Stavba lodí ho spotřebuje mnoho, a těžba spotřebuje zas mnoho sil, stromů a akrů lesa. Purkmistr Třešnička založil dřevorubeckou osadu pár dní karavaní chůze od Záře a těží zde dřevo pro Trojzubec a jeho loděnice.
Zatím šlo všechno hladce a malá osada těžila jak o život. Nyní však o život bojuje. Les jakoby se vzpíral lidským zásahům a dřevorubci i vojáci ztrácejí morálku. V okolí se objevuje zbytečně moc vlků, les roste závratným tempem, mýtiny jsou zas plné stromů za jedinou noc a ztratilo se už i pár drvoštěpů. Avšak je málo dřeva, a musí být vytěženo. Purkmistr Třešnička se proto obrací na ty, kteří o těch to věcech ví nejvíce a osobně bude dohlížet na probíhající práce. Obrací se na vás! Světem protřelé dobrodruhy a zkušené harcovníky, vy jste na vyřešení těchto podivností ti praví! Pomozte ukočírovat nespoutanou přírodu a zatněte sekery do stromů a meče do vlků! Progres je potřeba. Na zachránce osady bude čekat soukromá jachta v Trojzubecké loděnici!
Nejprve mi dovolte, abych se představil těm, kteří mě ještě neznají. Jsem Pelin, kouzelník z rasy lidské. Mé nadání se projevovalo od dětství, kdy jsme s rodiči a mým bratrem přešli do země Lakriské, a zde prožili několik šťastných let. Pak, kdy jsem se naučil prvních pár kouzel, dal jsem se na dráhu dobrodruha a doslova od píky se vyhrabal až na zástupce cechu kouzelnického.
Prožil jsem mnoho příběhů, několikero ústrků a projel i nejbližší země okolo Lakrisu (zvláště pak Velkojezerní zemi a Nefritovou zemi). Bůh osudu Taranis zřejmě chtěl, abych se při jednom z dobrodružství v Nefritové zemi oženil a má žena, lady Ebena, mi porodila mé první dítě. Od té doby jsem se snažil být doma a pracoval pro knihovny Vilhelma Starého...
Přesto jsem si prožil jedno dobrodružství přímo na Nefritu, které by vydalo na vlastní vyprávění, ale to asi nikdy nesepíšu, protože by se našel někdo, kdo by naše tehdejší zjištění zneužil pro sebe, což je rozdíl oproti mému dnešnímu vyprávění ...
Ale k věci - uživit rodinu, pokud neumíte nic "rozumného", je docela těžké a práce v knihovně nějak zvlášť nevynáší, takže jsem dostal takový nápad, že bych opět udělal něco dobrodružného, takže jsem oficiálně vyjel do Zahory, kde jsem měl sehnat nebo sepsat nějaký svitek pro knihovnu. Ukázalo se, že zde řeší jistý problém s lesem a já dorazil v tu pravou chvilku, kdy se sbírala družina, aby šla problém vyřešit a zastavit.
Osobně mě to zaujalo hned, jak jsem o úkolu slyšel, ale spíše z hlediska knihovníka - "z toho by mohl být zajímavý příběh" - a šel se přihlásit. Byl jsem docela překvapen, když jsem se tam setkal se starými přáteli - druidkou Nien, a chodcem Ahareenem a dále s druidem Lístkem, členem cechu obchodnického Fantomem a s nějakým plecháčkem - myslím, že se jmenoval Halfox. Při té příležitosti jsem zjistil, že mé mozkové závity už nepobírají nová jména tak bystře - přeci jen už nějakou tu desítku let mám za sebou...
Každopádně s námi šel ještě vyslanec purkmistra Třešničky a jeho pobočník - kouzelník, odhadem o úroveň znalejší než jsem teď já. Vzali jsme sebou zásobovače a jelo se.
Dost mě překvapilo, že dřevařská osada byla posazena tak hluboko v lese, bylo to pro mě neobvyklé, a i já vycítil, že v lese je cítit napětí...
