Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 30. června 2015

Nejstrašnější chyba, které se můžeme dopustit

Nejstrašnější chyba, které se můžete dopustit, je hnát se celý život k nějakým cílům a nevšimnout si, že váš život plyne kolem vás.

pondělí 29. června 2015

Nenapsané x současné (6.+7.)

Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne.  Měly by být oba stejné ....

Poslední ze série z porovnávání dvou týdnů proti sobě bude tentokrát dvojitý, protože porovnat poslední dvě soboty a neděle nějak moc nejde.

poslední sobota a minulá neděle totiž byla v podstatě jen o popojíždění  s následným sezením u počítače a hraním her...

Poslední neděle byla o výletu za RVHP, předposlední sobota naopak o výletu teambuildingovém, kterým začnu. Už dopředu jsem věděl,že se konat bude, takže jsem si připravil sebou i walkingové hole, abych si místy odlehčoval mým bolavým kloubům zasažených boreliozou.  Samozřejmě jsem na ně ráno zapomněl.

A nevzpomněl jsem si na ně ani v okamžiku, kdy se na nás připojil pes majitelů kempu a kolegové z mé teambuildingové skupiny se nějak neměli k společnému ba ani osobnímu odvedení psa zpět do kempu. Musel jsem to udělat já. Točil mě i pes, protože poslouchal jen na házení klacku, kterým jsem ho přibližoval ke kempu.

Poté se už střídalo sluníčko, déšť, pařák a chůze po vytyčené trase, jež byla zpestřena tím, že jsme měli obejít několikero míst s táborovými základnami. Drsné bylo, že jsme opět procházeli místy, které jsem odněkud znal. Dokud jsme procházeli místy se starými základami, tak jsem to bral ještě dobře, ale jedna ze základen měla prakticky nové chatičky, tudíž jsem jí nemohl znát z teoretického výletu ve vzdáleném mládí. Ostatně mám natočeno něco málo materiálu, takže bych mohl udělat pokračování "Fakt nežijeme svoje sny?"

Tenhle výlet byl s pohodovými lidmi a tím, že jsme se dvě skupiny nakonec spojili to bylo ještě lepší, takže můj pocit, že opět děláme práci za někoho jiného maskovanou jako výlet byl umlčen...

Na závěr jsem musel provést hodinové narovnání na posteli, abych ulevil pálivé fyzické bolesti 

Poslední neděle byla vyjímečně RVHPčková, což znamenalo krátký výlet na místo konání. Tentokrát jsem vyjížděl od mamky a nadvakrát, protože při prvním odjezdu jsem měl pocit, že mamce bylo dost špatně, což se mi po pát stech metrech rozleželo, takže jsem se otáčel a vracel se. Po dojezdu zpět jsem zjistil, že mamka už je v pohodě - tekoucí splachování mi potvrdilo jistou myšlenku.

I na RVHP jsem byl v pohodě, neboť i zde jsem se sešel s pohodovými lidmi a kromě jedné jediné holčiny jsme byli v plném počtu, shodou okolností stejně velkým jako ve výše popisované sobotě.

Tentokrát jsem si RVHp užil naplno, takže jsem si večer musel ulevovat pro změnu od duševní námahy :-)

Tolik tedy k porovnání volných víkendových dní.
Měl jsem ale možnost v určitých přestávkách RVHP které na mě padly, případně které padly na všechny, přemýšlet. A to přemýšlet i nad tím, co jsem tu popisoval - shodou okolností v předchozím příspěvku této série. Avšak protože je to opět na téma "Neumím říct děkuji", tak to tu nebudu znovu rozvádět...

UPDATE 20:00 a já právě obdržel jedno "Děkuji" přes rádio a písničky na přání. Takže drobná změna plánů - rozvedu to v některém dalším příspěvku :-) Zvlášť když vybraná píseň sedla jako kastrol na dětskou prdélku...

neděle 28. června 2015

Kolik stojí tahle chvíle?

"Kolik stojí tahle chvíle, kde jí můžu zaplatit, stačí k dosažení cíle, všechno co mám utratit?" ptám se spolu s kapelou "Audio Attaché" a jejich písní "Chvíle" v tuto vteřinu na vyjímečně nedělním RVHP....

Už od včerejška, kdy jsem tuhle píseň slyšel na Rádiu1 v hitparádě Velká Sedma, si pobrukuji refrén a následnou druhou(?) sloku, a přemýšlím, kolik bylo těch hezkých chvil, o kterých bych tohle mohl bez uzardění prohlásit? Naštěstí jich bylo dost, mnohé se opakují a tak nemusím řešit to, že: "Prodloužení okamžiku situaci neřeší, já chci tuhle chvíli vlastnit, ať mě kdy chci potěší"




Převzato z webu: http://bandzone.cz/audioatache/video/40349-audio-attache-chvile.html
kde je i celý text písně


sobota 27. června 2015

Nenapsané x současné (5.)

Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne.  Měly by být oba stejné ....

