Je čtvrtek ráno, přesně ten čas mezi vzbuzením kuchařek, Pelina, a budíčku pro ostatní, a já si promítám celou středu od odjezdu z práce a musím konstatovat, že se nedělo nic, kromě místa 2km před táborem, kdy jsem skákal do škarpy na uzoučké silnici kvůli tomu, že proti mně jel traktor s valníkem plných píce. To jsem se vyhrabal sám, jen bláto kolem mě trochu lítalo.
Takhle optimisticky mi začala další víkendvá akce spolku jehož jméno se na blogu nevyslovuje.
Mělo mě to varovat, protože po dojezdu na místo jsem zjistil, že kuchařky a první organizátor je už na místě (kuchařky ho přivezly, další tabu zlomeno :-( ) To bylo v 17 hodin a hned jsem byl vyslán na nákup, protože hlavní organizátor to časově nezvládl a zásoby na celý víkend by dovezl z Prahy(!!) až hluboko po večeři, včetně zásob na tu večeři. Naštěstí jen chybějících ingrediencí na tu večeři, jíž měl být tradiční obložený chleba.
Cha! Sháněj na malém městě osm chlebů, v 18 hodin a ještě aby byly nakrájené, protože na táboře kráječ chleba shořel… A 3kg salámu. Taktéž nakrájeného. V jednom supermarketu raději prodavačka těsně přede mnou masnu část obchodu zavřela… No co mám povídat - nakonec jsem to dal, ale hodina byla v trapu a znají mě prodavačky ve všech (třech) místních supermarketech.
Hledal jsem ještě případný čtvrtýsupermarket na druhém konci toho malého města a - světe div se - opět jsem skákal do škarpy před traktorem vezou pící. Před tím samým, jel další kolo. Tentokrát ale už jiskry létaly, má Stříbrná Sršáň bude potřebovat oprava :-( Kecl jsem pravým kolem do škarpy, ale byla svině hluboká. Opět jsem se vyhrabal sám, tentokrát na zpátečku…
Pak jsem jel na nádraží pro první partičku dětí. Vím, že jsem už trapný a jednotvárný, ale - ano, traktor s pící. Tentokrát jsem ho vyčapal ale šikovněji, protože jsem si počkal v křižovatce a
projel kolem mě po jiných ramenou té křižovatky.
A podruhé jsem jel pro táborníky na nádraží, tentokrát se mnou jel i další kluk s dalším autem. Sama můžeš doplnit, jak ve tmě tmoucí jsme opět měli traktor. Tentokrát jel domů, takže jsme se za ním vlekli pomalu až na to nádraží…
V tu chvíli jsme měli na táboře 1/4 účastníků a byli jsme tu dva vedoucí. Pak se to, konečně, začalo sjíždět. To víte, pražáci, mají to daleko a prý byla zácpa. Jeden z vedoucích mi takhle málem brečel na rameno, tak jsem ho setřel, ať tuhle větu přede mnou neříká….
Tolik, k jízdám, a pak už zbývá jen popsat slavnostní zahájení, které jsem si musel zahájit sám a pak zákeřně předal slovo, načež se tato zákeřnost nesla i přes další předávání slova, neboť jsme to museli
odimprovizovt celé. O minutu později jsem hned šel spát…
Dnes se mi povedl ošklivý "vtip" s losovacím programem, kdy se mi tam objevil záznam, který obsahoval neexistující děcko. A nikdo si toho nevšiml (myslím z vedoucích) a vyšlo to najevo v době, kdy už se podle toho nasazení rozehrálo a přišlo za mnou dítě, že nemá soupeře... Prostě spěch, špatná kontrola (čtěte: vůbec žádná)
Avšak sleduji jednu hodně ošklivou věc - je tu několik vedoucích jako účastníci, ale je prolomeno další tabu. Absolutně s programem nepomohou, i kdybych je poprosil i jen o poponesení stolů. Už několikrát jsem je našel, ž se ostentativně vyhřívají na slunci, aby byli vidět. Pokud to má vytrestat hlavního organizátora, pak mám dojem, že se to nedaří, to jen my ostatní chvilkama nevíme co dřív.
Právě mi zazvonil v předstihu mobil, musím si jít, sám, připravit hrací místnosti......
