovala na pokračování hlavní silnice, jež bylo šikmo doleva. ale ve skutečnosti to vedlo prudce doleva do úzké asfaltky.

Stále jsem si říkal, že jsem tudy mohl už někdy jet, a byl relativně v klidu, protože jsem ale měl pocit že v tom bude víc, nechal jsem I* vybrat místo na otočení - v okamžiku, kdy jsme se už oba shodli, že to zakufrování přišlo.  Jedno krásné místo kde by to šlo jsem si i vyhlédl, osobně bych to dal na jeden, maximálně dva rejdy volantem s minizacouváním. I* si vybrala místo na otočení, které mi připomnělo "tramvajový trojúhelník" (existující tram. trojúhelník Zvonařka je špatně orientovaný na otočku I* - http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041560 )

A teď už jsem jen čekal co bude - pojede pomalu jako ve snu? Jela, přestože jsme od té správné křižovatky byli dobře kilometr.

Po odbočení doprava jsem, částečně i dle značky, věděl, že můžeme jet nahoru na velké parkoviště, které tam fakt bylo.

Po vystoupení jsme se oba koukali na rozcestník, kde co je, a mě zaujala Jízdarna. Tedy hlavně směr, kterým ukazovala a mohl bych nahlas říci: "Tímhle směrem jízdárna není" - odchylka ukazatele byla snad 45°. Tenhle okamžik zaznamenala i I*, protože mi pak napsala zhruba toto: "U toho ukazatele si se tvářil divně a po kratinkém pohledu na mapu sis byl jist, kudy jít kam------"

A měla pravdu, protože jsem ji vytáhl k zámku, jež ale je přestavěný na hotel. U prvních ukazatelů jsem zůstal stát a věděl že dál nemusím, ale I* zaujalo, že uvnitř nádvoří byl další ukazatel a bylo tam o směrovou tabulku víc.

Byla to past, ale I* se na ní chytla, stejně jako v mém snu a šla se na ní podívat. Ano, teď už to bylo jisté - minumálně jeden sen oodsud mám ... A teoreticky jsem tu mohl být i naživo..... Držel jsem se příběhu a šel se podívat s ní.

O chvilku později jsme stáli na výchozím bodě a I* se zachtělo vrátit zpět, že se projde po šipkách na WC. Nezatvářil jsem se přívětivě ale neřekl nic. A čekal venku. Naštěstí se snová realita odlišila od té reálně reálně reality.

Realita:
I* se vrátila a popisovala mi svojí příhodu. Našla dveře s nakresleným panáčkem, takže logicky usoudila, že vedlejší, o něco větší dveře, vedou na "panenky". Kdeže. Ocitla se v čemsi jako sklepní vinárně, a až vzadu byly dveře s panenkou

Sen:
Má parťačka se nevrátila, šel jsem ji gledat a chytil se do stejné pasti, svoji parťačku jsem už nenašel...

Prohlížet si hotel na prohlídkovém okruhu se mi nechtělo, navíc okruh by byl otevřený až za hodinu a tak jsem I* vytáhl ven a podél hradní zdi došli na zahradu, odkud jsem se protáhl k prameni. A zde "nalezl" svůj další sen, kdy s vílou řeším její vyschlou studánku. Ani nám z prameniště nekápla kapka...

Naším dalším cílem bylo "divadlo" a já věřil mapě, takže nás bahnitá cesta kolem rybníčka provedla přes několik křižovatek polních a lesních cest zpět na parkoviště. Štvalo mě to, protože v hlavě mi ma jedné konkrétní křižovatce cinkal zvoneček, "jdi po asfalce, jdi po asfaltce". Napodruhé jsme po ní šli, a přes ohradu obory (kde byla další scénka) jsme se dokázali dostat před "divadlo". Ale i ty lesní cesty jsem dal správně...

