OMSI2: Série má druhý díl....

Druhý díl /již správně označené) série "Jedna linka z jedné mapy" je zde (a samozřejmě je chyba v titulku ve jménu mapy)

Ale dosti závorkových sdělení :-) Série se pomalu rozjíždí, zajímavostí budiž to, že toto video je točeno asi tak 90 minut po videu z předchozího týdne a to už jsem soustředění měl dobré, narozdíl od předchozího videa

Tím, že mapa Ahlheim slouží jako zdroj objektů pro jiné německé mapy, měli byste si jí pořídit, pokud Vám chybí nějaký objekt, jež má být v adresáři Ahlheim...



Ale i bez toho je tato mapa hezká. škoda jen té nečitelné navigace...

Pomóc, pomocníci VB !

Zdálo by se, že tento sen měl patřit časově do jiné doby, ale já jej řadím do doby, kdy už na svět přišla magie a byla hojně zneužívána. A také bych řekl, že některé jiné zdroje už byly nedostupné... A je to můj jediný sen z noci na S*

Mám-li ten sen popsat od začátku, tak ve scéně první potkávám lidi ze spolku, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje (a tudíž ani nevyskytuje), a prožívám s nimi trošku výcviku, trošku jídla a také trošku spánku.

Ve scéně druhé se ocitám v garáži, kde si někdo z klasické školní lavice začat vyřezávat šasi na motorku, ale chybí v ní ještě to nejdůležitější. Motor. O kolech nemluvě. V této scéně se scházím já a ještě čtyři lidé, přičemž toho jednoho v reálu neznám. A ten nás vytáhne na akci na Slovensko.

Ve scéně tři jedeme Škodou Oktávií, já sedím vzadu na stření části a sleduji okolí. V první části jízdy si pamatuji ze začátku louku, kde si má neteř se svými dvěma dětmi a dalšími členy rodiny hraje, co mě (nuceně) nechává chladným. V další části se pamatuji výhled na jisté slovenské kopce....

Ve scéně čtyři jsme na široké třídě, uprostřed níž jezdí tramvaje (resp. jezdily by, kdyby...) a jež je lemována panelovými domy z dob "staveb mládeže", ostatně proto se blízká zastávka jmenuje ČSM* je to tu postaveno dost reálně ke skutečnému stavu, ale...

Na chvilku odbočím od popisu a dodám, že v téhle scéně jsem se octl už poněkolikáté a vždy zde něco řeším a přijde mi, že se mi z této scény nikdy nepodařilo odejít ze ctí.

Vždy musí být v protější radě baráků několik bytů vypáleno takovým stylem, jako by tam hořel "termit", dnes kupodivu nic takového nebylo, vše bylo vyspraveno, dokonce plastovými okny. Ale i tak bylo vidět že co jeden byt to rámi oken jiné barvy, byť se některé barvy nepravidelně opakovaly.

My všichni na naší straně lezeme na lešení domu, protože se chceme ne úplně legálně dostat do jednoho bytu, kde má být něco co potřebujeme. Já lezu mezi posledními, neboť své mrštnější (mladší) kolegy jistím. Dívám se na přilehlý panelák postavený napříč (tudíž neodpovídající realitě)  a sleduji , hlavně to, aby někdo z nás nepanikařil

"Hardisk je pryč, vypekla nás" křikl kolega, který po lešení přiběhl ke mě zpoza rohu a už ti čtyři slézají dolů jako veverky. Jsou oblečeni v tmavém obleku se sakem, takže dole na ulici docela zapadnou a náhoda tomu chtěla, že se jim do cesty připletla dívka v černém.

Sebrali jí dokonale, obklíčili ji ze čtyř směrů. Zjevně to byla všemi mastmi prohnaná dívka, anebo hoši chtěli hrát na drsňáky, prostě jí každý přiložil hlaveň revolveru k hlavě. Mohlo být hotovo, ale

"Pomóc, pomocníci VB" zařval kdosi, možná komplic té holky, načež nastala taková panika mezi náhodnými chodci, že začali běhat všemi směry, načež by normálně se naměstíčko mělo vyčistit, ale panika lidí byla taková, že jak se ta zpráva šířila,  tak zřejmě nikdo pořádně nevědět, kde jsou, takže ještě desítky lidí průběžně probíhali skrz náměstíčko.