Pátek
Do dřevařské osady jsme se dostali až navečer v pátek, kdy už byli dřevaři ve vesnici a zapíjeli další poměrně dobrý den - dnes prý zemřel jen jediný z nich, jemuž spadl na hlavu strom, jenž si na sebe skácel sám. Ti, co byli opilí středně, říkali, že si strom správně nasekl tak, aby padl od něj, ale že přesto nějakým kouzlem(?) padl na něj. Ti, co byli opilí víc si z toho dělali srandu, že se z člověka změnil na trpaslíka...
Ve vesnici jsme ale také nalezli předáka a několik podivných dřevorubců, kteří nebyli vůbec opilí - předák se mi jevil tak nějak obvykle, prostě plnit plán ať to stojí co to stojí. Ti zbylí dřevorubci byli takoví divní a od nich vzešel názor, že problémy vyvolali dřevorubci tím, že skáceli nějaký vzácný strom, aby si z něj mohl Třešnička udělat nějaký ozdobný exotický stůl. Naše dva druidy to zaujalo a mě ostatně také - přeci jen i můj bratr je druid - takže u nás tří nebylo místo na nějaké překvapení. Krátce jsme po tom pátrali a po zjištění, že onen strom rostl uprostřed dubového hájku. Chytrému napověz, ...
Nikdy jsem nebyl v lese, který se měnil ve hvozd, ale tenhle les jakoby takový byl, anebo, což byla druhá možnost, v něm žijí bytosti, které umějí les bránit. Věnoval jsem se dalšímu vyšetřování v táboře, ale nezjistil jsem nic, co by mojí teorii odporovalo - tedy až na to, že dřevorubci popíjeli i při těžení dřeva a určité nehody se jim stávaly k večeru, ale některé - jako přepadení od vlků - se staly vždy tak do směny [10 minut] a právě poté, co pokáceli některý ze zvláštních stromů - buď hodně starého, ale dobře rostlého, nebo nějakého, který ani neuměli pojmenovat, prostě vzácný strom.
S oběma druidy jsme pak řešili problém dřevorubce Lístečka, který byl něčím nebo někým poblázněn a chtěl jít za svojí milou do mlýna, jenže ten tu v okolí nebyl a není. Toho jsme ale neuhlídali, protože nás rozptýlil jiný problém.
Jeden z dřevorubců nás zavedl na jistou mítinku (jeden z těch, co nepili) a tam za námi přišel jeden z obyvatelů lesa - ent! Mě osobně to překvapilo dost, kolegy druidy méně. Každopádně jsme si vyslechli příběh, jak to vidí on - ent, jenž do tohoto lesa "před několika chvílemi vešel spolu s bratry" (tzn. před několika sty lety), zamysleli se a že je jich teď o jednoho méně, neboť jejich bratra skáceli se slovy, že z něj bude dobrý stůl. On bude bránit aktivně jen své bratry, ale bohužel, že jsou zde i další obyvatelé lesa, kteří se dřevorubce vrhají, když nekácí stromy pro svojí potřebu, ale pro obohacení svých kapes, těm bránit moc nechce. Ostatně by byl nejraději, kdyby se dřevorubecká osada přestěhovala blíže ke kraji lesa, tam že se jim nic takového, co se jim děje teď, dít nebude. Pokud však něco neuděláme my, vrhl by se do toho za pár dnů sám a bránil by les celý.
Ent nám toho řekl ještě dost a dost, ale protože jsme všichni tři odpřisáhli, že to šířit nebudeme zvláště pak "bobrům" [dřevorubcům], nebudu to psát ani zde. Zapamatoval jsem si ale jednu jeho radu, v našem snažení nám mohla pomoci nějaká poloopuštěná svatyně bohyně Iris....
Každopádně jsme ještě v noci zkusili odklidit z vesnice dřevorubecké sekery, protože jak v pěti lidech ohlídat padesátku dřevorubců, aby nekáceli nesprávné stromy?
Sobota
Podařilo se mi vyběhnout ze své houně v okamžiku, kdy nějaký předákův pohůnek začal pořvávat cosi ve smyslu, že je čas jít do práce a spolu se všemi členy družinky začal hovořit s dřevorubci a žádat je, aby se snažili pouze a právě dnes nekácet stromy, jenž jsou prastaré, nebo vzácné, případně nekáceli v dubovém hájku strom, který je v něm jediný jiný - že se pokusíme s lesem něco udělat, aby jim dal pokoj a toto nám pomůže ve vyjednávání.
