Na celý tento týden jsem si vzal dovolenou, abych měl čas se učit na dvě zkoušky, jenž v tomto týdnu mám skládat a také si chci o jeden den prodloužit velikonoční volno.
A jak to dopadlo? V pondělí jsem byl v práci na pár hodin, v úterý krátce na dvou pobočkách, ve středu na chvilku po zkoušce (oficiálně jen zalít kytičky v mém minikanclíku, ale nakonec 2 hodiny), ve čtvrtek opět po zkoušce 5 hodin...
Ne, takhle by to nešlo, něco se bude muset stát. A opravdu se i stane, ve středu, opět po zkoušce, budu mluvit se svým současným šéfem. Ale o tom případně až v příštím souhrnu.
Dračí doupě se také nehrálo, ale v pátek jsem měl vyjet nejprve v osm hodin ráno ke kamarádovi do J* a pak na akci "Velikonoční LARP" (první zážitky z akce jsem popsal v příspěvku Návrat starých časů v LARPu). Pochopitelně jsem se zdržel, začal mě bolet zub a toto drobné zdržení narostlo do obludných tří a půl hodin, protože nic nešlo tak, jak by mělo jít.
Díky tomu jsem na akci balil ve chvatu a nesoustředil se, co nandavám do auta. Mám, respektive měl jsem skříňku, kde byl původně uložen stan, spacák, brašny, oblečení a další propriety pro příjemný pobyt pod stanem a na larpu. A proč měl jsem? Protože mi má sestra udělala pořádek ve skříni a vyházela věci, které bych dle ní nosit neměl a současně - bohužel - některé mírně přemístila. Přemístila i spacák, takže jsem si v tom spěchu neuvědomil a vyjel bez něj. Štěstí, že mám hodné kamarády, kteří bydleli blízko a měli doma spacák navíc. Jen mi v něm, v noci ze soboty na neděli, byla zima a myslím si, že byla větší, než by byla ve spacáku mém... A kupodivu mi nic dalšího nechybělo...
K příběhu larpu, který se hrál v pátek noci a celou sobotu až do setmění, chystám samostatný příspěvek.
Nedělní odjezd zpestřilo ono sněžení, do odjezdu sice prakticky vše odtálo, ale tu se ukázalo, že nestojíme moc dobře, že ten mírný, nyní rozbahněný, svah bude nad síly našich aut, zvlášť když auta stály v trávě čumákem z kopce. Vyjet z řady zaparkovaných aut se dalo jen vycouváním. Z pěti auto to zvládl jen kolega se starým favoritem, který to ale zazdil následně, protože se potřeboval otočit do správného směru jízdy - opět se zapíchl do té nešťastné loučky, kde jsme stáli s auty. Dva lidé každé auto dokázali popostrčit...
