"To je infantilní!"

Hláška "To je infantilní", jež se v dnešním dni (také) ozvala, se má šanci zařadit do fondu mých hlášek, které vyvolávají úsměv ve tváři a šibalské jiskření v oku, tedy podobně jako "pukrle ala Madlen" a další hlášky, jež využívají jen velice úzké skupiny lidí, jež vědí.

Každopádně dnešní den jsem rozhodl nevěnovat na oltář pracovního procesu (a po tom, co se mi dělo z pozic určitých vedoucích - část tu na blogu byla popsána - se mi asi nedivíte). Takže rozhodnutí "neproplácené přesčasy nedělat a již udělané vybrat" způsobilo to, že jsem si na dnešek vzal volno a tím, že mi to šéf podepsal, bylo rozhodnuto - bude volno :-)

V tuto chvíli musím přiznat, že mě na tento nápad navedla kamarádka I*, která udělala totéž co já. Padl návrh, že bychom mohli jít na dlouhou vycházku a já vybral trasu. Vše vypadalo hezky až do okamžiku, kdy jsem nastoupil do autobusu. Začalo pršet. Já s tím počítal, pláštěnku majíc v batůžku, ale nepočítal jsem s úporností deště, což vyvolalo otázku: Jsme:
a) tvrďáci a projdem původní trasu
b) realisti a vyberem si něco kratšího v dosahu MHD
c) zbabělci - pouze kafe a oběd

Zvolili jsme nakonec možnost b). kdy jsem od I* dostal výchozí a cílový bod. U obou jsem věděl kde jsou a jak si je můžeme propojit. Vybral jsem většinu cesty po asfaltkách, což přivedlo I* do míst, kde pracovala její babička...

Vůbec se vycházka povedla, zvlášť když prakticky celá směřovala z kopce. I to kafe a oběd se stihlo. A já se konečně dostávám k hlášce "To je infantilní". Je to totiž oblíbené úsloví vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevyslovuje a tudíž je pro mě toto sousloví poněkud špatné. Tedy respektive bylo, právě do dneška.

Kamarádka totiž měla sen, v němž jí byla jedinou protihráčkou právě tato vedoucía i na tuto hlášku v něm došlo. Avšak z nějakého důvodu se kamarádka bála mi jej nechat přečíst, že bych prý se zlobil, že něco v tom snu je špatně a mimo cestu, jíž jsem ji naznačil, že by po ní mohla jít.

Jenže ho "omylem" měla vytištěný v kabelce a tak mi jej po mém působení "na city" předala v okamžiku kdy si potřebovala zajít v místa, kam chodíme všichni pěšky. Natáčet můj obličej, který se měnil od zaujatého, přes napjaté očekávání a pochvalné pokývnutí, až po závěrečné vyprsknutí smíchy, tak někdo mohl na mém příkladu vyučovat dělání grimas.

Ten sen by navíc mohl vzít nějaký autor ANIME MANGY (tedy komiksový styl) a natočit podle něj příběh nějaké čarodějky, jen ta hláška "To je infantilní" když se I* ve snu napoprvé cosi nepovedlo, by se musela vyměnit. Ovšem napodruhé se I* povedl ve snu povedl kousek, jež bych nazval ochranná aura. Ten se dá cvičit i v reálu a je to něco relativně podobného, co mám popsané v blogu tady - Ochrana těla/duše před negativní energií

A zde je vidět i poctivost cvičení, protože když se Vám daný cvik zažere "pod kůži" tak jej přesně ve správnou chvíli využijete i ve snu. Což je to nejnádhernější, protože když zjistíte že své špatné sny můžete takto FUNKČNĚ korigovat, tak je to prostě bomba.

Dobrá nálada ze snu, jež nebyl můj, a taky z výše zmíněného zjištění, mě drží ještě teď, více jak sedm hodin...

Porušení pondělní tradice na tomto blogu

Pokud někdo očekával další várku videí o OMSI, pak byl jistě zklamán, neboť mě momentálně videa, znichž každé představuje jednu moji oblíbenou linku, momentálně došla. To jedině že bych natočil ke každé lince svoji verzi :-)

Každopádně jsem trošinku rozhozen z toho, jak někteří lidé přistupují k důkazům. Krásně to shrnula jedna dáma na Facebooku k uprchlické krizi:

Pan XY mi píše: "Poskytněte důkaz, že ve Švédsku jsou znásilnění"
A ty mi teď poskytni důkaz o Holokaustu - ne nějaké video nebo novinové výstřižky, nebo policejní záznamy, nebo svědectví očitých svědků a obětí. To ne -
JÁ CHCI OPRAVDOVÝ DŮKAZ !!!!

Na to lze říci jen - achjo, tohle bohužel není ojedinělý úkaz :-(

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (21.)

Shrnutí jednoho pracovního týdne, jednoho pracovníka...

