Když jsme totiž byli na květnové akci spolku (Akce spolku, jehož ... a Akce spolku, jehož ... (2. díl) ), tak mi tady proběhlo dejavu, které jsem zde na blogu neopisoval, ale určitá místa v hlavní budově, velké chaty a jídelnu jsem prostě už znal...
Tentokrát, protože jsem spal v budově s kuchyní, přišlo poznání, že ta část budovy, která byla pro mě na jaře a v létě předem mnou (pochopitelně) uzavřena, přináší zajímavá známá zákoutí. Ale to nebylo nic, proti mé včerejší vycházce dopoledne a pak i následně odpoledne.
Na dopoledne jsem si vyšel na Vaňkovku, kam jsem chodil i v létě, ale tentokrát jsem byl líný sejít až do údolíčka s potůčkem, ale šel jsem přes dřevěný most. A pak potkal hlavasku tábora, která teď v září je tu jako pouhopouhá účastnice, která šla na druhém břehu v opačném směru. Spatřila mě a začala se ke mě cikcak od stromu ke stromu blížit. Zvoneček "dejavu" si cinkl, já se začal usmívat a nechal dění běžet. "Řekneš to, nebo neřekneš?" napovídala má myšlenka hlavasce.
Řekla to: "Dole je rybníček, tak 300 metrů"
A tak jsme šli
Ten strom ale nebyl důležitý jen pro mě (mám sen, kterak jsem pod ním, úmyslně, odpočíval). "Vyfoť mi ho" řekla hlavaska.
A pak jsme se vraceli přes loučku a zdálky slyšeli děcka, kterak hrají nějakou hru.
Tolik tedy dopolední verze, přičemž ještě dodám, že jsme na druhém (v mých snech tom špatném) břehu viděli hajného se psem. V reálu bychom se na ten špatný břeh dostali tak, že bychom rybníček obešli zleva, ve snu cesta v tomto směru "nefungovala" (nepamatuji si proč). Fungoval ale průchod přes onen vyfocený přepad...
Odpoledne jsem se k rybníčku vydal sám a šel jsem úmyslně trošku jinudy a narazil na další místo, které jsem znal ze snu a musel jsem si ho ohmatat, abych uvěřil...
U rybníčku byli rybáři, takže mi návštěvu listnáče zhatili (nechtělo se mi před nimi šaškovat, protože bych okamžitě šel hledat pokračování mých snů, dupal bych jim tam a plašil ryby), ale zkusil jsem jít po jedné z cest, která mě lákala použít. A tak jsem si ji prozkoušel a můžete hádat, opět známá zákoutí. A jak jsem se pomalu točil zpět k tábořišti, tak stejně jako ve snu "šel" potůček najednou jiným směrem, a polní cesta skončila v tak zarostlém svahu, že jsem měl problém se vyhrabat na kopec a napojit se na dopolední cestu k táboru. Jako bych v tu chvíli překročil bludný kořen a jen díky slunci a všem stínům jsem alespoň věděl kam zhruba mám jít.
Situace s potůčkem se vyjasnila na loučce nahoře na kopci - byl to jiný potůček, ten podle kterého jsem chtěl jít, tekl jinudy a tekl dost nenápadně a v ještě méně nápadné "rovině"
A to je z popisku prozatím vše, pokud se mi zadaří, tak dnes zkusím okamžitě po obědě znovu vyrazit.
Mám tu ale malé "P.S." - povšimněte si podtržené věty výše... a popřemýšlejte...