Opět se dělíme na dvě skupiny, neboť i dřevorubci se dělí na dvě skupiny a šli s nimi. Pochopitelně, dokud jsme s nimi byli, tak se nedělo nic, ale jakmile jsem já s Nien a Lístkem odešli, děly se věci. A ty by se neděly, kdyby se kolem naší skupiny nemihl předák a neporučil jim skácet vzácný strom a byl to strom, který jsme extra dřevorubcům ukázali, že právě ten pokácet nesmí. Skáceli dalšího enta....
My mezitím chodili po lese a hledali cokoliv, co by nám mělo pomoci s naším lesním problémem, s problémem ztraceného dřevorubce Lístečka a také záhadně odejivšího Třešničkovo vyslance.
 |
| Originál záznamu se jmény stromů, jenž byl posléze herně spálen |
V průběhu chození po lese se nám povedlo dohledat zbylé enty a pojmenovat všechny vzácné dřeviny - tedy stromy s jmény Sapeli, Piňo de Ocate, Mailot, Baudonie, Eben, Masarandula, a Cedr. Některé z nich jsme našli ve vícero exemplářích (ty jsem se naučil rozpoznávat, tedy alespoň pro dnešek), některé se vyskytovaly jen jedenkrát. Tyhle všechny stromy jsme pak dělili na enty, staré stromy a mladé stromky, s tím mi pomohli oba druidové. Některé z těchto stromů měli i léčivou moc, když jsem je obejmul ...
Po obědě se nám problém s předákem vyhrotil - odmítnul uposlechnout jak naše prosby, tak i příkazy Ahareena, který má v této oblasti určité pravomoce, leč spíše jen administrativní, tvorové lesa již požadují odchod dřevorubců, neboť bylo pokáceno dalších pár vzácných stromů...
Potkali jsme i druhou část naší skupiny dobrodruhů a dali si dohromady to, co vyzjistili oni a to co vyzjistili my. K našim problémům tak přibylo jedno místo s rozbitou realitou a jeden student, který uprchl z místní magické univerzity a není k nalezení, nějaký kudůk alchymista, kolem nás prošel i nějaký bojovník, který byl - no, jako to říct - divný, naopak ubyl problém se svatyní, kterou našli naši kolegové a my jsme měli za sebou také jeden úspěšný bod - našli jsme místo, kde zesnul dřevorubec Lísteček...
Prohodili jsme si tedy území a šli prozkoumat tu svatyni (ti co se modlili k Iris, ti měli pocit že se po rozjímání cosi stalo, narozdíl ode mě, který sice zná vhodnou modlitbu k bohyni Iris, ale věří v bohyni Yawalanté a také se k ní modlil) a pak jsme se vraceli po stopách ostatních, kteří šli zkusit štěstí do jistého údolíčka, které bylo chráněno nějakou zvláštní bariérou - čím blíže k ní, tím více jsem cítil strach, obavy a děs, až jsem zjistil, že vlastně jdu někam jinam, než dolů do údolíčka. My už tam byli dříve, ale nepodařilo se nám projít ani předtím, ani teď. Cítil jsem, že je potřeba mít správnou myšlenku, aby šlo bariérou projít, jenže neumím přijít na to, jakou. To snad jedině analýzou použitého kouzla, ale to neumím. Odpoledne jsme byli nuceni hledat entí miminko, znovu jsem zkusil štěstí s bariérou, ale ani myšlenka, že chci pomoci entům a lesu mě nepropustila. Pochopil jsem, že údolí nebude chránit entí miminko a o tohle údolí ztratil zájem...
Po návratu do osady a rychlém pozdním obědě jsme zjistili, že předák znovu kácel vzácné stromy, kdosi v rámci odvety probudil divoké stromy a ti se prohnali vesnicí - zde vidím svoji chybu v tom, že jsem špatně vyhodnotil důvod vzteku a díky mě zemřeli minimálně dva dřevorubci....
