Hned v pondělí, po šestnácti dnech studijních volen a zkoušek jsem byl překvapen a do dneška nevím, jestli mile nebo nemile.
To, že hned ráno přišla kolegyně a dala mi čokoládu za to, že jsem její dceři pomohl naformátovat její ročníkovou práci do školy, mě ještě nepřekvapilo, tak nějak jsme na tom byli domluveni. To až po příchodu na další pobočku jsem byl překvapen tím, že se na mě kolegyně doslova vrhali a vysvětlovali mi, co se tu dělo za mé nepřítomnosti. To jsem ostatně očekával (a kdo čte mé příspěvky tak taky), ale neočekával jsem, že hned první dvojice, co měla v minulém týdnu problémy, mi nabídne další čokoládu, další dvojice pak sušenky, o něco později na další pobočce opět čokoládka ...
Chápete to? Je normální aby vás kolegyně upláceli za něco co je vaše práce, nebo to snad bylo předčasné díky za to, že se jim, na rozdíl od mých zastupujících kolegů věnuji? Či to snad byla radost, že jsem zpět?
Hned tu první čokoládu jsem odmítl s tím, že si ji nebudu brát před dokončením všech akcí, což v jejich případě bylo až na konci šichty - neboť to co jsem pro ně dělal, jsem nuceně prokládal čekáním, až mi něco dalšího udělá firma ve Vítkovicích, nebo mí další kolegové. Což dopadlo nakonec tak, že jsem si to šel udělat sám, protože už mě na to nebavilo čekat :-(
Reakce kamarádky byla pro mě též ne zcela čekaná. Podle mne je to dost časté. Tobě se to asi sešlo tím, že jsi tam dlouho nebyl a při neochotě kolegů si kolegyně uvědomily co všechno pro ně vlastně děláš.
Úterý a středa byla plná nečekaných úkolů, takže můj plán, co budu dělat, bral velmi rychle za své, naštěstí už byl po dlouhé době i čas na dračák, tak jsem to bláznivé úterý nějak přežil. I dračák. Ten ale s pocitem, že jsme jednoho hráče nepustili s jeho postavou ke slovu. O tom tu psát nebudu, musíme si to teprve vyříkat....
Středa byla v práci naprosto ... tím, jak se všechno cpe do centra, stane se mnohem častěji to, že nefunguje žádná z mnoha poboček po republice. Ve středu se to stalo - již podruhé během jednoho roku odešla v centru klimatizace, zařízení se přehrála a odpojila se... To mi tak rozhodilo plány, že ve čtvrtek a v pátek řeším úplně jiné věci než jsem chtěl, v podstatě jen to nejakutnější a to, co si mé kolegyně vynutili jako důležité (čti: důležité pro ně). A to jsem se jen ve středu snažil udržet v chodu ty zbytky počítačové sítě, které se udržet daly...
Jaké štěstí, že jsem byl na víkend pozvaný k přátelům na řeku Sázavu a zde si užil klidu a míru ... a fyzické práce :-) Ale také zajímavého snu, který popíšu v některém s dalším příspěvku zde na blogu, až najdu nějakou cestu, jak tento sen uchopit a popsat. Každopádně minimálně část snu byla taková, že ještě teď se usmívám a nálada se mi zlepšuje, jak si na něj vzpomenu.
Jen jsem trochu zklamán, že jsem nepokročil v přípravě na dvě poslední zkoušky, které chci do konce června dát, což trošku vyrovnala návštěva hvězdárny Ondřejov v rámci Dne Země...
