Měl jsem zvláštní sen, který se mi zdál už jednou a možná by měl být podtitul "nebezpečí magie"
Přicházel jsem domů přes zahrádku a na chodníčku proti mě stál chlap, zjevně rozhodnut mě něčím naštvat, urazit, vysmívat se mi, či tak něco. Jdu kolem něj a prakticky ho nevnímám, což ho zřejmě dohnalo k tak dobrému výkonu, že mi hnul žlučí. (Ale co mi řekl, fakt nevím, protože ani okamžitě po probuzení si vzpomenout nemůžu)
Každopádně se po něm otáčím, ale toho chlápka, už nevidím, či lépe řečeno, místo něj tam stojí klasický sádrový trpaslík. Udělal jsem k němu dva kroky zpět, a s gustem nakopávám onoho trpaslíka tak, že krásným obloučkem letí víc jak 50 metrů přímo ode mě.(V reálu by se rozbil na pokračování chodníku). Jeho let ale nesleduji, jakmile jsem si kopl, vztek ze mě vyprchal...
Jdu tedy domů a když jsem před svými dveřmi, ty náhle mizí a místo nich se objevuje mírně špinavá stěna, která přesně koresponduje s okolními zdmi (Kdo četl začátek Dona Quichota, tak ví, jak jeho žena zazdila a zamaskovala vchod do knihovny)
To mě docela polekalo a zkouším dveře vedlejší, ty přede mnou nezmizely, Nemusely. Za nimi se totiž točí magický vír, který se mě snaží vcucnout. Ječím a snažím se zavřít dveře, to se povedlo...
Sběhl jsem raději do sklepa, kde si skupina kosmických dobrodruhů zřídila hangár a tam mě jeden z nich chytá pod krkem a řve na mě: "Jak sis mohl dovolit proměnit našeho kormidelníka v trpaslíka ?!? A vyvolat tak magickou nerovnováhu !?! Byl to mnohem lepší člověk než ty!" Mé snící reálné já si jasně uvědomuje, že jsem žádné zaklínadlo nevyslovil a musel jsem tedy čarovat (pokud jsem to byl já) nevědomky v pohnutí mysli. Mé snové já se zdravě naštvalo: "Jo? Byl tak dobrej člověk, že se mi musel vysmívat a nadávat mi? Přestože mě vůbec neznal !?!"
Sen pokračuje tím, že stisk mého protivníka povoluje a ptá se mě, jestli vím, co to je "DMZ 52". Odpovídám, že nevím, ale není problém, abych se to doučil. Má neznalost vyvolá smích u zbytku osádky, ale tenhle jejich velitel (odvážil bych se říct bocman) je pouhým vzteklým syknutím uklidňuje. Přichází jejich nejvrchnější hlavoun a hlasem poručíka Arazíma říká, ať si všichni pohnou kostrou, že poletí na akci.
Sen končí přesně po jeho slovech.
Co si z toho snu mám vybrat na poučení je pro mě záhadou. Snad - nedusit v sobě vztek, abych neprovedl něco, co nejde vrátit?
Žádné komentáře:
Okomentovat