To už jsem upozornil kouzelníka od Třešničky, co nám tu dělá předák a že stále kácí stromy a hatí tak naše plány a že hrozí díky tomu hrozí zkáza vesnice, on se rozhodl na předáka přímo dohlížet. Já byl už poměrně dost uchozený a tak krátce odpočívám v osadě. Jenže mi to nedalo - může kouzelník rozpoznat vzácný strom? (Neboli - kdo ohlídá hlídače?) Vypadl jsem rychle do lesa, kde jsem poprvé v tomto lese seslal silné kouzlo a to neviditelnost. a pokračoval po stopách dřevorubců. Bohužel, měl jsem pravdu, předák vázal vodící lano na vzácný strom Mailot a to na starý kus, i přes dohled kouzelníka. Okamžitě jsem to napálil do vesnice za svými druhy, kde jsem jim to nadnesl, leč nejhbitěji zareagoval jeden z dřevorubců - jeden z těch, kteří byli proti kácení těchto stromů.
Ten tam doběhl včas a dokázal našeho kouzelníka - zástupce - přesvědčit. Měl jsem šanci to vidět, opět jako neviditelný, jsem tam s vyplazeným jazykem doběhl. Bylo to fakt jen tak tak, kolem mailotu už bylo vykáceno tolik prostoru, že by se dal skácet úplně v pohodě....
Teprve později dorazila družina připravená vynadat kouzelníkovi, tu jsem musel zbrzdit, protože ke kácení vzácných stromů nakonec pod dozorem kouzelníka (a hlavně toho dřevorubce) nedošlo.
Kdoví, jestli právě tato situace nestála za vznikem situace, která nastalo asi tak o hodinku později - větší část družiny šla směrem ke svatyni, já dostal doporučení hlídat dál dřevorubce, co kdyby. Prý se nemám bát použít blesky, řekl mi druid Lístek...
Pak, v podvečer, kdy již dřevorubci odtáhli zpět do vesnice, mě přivolal do světa viděných Ahareen, prý mají stopu a potřebují mě i Nien mít u toho. Dovedl mě k ostatním stojících blízko toho údolí (a blízko hájku enta Dubora), kde v popředí stála Nien a ostatní v půlkruhu kol ní. A pak jsem se to dozvěděl a se mnou i Nien. Prý se všichni (příznivci Iris) modlili ve svatyni Iris a ta jim řekla, že za problémy může nejmocnější mág a nejmocnější druid, který se pohybuje v blízkém okolí. A že podle zbytku družiny jsme to já a Nien. Hned začal výslech o tom, co jsme tu s Nien od páteční noci dělali.... Nezdálo se mi to - nikdy jsem se necítil mocně jak ten kouzelník od Třešničky a ani Nien nevypadala, že by se cítila mocně...
Mělo být ještě hůř - protože jsme se neměli k ničemu přiznat a já osobně jsem nepoužil v lese kromě dvou kouzel neviditelností dnes odpoledne ani minirituálek - tak nás dva družinka vykázala ze svého středu a následně z lesa.
Situace se zhoršovala každou vteřinou, můj pokus odejít z lesa cestou vedoucí kolem svatyně (hádejte proč jsem asi chtěl odejít tudyma) mi zarazil druid Lístek holí v jedné ruce a natahujíc se po dýce druhou rukou. Zbytek družinky se dozbrojoval meči a Ahareen i křikem - prý máme odejít přes údolí, právě přes to údolí s bariérou. Nechápal jsem to, ale naznačil Nien, že by měla jít první. Šel jsem za ní a poslouchal hněvivý Ahareenovo křik, že máme zrychlit. Zkusili jsme to, ale zjevně to bylo málo, protože jsem dostal do zad ránu mečem [za dvě třetiny mých životů - poznámka hráče]. Od Ahareena. Rozmázl jsem se na na cestě, počítal hvězdičky, syčel bolestí, ale další rána mi do zad nepřišla - nějakým zázrakem jsem byl už za bariérou a Nien již také....
