Totiž:
Po dlouhé době jsem v kině viděl, že lidé zapomínali pojídat praženou kukuřici.
Poprvé v životě jsem viděl lidi, kteří neodcházeli po rozsvícení v sále na začátku titulků.
Viděl jsem lidi, kterými film otřásl.
Už včera mě sestra zvala do kina, ale až dneska mi naznačila, že půjdeme na film Lidice, jenž měl v našem kině premiéru. Šli jsme všichni sourozenci, kino bylo plné...
Asi nemusím vyprávět příběh jediného Lidického muže, který přežil, recenzí na film popisující děj by se na netu pár našlo, sledoval jsem ho poctivě, včetně příběhu jeho rodiny a občanů Lidic. Byl popsán tak, jak to je popsáno v mnohé literatuře. Jenže číst si a vidět "na vlastní oči" co se dělo...
Když se vrátím k těm závěrečným titulkům, pak na začátku upozorní, že už za války se za Lidice vzedmula vlna solidarity a že lidé dávají děvčátkům jména Lidice a že to trvá dodnes. Zcela vlevo pak po celé klasické titulky běžící na středu obrazu běží soupiska jmen a příjmení dívek občas proložená barevnou fotografií současně oblečených dívek ...
Zde končí zápisek k filmu a pokračuje problémy s esoteričnem, jenž film navodil.
Podobně jak jsem sledoval hlavní děj, měl jsem možnost sledovat i vedlejší dějovou linku o strážmistru(?) Vlčkovi, českému policajtovi, který díky tomu, že jeho maminka měla za svobodna německy znějící příjmení, dostal nabídku velet české skupince policistů (strážníků?)... Vidět to, jak se od něj lidi odvracejí, jako bych viděl svoje sny, kdy v čechách je "německá síla", vidět to, jak se čas od času pokouší udělat něco malého, na co si troufne, vidět to, jak byl chvílemi zoufalý... Jako by to točily podle mých snů.
Těžko říct, proč mám tento pocit :-(
Sestra ten film prožila tak, že se obává, že se jí o filmu bude zdát, navrhl jsem jí, ať se podívá z DVD na nějakou "blbost". Já sám se z toho pokouším právě teď vypsat a u poslouchat se meditační hudbou.
A hlavně jsem si dal závazek, že až do března 2013 do kina nepůjdu na žádný snímek uvozený slovy (a číslovkami): katastrofický, scifi, mimozemšťani, poslední boj, 2012, den poté
Stejný problém, jako má má sestra s obavou ze snů mám totiž také, ale navodila mi ji reklama na nějaký krvák o prvním a zároveň posledním boji s mimozemšťany
Hm, nejde to. Jdu si pustit nějaký bezduchý film, který mě snad odpoutá od myšlení na "to", že je boj beznadějný
