Celou dobu přemýšlím, jestli ke svému včerejšímu postu "Od pátku do pátku" něco dodat. No, asi mohu, ale úplně se mi do toho nechce.
To reálné, co se dělo po onom postu je úplně v pohodě, takže tím začnu. Tím, že přímý účastník, tedy kamarádka I*si až v blogu (a těsně předtím v osobním emailu) mohla přečíst, proč jsem byl tak trošku v některých místech tak trošku mimo, tak mám jednu reakci od ní. Očekávatelnou. "Proč si nic neřekl?"
A to je právě ten problém, který jsem vypozoroval už dříve. Když mám pocit, že jsem některou situaci už zažil a vše sedí, tak se začnu usmívat a přímo úmyslně se v těch kolejích držím, abych zjistil, jestli z nich vypadnu. Asi je to tím, že všechny doposud proběhlé případy měly koleje vedoucí do relativně nejlepšího výsledku. Některé situace jsem si takto ve snu prožil vícekrát, než jsem se dobral nějakého výsledku, který byl pro mě uspokojivý...
Hodně jsme to probírali na kafárně, a I* zřejmě trefila hřebíček na hlavičku - proč bych si nepamatoval, že jsem na Zámku byl, když si pamatuju kdejakou blbinu z dětství? Nejhorší na tom je to, že ať ždímu paměť jak chci, tak nedokážu najít situaci, kdy bych na onom zámku byl buď s někým z rodiny, či kvůli politikům (bohužel jsem si v mládí tohle ne úplně ze své vůle užíval).
Jeden z mých snů mě na onu "politickou verzi" upozornil. Co si budeme zastírat, užil jsem si dobu před rokem 89, kdy jsem v kroji jisté organizace pobíhal po přístavbě v zámku a připravoval stoly pro konferenci (čti: žranici).
Už jsem další náznaky psal i v jiných postech, ale prostě nádvoří a vnitřní prostory zámku jsou po tom všem poněkud tabu a necítím se tam dobře, kupodivu okolní park a les na mě působí přesně naopak. Až na jednu vyjímku.
Nevím si s ní vůbec rady, protože zde mám tři sny.
V tom nejsmutnějším, kdy přicházím zatravněnou loučkou do míst, které jsou zapomenuty, jdu k elfům, ale musím zavčasu odejít (doslova utéct), abych nespadl do prokletí. Klušu alejí z kopce dolů, ale musím do toho dávat sílu, abych nebyl vtažen zpět.
V tom druhém jsem svině, protože přijedu autem přes alej, připravím pohoštění, pozvu nějaké lidi, ty postihne dříve zmíněné prokletí, já zavčas uteču.
Co dělám v tom třetím (možná historicky prvním v pořadí) si nepamatuju...
A právě ten druhý je pro mě trošičku traumatický, protože si nepamatuju, jestli jsem byl svině na svině, nebo na kamarády. Na druhou stranu si uvědomuji pocit, když jsme tam s I* došli, který spíše signalizoval variantu svině na svině. Anebo, což mě teď napadlo, nebyla to spíš varianta třetí, tedy "kdo chce kam, pomozme mu tam?"