Bohužel, mezitím někdo z těch čtyř vystřelil, zřejmě po tom křiklounovi, a to bylo definitivně špatně. Slezl jsem dolů, kde už stál jenom ten cizí hoch, co s námi byl na akci. "Tady máš slovenský techničák, nikdy jsem tě neviděl a svoje alibi si zařídím sám" řekl jsem mu příkře.

Klukovi to bylo asi žinantní a tak mě v počínajícím večeru začal odvážet domů. Sen skončil v blízkosti objektu R*¨

Na závěr dodám, že žádné další jedoucí auto jsme neviděl. Stojící ano, v dobrém stavu...

Týden s jubileem 2. díl- Druhý týden

Fotka hrnečku už s prvním čajem

Týden s jubileem se přehoupl do dalšího týdne a hned zítra mě pravděpodobně čeká vyvrcholení celého dění.

Skoro se až bojím co přijde, protože už dnešek mě poslal do kolen, naštěstí až v kanceláři a nikoliv na obědě, kde jsem obdržel zabalený hrneček. Bylo to dost ve spěchu, tak jsem se na nápis podíval právě až v kanclu.

A začal bulet.

Po tom všem, co mě potkalo jenom v tomhle týdnu a za všechnu tu práci za ty roky mě to potěšilo.

Tenhle těšící pocit ale musím udržovat, aby mi ho nepřebil pocit zodpovědnosti, protože chci aby spokojenost s mojí prací pokračovala a to všechno okolo toho (jako že se mi příjemně pracuje, usmívají se na mě a tak)

Jenže je tu i pocit další, horší, který je způsoben tím, že jsem v práci na našem oddělení nejdéle, což znamená, že jsem si většinu kolegů musel odchovat, aby uměli vše co já. Alespoň to nejdůležitější z toho, protože specialitky mi tak jako tak padnou na hlavu (zvlášť pokud se dělají jednou za tři roky - po prvních třech letech to novému kolegovi poprvé ukážu, po šesti letech si to zkusí pod mým dohledem a až za 9 let to bude umět udělat podle návodu co si sám napsal z prvního předvedení)

Jenže - ono to skřípe. Co s tím ale mohu dělat, když například dva ze tří kolegů nedokážou dbát ani na základní poučku: "Na počítačové analfabety se usmívám, vztek si vybouřím až v suteréním kanclu"

Tento druh výchovy jsem už vzdal, protože komu není rady, tomu není pomoci. A duševně se s tím i smířil. Leč při takovýchto příležitostech mě z toho stále bolí u srdce...

OMSI2: Expresní linka

Jízda na expresní lince má své kouzlo, pokud chcete jezdit rychle a málo brzdit. Má to jen jednu nevýhodu - musíte vědět, které zastávky vynechávat případně na kterých stavět.

Následující mapka jest toho důkazem - jedu na Fiktivním Štětíně který neznám, ale který navazuje na Projekt Štětín který znám. Rozdíl v místech, kde hledám správné zastávky a kde vím, která to je je přímo ukázkový

Proč mám takový dojem, že ...

Proč mám takový pocit, že .... mě pár lidí z vyšších míst začali považovat za záchranáře blbostí, kteří si vymyslí jiní?

Tak nám například naše GŘ, ve snaze ušetřit, vyhlásilo výběrové řízení na provozovatele pevných (analogových) linek, aby se co nejvíce ušetřilo. Vyhrála to firma X. Všeobecně se předpokládalo, že "to" převezme stylem jedna ku jedné, tedy že technologie zůstane, jen prostě budeme platit někomu jinému. Takto se to obvykle dělává.

To jsme se ale mýlili, takže když při mém odjezdu na akci na začátku září, skoro hodinu po konci pracovní doby přijel technik a chtěl montovat zásuvku na nový přívod, tak nás to překvapilo. Ale budiž, řekli jsme si, to by mohlo být. Samozřejmě tam přišla technologie digitální. Tudíž i nutný převodník.