Zde jsem pořídil svoji jedinou fotku z výletu, čímž jsem I* potvrdil podezření, že se něco děje. A to na této malé zvětšenině není vidět to podstatné

Dál se totiž nedělo nic, protože hned po téhle fotce jsme prošli alejí, kudy jsem jednou ve snu právě od divadla prchal, prošli jsme kolem mostku vedoucího "do nikam" a pak k autu a domů

(Těch míst, kde mi cinkal zvoneček bylo víc....)

Po obědě jsem se vydal na trasu jízdy na S*, přičemž do Prahy mě rozčiloval stevard, co byl mimo službu a zasahoval do práce stevardce. (tudíž je jasné, s kým jsem asi jel), pak přetoupil na metro a dojel na nástupní zastávku linky na S*. Tradičně se na nástupišti prostřídaly všechny linky až na dvě. První z nich, ta moje tradiční, měla jet hned, o té druhé jsem si už mnoho let myslel, že snad ani nejezdí.

Telefonát s kamarádem přišel s pokynem: "Jeď tou druhou linkou, oni ji drasticky omezili, ale jede jen o osm minut později než tvůj obvyklý spoj, vyzvedneme mléko od statkáře". A skutečně jel, ale to už jsem si připadal opět v nějakém snu, respektive v jeho parafrázi.

Vím, že jsem tou linkou tímto směrem nikdy nejel, takže jsem si hlídal hlavně tarifní pásmo a když bylo o jedna menší než moje pásmo, tak jsem otevřel oči a sledoval vnitřní tabla, hlášení, ale i krajinu. A přestože autobus až doteď vymetal každou vesničku a stavěl na každé mezi, tak nyní se mnoho jeho zastávek jmenovalo "XY, rozcestí" a to XY se prostřídávalo. To už jsem opět byl v nějakém svém snu.

Po přestupu do auta, z prakticky prázdného kloubového autobusu jsem uprostřed střediskové obce vystupoval sám a ten sen s realitou ještě trošku koexistoval, protože kamarád odbočil do neoznačené uličky a po projetí vsí se napojil na správnou cestu. Zde můj sen skončil, ale realita pochopitelně pokračovala....

Po dojezdu ke kamarádům se v pátek už nic nedělo, byl jsem jejich osmiletým pejskem obskakován jako z dob štěněcích a opět se mi nepovedlo uhladit ho k smrti, vzdal jsem to první :-)

Sobota a výpomoc v lese.(A sen:Pomóc, pomocníci VB !) Zde mám problém, protože jsem viděl to, co prostě muselo někdy přijít. Stáří a nějaké ty bolesti.... V podstatě jsem vytahal z lesa kubík dřeva sám.....

Ale bylo mi to vynahrazeno večer, kdy jsem mohl popíjet drahé pití, /mé narozeniny a narozeniny kamaráda proběhly/, takže jsme si vzájemně připíjeli.

Nedělní odjezd byl zpestřen tím, že se mělo ukázat dítko kamarádů, které bydlí ve stejném městě jako já, takže jsem mohl mít jízdu bez přestupů (MHD nepočítám), ale já váhal. Spolehlivost toho dítka a jejího partnera není na takové výší, abych se spoléhal na to, že přijedou, byť jsou ohlášeni. Své obavy jsem vyjádřil ve stylu. jestli fakt přijedou. Odpovědí mi byl smích: "Jedou si pro žrádlo, přijedou"

To bylo ve 12 hodin,  o hodinu později přišel další hovor - "teprve obědváme" A bylo rozhodnuto: "Pojedu vlakem, budu rozjímat" oznámil jsem a zakryl tím i mé další pohnutky, proč nejet autem.

Shrnu to: dojel jsem domů stejně jako auto s kamarády, možná i o něco malinko dříve... A to jsem měl na všech přestupech prostoje.

Jak popsat práci od pondělí do pátku? Čtyři emaily ve čtvrtek kolegyním šly mezi 23:30 a 23:50 a rozhodně není hotova všechna práce :-(

Na pátek mě kolegyně Š* vytáhla na pobočku P* a na oběd k pobočce F*, kde přislíbila kafe po obědě - to se nekonalo, naopak jsem já musel dodat pro Š* kafe už dopoledne, nejenom já jsem stahaný prací. na obědě jsem prý ale vypadal blbě...A I* to viděla...

