Hláška "To je infantilní", jež se v dnešním dni (také) ozvala, se má šanci zařadit do fondu mých hlášek, které vyvolávají úsměv ve tváři a šibalské jiskření v oku, tedy podobně jako "pukrle ala Madlen" a další hlášky, jež využívají jen velice úzké skupiny lidí, jež vědí.
Každopádně dnešní den jsem rozhodl nevěnovat na oltář pracovního procesu (a po tom, co se mi dělo z pozic určitých vedoucích - část tu na blogu byla popsána - se mi asi nedivíte). Takže rozhodnutí "neproplácené přesčasy nedělat a již udělané vybrat" způsobilo to, že jsem si na dnešek vzal volno a tím, že mi to šéf podepsal, bylo rozhodnuto - bude volno :-)
V tuto chvíli musím přiznat, že mě na tento nápad navedla kamarádka I*, která udělala totéž co já. Padl návrh, že bychom mohli jít na dlouhou vycházku a já vybral trasu. Vše vypadalo hezky až do okamžiku, kdy jsem nastoupil do autobusu. Začalo pršet. Já s tím počítal, pláštěnku majíc v batůžku, ale nepočítal jsem s úporností deště, což vyvolalo otázku: Jsme:
a) tvrďáci a projdem původní trasu
b) realisti a vyberem si něco kratšího v dosahu MHD
c) zbabělci - pouze kafe a oběd
Zvolili jsme nakonec možnost b). kdy jsem od I* dostal výchozí a cílový bod. U obou jsem věděl kde jsou a jak si je můžeme propojit. Vybral jsem většinu cesty po asfaltkách, což přivedlo I* do míst, kde pracovala její babička...
Vůbec se vycházka povedla, zvlášť když prakticky celá směřovala z kopce. I to kafe a oběd se stihlo. A já se konečně dostávám k hlášce "To je infantilní". Je to totiž oblíbené úsloví vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevyslovuje a tudíž je pro mě toto sousloví poněkud špatné. Tedy respektive bylo, právě do dneška.
Kamarádka totiž měla sen, v němž jí byla jedinou protihráčkou právě tato vedoucía i na tuto hlášku v něm došlo. Avšak z nějakého důvodu se kamarádka bála mi jej nechat přečíst, že bych prý se zlobil, že něco v tom snu je špatně a mimo cestu, jíž jsem ji naznačil, že by po ní mohla jít.
Jenže ho "omylem" měla vytištěný v kabelce a tak mi jej po mém působení "na city" předala v okamžiku kdy si potřebovala zajít v místa, kam chodíme všichni pěšky. Natáčet můj obličej, který se měnil od zaujatého, přes napjaté očekávání a pochvalné pokývnutí, až po závěrečné vyprsknutí smíchy, tak někdo mohl na mém příkladu vyučovat dělání grimas.
Ten sen by navíc mohl vzít nějaký autor ANIME MANGY (tedy komiksový styl) a natočit podle něj příběh nějaké čarodějky, jen ta hláška "To je infantilní" když se I* ve snu napoprvé cosi nepovedlo, by se musela vyměnit. Ovšem napodruhé se I* povedl ve snu povedl kousek, jež bych nazval ochranná aura. Ten se dá cvičit i v reálu a je to něco relativně podobného, co mám popsané v blogu tady - Ochrana těla/duše před negativní energií
A zde je vidět i poctivost cvičení, protože když se Vám daný cvik zažere "pod kůži" tak jej přesně ve správnou chvíli využijete i ve snu. Což je to nejnádhernější, protože když zjistíte že své špatné sny můžete takto FUNKČNĚ korigovat, tak je to prostě bomba.
Dobrá nálada ze snu, jež nebyl můj, a taky z výše zmíněného zjištění, mě drží ještě teď, více jak sedm hodin...