A tady nastává první problém, protože při výpadku proudu se okamžitě vypne i telefonní linka, což je u linky, která slouží jako přípoj pro hlídací hardware, značný průšvih. Než se to dořešilo, tak byla provedena migrace....

A samozřejmě průšvih, protože po přepojení drátů na novou linku "to" nefungovalo. Takže zbyteček pondělí jsem volal na všechny strany, ale technik provádějící onu migraci netušil v čem je problém. A na našich dalších pobočkách totéž.

Zde právě nastává čas pro moji roli, protože jsem to zachraňoval já, protože na budově P* se s novou zásuvkou technik netrefil do správné místnosti no a protože jsme mu to místo ukázali my (= kolegové), tak nemáme nárok na předělání zdarma, takže jsem jak tydýt protahoval kabel do správné místnosti, zoufale telefonoval na všechny strany a ze střípečků informací si skládal obraz....

Můj šéf dostane "fakturu" tohoto znění

Mimořádné odměny: 500,-
Z toho:
Zavolání správnému člověku: 5,-
Vědět kterému: 495,-

Až když jsem se dostal k "technikům ze sklepa", tak ti mi problém opravili za 90sekund. Na třech pobočkách tedy za trojnásobek daného času. Sice to jedno zařízení na pobočce F* budu muset jít zítra restartovat, ale co už.

Nervy mám aktuálně na pochodu, protože netuším, jak kolem toho průšvihu probíhala porada na kraji, protože probíhala v době, kdy nešlo nic...

PS: Firma X analogové linky "vůbec neumí"

OMS2: Když si něco vsugerujete, tak je to napořád

Série "Jedna linka z jedné mapy" nezačala zrovna slavně, protože jsem si prostě vzal do hlavy dvě věci, které jsem pak musel musel několikrát zopakovat. Jedna z nich mi časem došla, tak jsem se ve videu opravil, ta druhá však nikoliv



Prostě když člověk není v daném dni duševně na výši, měl by raději zůstat v posteli :-)

Příliš chytré hodinky

Jak jsem psal v předchozím příspěvku, obdržel jsem hodinky, ale zapomněl popsat jaké. Jsou to tzv. chytré hodinky, které mají v sobě zabudované pár čidel, takže mohou počítat kroky, ale také kontrolovat kvalitu spánku - jak kroky, tak spánek tyto konkrétní hodinky odhadují podle toho, jak moc se mění pohled minikamerky na okolí. Jmenovat typ hodinek netřeba, protože jak už řekl jistý hrdina v jedné filmové klasice: "Ať je na to čipu napsáno MADE IN USA nebo RUSSIA, vždycky to vyrábějí číňané.

Jo a ještě dodám, že tento konkrétní typ má spotřebu energie udělanou tak, že je nemusím dobíjet denně případně v kratších intervalech, což je jejich velké plus.

Vědom si výše zmíněného, zkusil jsem po dvě noci hodinky spánek sledovat, poprvé bez pokusu je ovlivnit a byl jsem zvědav, jakým způsobem spánek vyhodnotí. Nedostatek čidel byl předpokladem hodnocení stručného, a taky že ano. Hodnoceno bylo jedním slovem.

První noc mi to ukázalo anglické slovo POOR, tedy "špatný" a já se tak podivoval, čím by to mohlo být a proto jsem je po druhou noc sledoval. Tím, že mám zhruba 90 minutové spánkové cykly, měl šanci se na ně podíval celkem třikrát za noc, respektive čtyřikrát, protože jsem se na ně podíval už po prvních deseti minutách. Startoval jsem na slůvku GOOD, a toto slůvko bylo i po prvním spánkovém cyklu. Po třetím cyklu už tam bylo POOR.  Zkontroloval jsem si postel a pochopil, že se při třetím cyklu příliš mnoho vrtím,

Byl jsem z toho trošku rozvrkočen, protože mi hodinky pomohly zjistit to, co jsem už věděl: Že můj třetí cyklus už není dobrý, protože je rušen zvuky z okolí a i podvědomě vím, že půjdu brzy do práce. A jak jsem se svým pocitem rozvrkočení naložil? Třetí noc byly hodinky tam, kde mají být. Na stole...

A tak vím, že jsem spal GOOD, i když by někteří tvrdili opak :-)