Nien se ke mě vrátila a nadvakrát mě magicky zaléčila tak, že po ráně na těle nebylo ani památky, ale na šatech a na duši zůstala. Pak jsme popošli ještě o kousek dál, kde jsme se ztratili ostatním z očí.
Následující část v herní kronice postavy popsána není - v kronice hráče ale nemůže chybět
Budu si hodně dlouho vyčítat hned dvě školácké chyby - šel jsem otočen zády k nepřátelům a neměl jsem seslán magický štít, tak hodně jsem věřil bývalým přátelům. A teď jsem měl získat další přátele.
Za jakousi další vnitřní bariérou se objevili lidé, z nichž některé jsem znal - barda, jeho dívku, ozbrojence, kterého jsme potkali dopoledne (a jenž nám tehdy tvrdil že je zde poprvé a první den), kudůka alchymistu, kouzelníka, jenž odešel z univerzity a další. Jejich mluvčí se podivoval, jak jsme prošli přes bariéru a proč mě majznul Ahareen mečem a byl zde přítomen i ent Dubor. Bard se nám omlouval, že ta květina byla past na nás, ale Nien mu ji v klidu podala, prý si té pasti všimla velmi dobře a včas. Všichni zde přítomní jsou proti kácení lesa způsobem, který předvádí předák...
Pořád jsme s Nien nechápali, co se stalo nám a tak jsme uvažovali o mnohém - o tom, že jsme oba slyšeli před chvílí tíchý mužský hlas, který nás obviňoval z těch skutků (leč já ho nevnímal, tak hluboce jsem se zamýšlel, jestli fakt jsem něco neprovedl), pak jsme přemýšleli nad tím, jestli snad kouzelník-vyslanec nemá stopy na naše nové přátele, nezjistil jak projít skrz bariéru a nás neposlal to prozkoumat s tím, že se pak vrátíme a nepráskneme mu to....
Svou logiku by to mělo, proč by to ostatní takhle nahráli na nás, vždyť pokud první bariéra dle slov našich nových přátel propouštěla jen vyděděnce společnosti, tak jsme jimi museli být, jenže mě tam hodně vadila ta rána mečem do zad, ta byla až přespříliš opravdová na to, že mi shazovala všechny další myšlenky zpět na téma PROČ ať už ty myšlenky vyslovil kdokoliv, nebo jsem si je myslel. Když mě někdo sekne mečem, tak nemůže očekávat, že se k němu vrátíme.
Rozsekl to ent Dubor, který se nás zeptal, zdali jako naši noví přátele podporujeme mírumilovné řešení a zdali se zúčastníme i rituálu, jak jsme přislíbili. Odkývali jsme mu to, ale s tím, že absolutně netušíme, co bude dělat zbytek družiny, aby nedělali vlastní rituály, či aby nerušili ten náš, nebo aby při spojeném rituálu jich a nás nedošlo ke krveprolití. Poprosili jsme Dubora, aby to šel vyzkoumat... (a tiše jsem se radoval, že jedno entí miminko ze dvou ochraňuje Nien a nikdo z ostatních neví kde. To nám dávalo šanci splnit původní slib, co jsme dali Duborovi)
My zbylí přemýšleli dál co dělat, nabízela se totiž možnost, že skryti půjdeme s Nien do svatyně, že můžeme přibrat do prvního rituálu pár místních a jiní místní - kteří smějí do osady dřevorubců, udělali druhý rituál , tím jemně vzbudíme zbylé enty (což mi připomíná, že jsem nenapsal, že Nien jednoho z již naseknutých entů zaléčila tím, že mu do rány vložila vyseknuté dřevo, zalila pryskyřicí z jiného stromu a přidala kapku magie a tím ho zaléčila). Další možnost by byla, že obě místa oběháme s Nien a dalšími přáteli.
Pak se Dubor vrátil s tím, že druid Lístek předpřipraví místo pro první rituál a přidá jisté přísady, které měl on a pak úplně stejně připraví druhé místo, což musí být, jinak se ty dva rituály nespojí tak, jak mají.
Podle další dohody jsem zneviditelnil Nien a pak sebe a šli za Duborem do míst, kde měl proběhnout první rituál. Šli jsme těsně těsňoulince kolem naší bývalé družinky...