A tentokrát - KONEČNĚ - nějaká krásná shoda byla. I když ne po celý den a ne oboustranně.

Pracovně mohu minulý pátek nazvat dotahovacím, neboť jsem opět nejel na pobočky, narozdíl od včerejšího pátku, kdy jsem se na jedné z poboček hrůzou málem po........ .

To bylo tak - už od minula jsem věděl, že napájení jednoho serveru, jež měl dva redundantní zdroje, blbne, a já měl konečně v ruce náhradní kousek. Tyhle zdroje mají tu výhodu, že za provozu serveru jste schopni tu vadnou půlku vyškubnout, zasunout nový a vše prodrátovat. Když k tomu serveru můžu ze všech stran, tak to jsem schopen vyměnit za 30 sekund.

No a tak vcházím do serverovny a s hrůzou zjišťuji, že na třech serverech ze tří bliká chybová kontrolka, na minidispejíčku projíždí nápis POWER FAULT a onen server, co jsem jel opravovat už byl prakticky potmě, zezadu nesvítil ani jeden zdroj. Bylo mi dost ouzko....

Nebudu to moc protahovat, stihla odejít jedna z UPSek na jednom napajecím okruhu a smetla sebou jistič na okruhu druhém, takže po výměně UPSky a zdroje spolu s nahozením jističe uvedlo celou serverovnu do chodivého stavu....

A teď konečně k tomu hlavnímu:

Minulý pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce, majíc napracované hodiny a pádil domů, abych naházel věci do auta a vyjel na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, konkrétně na teambuilding. Už předem jsem věděl, že když se nás sejde třetina týmu, tak že to bude na bouchnutí šampaňského, avšak tentokrát se to mělo povést opět tak, že tam budou lidi, kteří mi takzvaně sednou a jsou pohodoví.

Nejprve jsem nabíral v Praze A*H*, jež právě dokončila svůj první rok v Cambridgi a poté i V*K*, který se optal A* na její zážitky ze studia. Tedy, takové nadšení, které vydrželo na zácpu v Praze a dvě zastavení na dálnici, včetně jízdy na exit 56, to jsem už dlouho neviděl. Štěstí, které z ní vyzařovalo, mě naplňovalo, ačkoliv na něm nemám pražádnou zásluhu....

Po dojetí na místo jsem dostal facku od mého podvědomí, kterou mi zopakovalo po popojetí k chatičkám, kde jsme měli spát. A když jsem se i v reálu nemohl vejít pod nejnižší část stříšky terasy restaurace (a přitom odtamtud vedla oficiální cesta k chatičkám) bylo to jasné, ačkoliv si nejsem s to uvědomit, co se mi tu ve snech dělo...

Večer se nedělo už prakticky nic, kromě toho, že se tu objevil jeden náš známý s vypůjčeným Porsche a nechal pár lidí svést na sedadle spolujezdce - pár lidí nechtělo a já mezi nimi....

Současný pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce a klusal s kamarádku I* na jeden konkrétní BUS, který nás vyvezl do hor, z nichž jsme pak za pomalé chůze scházeli téměř na výchozí místo.  I zde jsem si prožíval svoji dávku štěstí, tentokrát s kapkou mých zásluh

Podobně jako v pondělí se musím podivovat, že jsem byl 3 hodinky schopen komunikovat, a při této příležitosti si povšiml určitých stop v mluvě kamarádky I* kolem jejich ne zcela dobrých snů, že si stále úplně nevěří a přitom před pár dny dokázala snít sen, který ji dostal do pohody  (12. červen 2015 - Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona). Když už nic jiného, tak se alespoň pokouší o zopakování tohoto svého úspěchu.

Vím, že to v I* je a že to v brzké době dokáže a bude postupovat v této mentální disciplíně dál, avšak já sám bych si nejraději nafackoval, protože se mi hned dvakrát podařilo říct cosi, co by podkopovalo sebevědomí každému.

Při vysvětlování použití "zrcadla" jsem řekl navíc slůvko "DOST" ve spojení DOST SI VĚŘIT, které tam vůbec nemělo co dělat, absolutně nechápu, kde se mi tam vzalo. To je totiž blbost, protože ono energetické zrcadlo bránící přístupu toho "nehmotného zlého" ke mě dokáže zrcadlo poměrně účinně bránit i při lehké nedůvěře. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem s tímhle "cvičením" začínal...

No a podruhé se mi to povedlo, kdy jsem v určitém kontextu řekl, že v tomto boji BUDE BOJOVAT DO KONCE ŽIVOTA.  Tohle říct v daném kontextu nějakému člověku, který koketuje se zkratkovitým řešením sebevraždou, což naštěstí I* není, tak dost brutálně pohnu miskami vah ve směru "ANO" :-(
A přitom i to je v daném kontextu blbost, sám jsem se v onom konkrétním boji dostal k míru, či alespoň separátnímu míru.

Fakt bych si za to nafackoval. Ani páteční RVHP, jež následovalo, právě kvůli tomu z mé strany nedopadlo pro mě dobře, protože jsem o tom druhém seku musel přemýšlet. O to horší bylo z emailu od I* zjistit onen první sek, protože jsem si ho do té doby neuvědomoval tak palčivě....

