Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly by být oba stejné ....
Poslední ze série z porovnávání dvou týdnů proti sobě bude tentokrát dvojitý, protože porovnat poslední dvě soboty a neděle nějak moc nejde.
poslední sobota a minulá neděle totiž byla v podstatě jen o popojíždění s následným sezením u počítače a hraním her...
Poslední neděle byla o výletu za RVHP, předposlední sobota naopak o výletu teambuildingovém, kterým začnu. Už dopředu jsem věděl,že se konat bude, takže jsem si připravil sebou i walkingové hole, abych si místy odlehčoval mým bolavým kloubům zasažených boreliozou. Samozřejmě jsem na ně ráno zapomněl.
A nevzpomněl jsem si na ně ani v okamžiku, kdy se na nás připojil pes majitelů kempu a kolegové z mé teambuildingové skupiny se nějak neměli k společnému ba ani osobnímu odvedení psa zpět do kempu. Musel jsem to udělat já. Točil mě i pes, protože poslouchal jen na házení klacku, kterým jsem ho přibližoval ke kempu.
Poté se už střídalo sluníčko, déšť, pařák a chůze po vytyčené trase, jež byla zpestřena tím, že jsme měli obejít několikero míst s táborovými základnami. Drsné bylo, že jsme opět procházeli místy, které jsem odněkud znal. Dokud jsme procházeli místy se starými základami, tak jsem to bral ještě dobře, ale jedna ze základen měla prakticky nové chatičky, tudíž jsem jí nemohl znát z teoretického výletu ve vzdáleném mládí. Ostatně mám natočeno něco málo materiálu, takže bych mohl udělat pokračování "Fakt nežijeme svoje sny?"
Tenhle výlet byl s pohodovými lidmi a tím, že jsme se dvě skupiny nakonec spojili to bylo ještě lepší, takže můj pocit, že opět děláme práci za někoho jiného maskovanou jako výlet byl umlčen...
Na závěr jsem musel provést hodinové narovnání na posteli, abych ulevil pálivé fyzické bolesti
Poslední neděle byla vyjímečně RVHPčková, což znamenalo krátký výlet na místo konání. Tentokrát jsem vyjížděl od mamky a nadvakrát, protože při prvním odjezdu jsem měl pocit, že mamce bylo dost špatně, což se mi po pát stech metrech rozleželo, takže jsem se otáčel a vracel se. Po dojezdu zpět jsem zjistil, že mamka už je v pohodě - tekoucí splachování mi potvrdilo jistou myšlenku.
I na RVHP jsem byl v pohodě, neboť i zde jsem se sešel s pohodovými lidmi a kromě jedné jediné holčiny jsme byli v plném počtu, shodou okolností stejně velkým jako ve výše popisované sobotě.
Tentokrát jsem si RVHp užil naplno, takže jsem si večer musel ulevovat pro změnu od duševní námahy :-)
Tolik tedy k porovnání volných víkendových dní.
Měl jsem ale možnost v určitých přestávkách RVHP které na mě padly, případně které padly na všechny, přemýšlet. A to přemýšlet i nad tím, co jsem tu popisoval - shodou okolností v předchozím příspěvku této série. Avšak protože je to opět na téma "Neumím říct děkuji", tak to tu nebudu znovu rozvádět...
UPDATE 20:00 a já právě obdržel jedno "Děkuji" přes rádio a písničky na přání. Takže drobná změna plánů - rozvedu to v některém dalším příspěvku :-) Zvlášť když vybraná píseň sedla jako kastrol na dětskou prdélku...