S Nien jsme zůstali neviditelní a nechali Dubora a Lístka udělat to, co udělat bylo třeba - tedy připravit prostor. Ani jeden z nás se nepohnul a oba jsme byli přikrčení u země, abychom ničím nedali najevo, že tu jsme. Když pak Lístek odešel, zviditelnil jsem se a omotal kolem Nien svůj plášť, aby jí nebyla zima (asi se do ní pouštěly zimy dvě - přírodní a ta druhá ze šoku, co nám naši bývalí přátelé provedli.
Kolem nás dvou a Dubora proběhl i jeden z dřevorubců - Jiřík - a bylo rozhodnuto, že teď půjde on i Dubor dohlédnout na přípravu druhého rituálu a když se do půlhodiny nevrátí on, ani Dubor, máme spustit rituál sami. No, není divu, já si ten rituál zapsal, když nám jej Dubor vysvětloval ráno, ale otázkou je, jestli si to pamatuje Lístek...
Rituál jsme nakonec udělali sami ještě před doběhnutím našeho času, rupla na to má magická hvězdička, která mi umožňovala v Nefritové zemi chodit i do magicky zanešených částí Nefritu a bezpečně se vrátit a jak já, tak Nien jsme do rituálu přidali i něco z našich zásob many, hezky opatrně....
Podle toho, co mi udělaly vlasy na konci rituálu mohu říci, že rozhodně proběhl a protože jsme šli přesně podle mých zápisků, věřím, že proběhl správně. To se ale dozvíme až v další části. Přišel si pro nás ten dřevorubec a vyvedl nás na kopec nad osadu. Tam se postavil do popředí, nás dva s Nien a dokonce i s Lístkem si postavil za sebe. Lístek po mě chtěl, abych na něj seslal nějaké ochrany, že poběží do vesnice proměňovat nevinné obyvatele osady (na chvilku) na stromy, ale odmítl jsem to - taková náhodička, že by se opět otočil proti nám a mé ochrany by mě bránili mu ublížit. I když mi říkal "mistře Peline", i když na něm bylo vidět, že je v rozpacích z toho co se z toho našeho vyhnání z družiny vyvrbilo, pořád vidím jeho reakci, když mě nechtěl pustit ke svatyni. Je mi jedno, jestli si to Dubor, Jiřík a Lístek pořádně vyříkali - nám s Nien k tomu Jiří řekl jen tolika, že Lístek byl seznámem s tím, že u rituálu budeme a musíme být, nic o tom, proč nám to udělali...
Budu si hodně dlouho vyčítat hned dvě školácké chyby - šel jsem otočen zády k nepřátelům a neměl jsem seslán magický štít, tak hodně jsem věřil bývalým přátelům. A teď jsem měl získat další přátele.
Za jakousi další vnitřní bariérou se objevili lidé, z nichž některé jsem znal - barda, jeho dívku, ozbrojence, kterého jsme potkali dopoledne (a jenž nám tehdy tvrdil že je zde poprvé a první den), kudůka alchymistu, kouzelníka, jenž odešel z univerzity a další. Jejich mluvčí se podivoval, jak jsme prošli přes bariéru a proč mě majznul Ahareen mečem a byl zde přítomen i ent Dubor. Bard se nám omlouval, že ta květina byla past na nás, ale Nien mu ji v klidu podala, prý si té pasti všimla velmi dobře a včas. Všichni zde přítomní jsou proti kácení lesa způsobem, který předvádí předák...
Pořád jsme s Nien nechápali, co se stalo nám a tak jsme uvažovali o mnohém - o tom, že jsme oba slyšeli před chvílí tíchý mužský hlas, který nás obviňoval z těch skutků (leč já ho nevnímal, tak hluboce jsem se zamýšlel, jestli fakt jsem něco neprovedl), pak jsme přemýšleli nad tím, jestli snad kouzelník-vyslanec nemá stopy na naše nové přátele, nezjistil jak projít skrz bariéru a nás neposlal to prozkoumat s tím, že se pak vrátíme a nepráskneme mu to....