A pak měla být kafárna s I*, jenomže při první třetině jízdy zpět jsme dostali hlášku kolegy Z* že se nově dodaný notebook šéfové pobočky P* zbláznil a .......  Naštěstí ten hovor brala kolegyně a neřekla mi detaily hned, jinak došlo k výbuchu vášní hned na místě. Náš kolega Z* totiž předal notebook nedodělaný, chtěl to udělat na dálku, udělal WAKE UP, notebook to "nepřežil" a když přijela majitelka ze školení, nalezla notebook s hláškou "NON SYSTEM IN DRIVE"

Po otočení se na "dvoře" jedné firmy a dojetí na místo jsem zjistil, že u něj sedí naprdnutá vedoucí a notebook už byl najetý. Ale nedoinstalovaný, bez dostupných dokumentů. A bylo jasné, že kafárnu musíme odložit... a později i zrušit, protože hrozilo, že plán trvání kafárny mezi 13:30-15:00 dopadne tak, že ve 14:55 dojedu na místo, kde se kafárna měla konat.....

A zrovna mi měla I* hodně co říci, což mi alespoň napsala v emailu, ale já byl rád za to, že jsme ji přece jen zrušili, protože už bych nebyl schopen dojet na místo konání - nikdo v autě by mě neměl jak budit, to kolegyně se starala, abych neusnul. Rozhodně jsem byl rád, že byla zrušena i akce O*, která měla být po 15-té hodině a kde by byl stejný problém s nevhodným usnutím.

Jako spráskaný pes jsem se doplížil domů, kde měla přijít neteř se dvěma malými neteřemi, což mé únavě nesvědčilo, ale zase jsem nemusel trpět výčitkami ve stylu "jsi v práci a nepřijdeš domůů, když víš že přijede návštěva a je jedno, že se ohlásila na poslední chvíli". Neteř a praneteře pro změnu přišli o dost dříve, takže jsem mohl na dvě hodinky upadnout do spánku...

OMSI2: Další tramvajová mapa (1.)- K-Bergbahn

Jupí! Můžu si zase zajezdit něco nového! :-) A co víc, ta jednička v názvu příspěvku něco naznačuje! :-D

Ale pojďme k dnešní mapě, která vyšla oficiálně letos 12. září, takže mám skluz jen osmi dnů při jejím představování... Vytvořili jí stejní lidé, kteří tvoří mapu Gladbeck, ale dali jí nejenom zadarmo, ale je dokonce zveřejněná na Sourceforge, takže je tak zdarma a volně k předělání, jak jen může být.

K-Bergbahn mi Google překladač přeložil jako "horská železnice" a něco na tom bude, protože trasa sjíždí za 15 minut jízdy o celých třista výškových metrů, a několikrát přitom kříží silnici, kudy jezdí autobus, jež má více jak 95% trasy s tramvají společnou.



Na trase se dá zažít pár překvapení, některá jen po cestě nahoru (kterou jsem netočit z tramvaje, neb mám v plánu natočit při jízdě nahoru právě tu autobusovou linku), což jsem zjistil až dodatečně, protože jak říkám ve videu, linku jsem si osobně ještě pořádně neprojel a už jsem se dal do natáčení videa...

OMSI2: Série má druhý díl....

Druhý díl /již správně označené) série "Jedna linka z jedné mapy" je zde (a samozřejmě je chyba v titulku ve jménu mapy)

Ale dosti závorkových sdělení :-) Série se pomalu rozjíždí, zajímavostí budiž to, že toto video je točeno asi tak 90 minut po videu z předchozího týdne a to už jsem soustředění měl dobré, narozdíl od předchozího videa

Tím, že mapa Ahlheim slouží jako zdroj objektů pro jiné německé mapy, měli byste si jí pořídit, pokud Vám chybí nějaký objekt, jež má být v adresáři Ahlheim...



Ale i bez toho je tato mapa hezká. škoda jen té nečitelné navigace...