Neptejte se mě, co jsem dělal v pondělí, protože mi přijde, že si to nepamatuji, ale zjevně jsem byl v práci. Ani v úterý na pobočkách P* a F* si tak zcela nejsem jist co všechno jsem dělal kromě toho, že jsme instalovali "špiona" do míst, kam nedoskočil "automaticky". Vím ale jedno - kolegyně, co nám zajišťuje obědy si povšimla, že jsem chvilkama zamlklý a rozhozen. To je prostě důsledek stresu z toho, že má přijet vedoucí a vyřešit stížnost, která je na vás napsána.

Já jsem byl bloud...

Poprvé jsem si tuto píseň notoval v pátek 29. dubna 2016 a podruhé včera - doma ji mám nahranou na ztrouchnivělém pásku ke kotoučovému magnetofonu

hudba: Roger Miller
text: Vladimír Poštulka
Z anglického originálu: I've Been A Long Time Leavin
vznikla nejprve verze pro Návštěvní den Šimka a Grosmanna (viz video níže) a posléze i verze pro gramofonovou desku, jež zní mému záznamu na pásku nejblíže

TV záznam:


Ano, byl jsem bloud, a jsem, když si myslím, že s pravdou prorazím a zvítězím. Modří vědí a ostatní si přečtou nejpozději v sobotu.

Sen plný výpovědí

Dnešní brzce ranní sen mě lehce překvapil a přemýšlím, jestli to byla Repríza, nebo naopak dokonalý Remake. Ale hlavně - k hodně hořkému tématu, jak se ukázalo dnes dopoledne a odpoledne.

Pohybuji se mezi pobočkami A* a B* a řeším si své pracovní problémy, jež si stručně značím na papír velikosti A4 (ať už kvůli výkazu práce nebo kvůli dodělávce u sebe), až dojdu dozadu, kde sedává vedoucí oddělení H* velkého města. Tam mi smutně naznačuje, že byla vyhozena. A tak si na A4 značím její jméno a než si vedle toho jména napíšu "zrušit", přichází její tři podřízené a říkají, že drží se šéfkou basu a končí dobrovolně taky. A tak si píšu i je, pak udělám svorku a to "zrušit" napíšu jen jednou.

A samozřejmě musím jít za vedoucí novou, kterou pozdravím (což je shodou okolností paní, jež byla mou vedoucí v jedné z mých předchozích pracích) ta mi pokývne a já jdu pryč. Jenže jak jsem trošku duševně mimo, tak jsem automaticky na chodbě odbočil doleva místo doprava a prošel dveřmi, půlící budovu na českou a "německou" část, jež má velmi vznosné dveře kanceláří. Uvědomím si to relativně rychle a vracím se k těm půlicím dveřím. Jenže je na nich zařízení, jež je automaticky zavírá a bohužel i zavře. A z této strany je koule. Samozřejmě je tu i zámek, jenže nemám klíč.

Tím pádem touto chodbou projdu už potřetí. což se nelíbí nějakému chlápkovi, který na mě vyjede, co že tu jako chodím sem a tam. Podívám se po něm a vyhodnotím to tak, že neřeknu vůbec nic a jdu ke schodům. Poté co je začnu scházet se ten chlap ke mě přiblížil k levému boku a zařval na mě: "Tak co? Také si poléval Ježíše Krista vodou?!?" Podíval jsem se po něm a v klidu odpověděl: "Promiňte, nerozumím vám". Chlap se rozeběhl ze schodů a zjevně oproti předchozím chvílím je na něm něco jinak. Aha, nemá kalhoty...

Sen skončil asi tak 20 metrů před turnikety, v reálu na budíku bylo 3:20 a fakt se mi nechtělo spát. Po dvaceti minutách jsem si udělal veškerou hygienu, co jde udělat u umyvadla a na záchodě, což mi kupodivu pomohlo v pokračování spaní, takže jsem zvládl ještě jeden cyklus spánku, jež u mě trvá nějakých 90 minut.

Je mi úplně jasné, že sen jednoznačně reagoval na to, co se kolem mě děje, protože ten samý sen minule přišel v podobné situaci. Každopádně dnes oddělení H* velkého města opustila další pracovnice ve zkušební době, od určitého (mě neznámého) data prostě na tomto oddělení není nikdo nový schopen vydržet. A mě hrozila situace, kdy bych svým chováním si za sebou v oblasti pracovních věcí skutečně dveře zavřel a nemohl bych se vrátit. Ale o tom až v tradičním shrnujícím příspěvku, jež napíšu v pátek či v sobotu...

Někteří...

Někteří lidé vstoupí do našich životů a rychle odejdou...
Někteří zůstanou na chvíli, v našich srdcích zanechají své stopy, a my už nikdy nejsme stejní...

Něco pro němčináře

- Jak se jmenovala Herkulova manželka?

..

..

- Frau Kules.