Svou logiku by to mělo, proč by to ostatní takhle nahráli na nás, vždyť pokud první bariéra dle slov našich nových přátel propouštěla jen vyděděnce společnosti, tak jsme jimi museli být, jenže mě tam hodně vadila ta rána mečem do zad, ta byla až přespříliš opravdová na to, že mi shazovala všechny další myšlenky zpět na téma PROČ ať už ty myšlenky vyslovil kdokoliv, nebo jsem si je myslel. Když mě někdo sekne mečem, tak nemůže očekávat, že se k němu vrátíme.
Rozsekl to ent Dubor, který se nás zeptal, zdali jako naši noví přátele podporujeme mírumilovné řešení a zdali se zúčastníme i rituálu, jak jsme přislíbili. Odkývali jsme mu to, ale s tím, že absolutně netušíme, co bude dělat zbytek družiny, aby nedělali vlastní rituály, či aby nerušili ten náš, nebo aby při spojeném rituálu jich a nás nedošlo ke krveprolití. Poprosili jsme Dubora, aby to šel vyzkoumat... (a tiše jsem se radoval, že jedno entí miminko ze dvou ochraňuje Nien a nikdo z ostatních neví kde. To nám dávalo šanci splnit původní slib, co jsme dali Duborovi)
My zbylí přemýšleli dál co dělat, nabízela se totiž možnost, že skryti půjdeme s Nien do svatyně, že můžeme přibrat do prvního rituálu pár místních a jiní místní - kteří smějí do osady dřevorubců, udělali druhý rituál , tím jemně vzbudíme zbylé enty (což mi připomíná, že jsem nenapsal, že Nien jednoho z již naseknutých entů zaléčila tím, že mu do rány vložila vyseknuté dřevo, zalila pryskyřicí z jiného stromu a přidala kapku magie a tím ho zaléčila). Další možnost by byla, že obě místa oběháme s Nien a dalšími přáteli.
Pak se Dubor vrátil s tím, že druid Lístek předpřipraví místo pro první rituál a přidá jisté přísady, které měl on a pak úplně stejně připraví druhé místo, což musí být, jinak se ty dva rituály nespojí tak, jak mají.
Podle další dohody jsem zneviditelnil Nien a pak sebe a šli za Duborem do míst, kde měl proběhnout první rituál. Šli jsme těsně těsňoulince kolem naší bývalé družinky...
S Nien jsme zůstali neviditelní a nechali Dubora a Lístka udělat to, co udělat bylo třeba - tedy připravit prostor. Ani jeden z nás se nepohnul a oba jsme byli přikrčení u země, abychom ničím nedali najevo, že tu jsme. Když pak Lístek odešel, zviditelnil jsem se a omotal kolem Nien svůj plášť, aby jí nebyla zima (asi se do ní pouštěly zimy dvě - přírodní a ta druhá ze šoku, co nám naši bývalí přátelé provedli.
Kolem nás dvou a Dubora proběhl i jeden z dřevorubců - Jiřík - a bylo rozhodnuto, že teď půjde on i Dubor dohlédnout na přípravu druhého rituálu a když se do půlhodiny nevrátí on, ani Dubor, máme spustit rituál sami. No, není divu, já si ten rituál zapsal, když nám jej Dubor vysvětloval ráno, ale otázkou je, jestli si to pamatuje Lístek...
Rituál jsme nakonec udělali sami ještě před doběhnutím našeho času, rupla na to má magická hvězdička, která mi umožňovala v Nefritové zemi chodit i do magicky zanešených částí Nefritu a bezpečně se vrátit a jak já, tak Nien jsme do rituálu přidali i něco z našich zásob many, hezky opatrně....