Poslední nezodpověditelnou otázkou pro mě zůstává to, jestli jsem v konkrétních místech včerejšího pátku byl reálně poprvé nebo podruhé. V případě prvém by se jednalo o další místo s astrálním snem, v případě druhém si umím představit, s kým bych tu už byl. Samozřejmě může jít i o kombinaci "fyzická přítomnost-sny-fyzická přítomnost". Ano, určité body jsem jednoznačně prošel skutečně (start trasy, prostředek) v posledních deseti letech, ale ty ostatní?

pátek 26. června 2015

Nenapsané x současné (4.)

Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne.  Měly by být oba stejné ....

Pro poslední dva čtvrtky naštěstí jedna věc platila za společnou - klid a pracovní pohoda

Současný čtvrtek ostatně ani moc dalšího popisu nepotřebuje, protože jsem se začal ráchat v jedné dlouhodobě odkládané prácičce a bavilo mě to až tak, že mi uklízečka málem začla vyhrožovat, že mě zamkne na budově. Odpočinkový den by byl i večer, ale má oblíbená hra měla nějakou potíž při průběhu patche...

Minuly čtvrtek byl z mého pohledu o to víc příjemnější, o co vzdálenější kamarádka přijela a tato taková opravdu byla. E*V* se ohlásila už v úterý večer a dohodli jsme si schůzku tak, aby její poměrně čerstvě narozené dítko bylo mezi jídly. To ostatně s námi bylo přítomno, protože hezky spinkalo v kočárku a později v kavárně čile koukalo do světa.

A my si povídali (skore bylo pro E*V* v mluvení větší, než moje), ale bylo to báječné.Řeknu to i v popisku pátku, ale fakt mě poslední dobou více naplňuje, když je šťastný někdo jiný. Zvláště pokud je to někdo, u koho vím, že měl dobu, kdy se mu v něčem nedařílo.

Zbývá jen dodat, že pár lidí, co mě zná málo, si bude myslet, že mám ženu a dítě ....

čtvrtek 25. června 2015

Nejdříve...

„Nejdřív dávejte, ale nic za to neočekávejte.“ 

Dalai Lama

středa 24. června 2015

Nenapsané x současné (3.)

Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne.  Měly by být oba stejné ....

Tentokrát by se mi ale chtělo spíš porovnávat minulé úterý a současnou středu, protože se "problém" s formulářem objevil znovu, jen na jiné pobočce... Jenže hlavně s úplně jiným průběhem. Kdyby tohle natáčel scénárista, tak by tohle mohl nazvat DEN A NOC. Fakt!

Současná středa kromě řešení různých drobností a jedné zbrklosti nepřinesla nic závažného, takže jsem opět mohl dodělávat nějaké drobnosti. Až do okamžiku, kdy na mě klepla jedna z vedoucích a s úsměvem se se mnou šla poradit nad formulířem, jež potřebovala vyplnit. A pak elektronicky podepsat a poslat mě, což skutečně do hodiny zkusila udělat. Taktéž jí to nešlo ale všimla si toho sama a hned mi volala, takže jsem okamžitě vyběhl k ní. Problém mi předvedla, já jí postup jemně poopravil (= chyba obsluhy) a pak jsme postup dle směrnice dotáhli tak, že byl "náhle" velice jednoduchý

Minulý úterek měl dohru minulou středu - Po onom mém vytočení z úterka jsem chtěl mít svědka předpokládajíc, že mi na oné pobočce lhali, že jem to nejde elektronicky podepsat. A tak jsem si vzal auto a kolegu a na onu pobočku s ním v devět hodin ráno vyjel. A tam se hned dojal, protože ač jsem chtěl mít poslaný onen formulář v podepsaném emailu, jak říká směrnice, tak ten podpis vrchní vedoucí cpala někam jinam. Tam jí to nešlo a nešlo jí to ani do toho emailu, takže jsem se dojal podruhé, protože bych byl přísahal, že jsem ono nastavení v emailu i letos obnovil s novým certifikátem. No tak prý ne, Outllok se tvářil jako bych to nikdy nenastavoval.

Jsou jen dvě možnosti. Buďto jsem blbec a nastavení jsem neudělal, anebo mě někdo zkuší vypéct, smazání tohoto nastavení jde totiž udělat poměrně snadno. Či to snad totálně zvoral kolega, který měnil počítač? Ale tohle nastavení se nám automaticky přenáší mezi počítači?!?

Po tomto zjištění jsem odvolal všechna setkání na čtvrtek a pátek, čímž jsem možná některé své kamarády a kamarádky nepěkně překvapil. Kromě rozčarování a nutnosti se srovnat jsem měl i jiný důvod, ale o tom až zítra....

Něco ale obě středy , tedy ta dnešní a ta minulá, mají přeci jen něco společného. A to, že se těším resp. těšil jsem se na čtvrtek