Podle toho, co mi udělaly vlasy na konci rituálu mohu říci, že rozhodně proběhl a protože jsme šli přesně podle mých zápisků, věřím, že proběhl správně. To se ale dozvíme až v další části. Přišel si pro nás ten dřevorubec a vyvedl nás na kopec nad osadu. Tam se postavil do popředí, nás dva s Nien a dokonce i s Lístkem si postavil za sebe. Lístek po mě chtěl, abych na něj seslal nějaké ochrany, že poběží do vesnice proměňovat nevinné obyvatele osady (na chvilku) na stromy, ale odmítl jsem to - taková náhodička, že by se opět otočil proti nám a mé ochrany by mě bránili mu ublížit. I když mi říkal "mistře Peline", i když na něm bylo vidět, že je v rozpacích z toho co se z toho našeho vyhnání z družiny vyvrbilo, pořád vidím jeho reakci, když mě nechtěl pustit ke svatyni. Je mi jedno, jestli si to Dubor, Jiřík a Lístek pořádně vyříkali - nám s Nien k tomu Jiří řekl jen tolika, že Lístek byl seznámem s tím, že u rituálu budeme a musíme být, nic o tom, proč nám to udělali...
... druida. Tu se ukázalo, že náš dřevorubec je také (alespoň nějakou částí) obyvatel lesa, zahulákal do osady, že ji právě teď jdou obyvatelé lesa zlikvidovat. Chytřejší osadnící (ženy, děti a chytřejší dřevorubci) se okamžitě začali evakuovat - naše taktika a výstrahy zafungovaly - vyslanec Třešničky a pár dalších chtělo bojovat. Bojovali ... a většina zahynula... Ti, co nezahynuli, měli šanci nás tři vidět a zapamatovat si nás...
Když se kolem mě hnali entové a další tvorové lesa, docela jsem se bál, ale rituál jsme jak já s Nien, tak i Lístek provedli zřejmě dobře, protože nás nechali být - rituál na jemné vzbuzení entů se mě i Nien povedl a Lístkova část u druhého rituálu byla zjevně taky správně provedena.
Nemám ještě sílu příliš důvěřovat Lístkovi, ta příhoda s vyhnáním je příliš živá a tak ve vhodnou chvíli s Nien urychleně odcházíme - opět sami dva na nám známé bezpečné místo. A teplé.
Neděle
Píšu v klidu dopis a posílám s ním svého havránka, sám se klidím do ústraní, byť blíže k městu Endiaron. Teď pár dnů nevylezu, dokud se nevysvětlí to, co nám družina provedla.
Vážený purkmistře Třešničko,
Na vaši žádost jsem se spolu s ostatními dobrodruhy prozkoumal problém osady a hlavně problém lesa. Zjistili jsme následující - vybraný les se proměňuje ve hvozd, či se dokonce již proměnil, jak dokládá příběh o vyhnání nemrtvých z minulé doby.
Důsledným vyšetřováním jsme zjistili, že napadení vlky a další podivné úkazy se objevily vždy do několika minut po pokácení níže zmíněných dřevin – hvozd se bránil.
Těžba v hloubi takto proměněného lesa by měla být šetrná a měly by se kácet dřeviny, které nezbytně potřebujeme, nekácet zvláštní, staré a vzácné stromy (zvlášť pokud se třeba v dubovém hájku vyskytuje právě jeden úplně jiný strom, může jít o strážce lesa). Též by bylo vhodné těžit při krajích lesa a zde zakládat dřevorubecké osady, přestože se zde nalézá o něco méně dřeva vhodného pro stavbu lodí.
Bohužel, díky předákovi dřevorubců a jeho příkazům kácet výše zmíněné dřeviny i přes naše doporučení a příkazy Ahareena, aby se alespoň jeden den tyto dřeviny nekácely, se osadu nepodařilo uchránit, ani našim druidům hvozd uklidnit. Ti obyvatelé osady, co vyslechli naše doporučení a z osady se evakuovali předtím, než ji les pohltil a zničil, ti přežili. Všechny pokácené stromy nově dorostly, poslední várka dřeva rozmetána po okolí.
Podrobnější zprávu se pokusím dodat později, hned jak se podaří vyřešit další podružné problémy, z nichž některé se týkají mé osoby a druidky Nien.
Zvláště upozorňuji na bariéru chránící jedno vybrané údolí. Bariéra tu není bezdůvodně, nepokoušejte se dostat za ní, rušit ji a tak podobně.
Pelin Lakriský
Následující část v herní kronice postavy popsána není - v kronice hráče ale nemůže chybět
Abych nezapomněl na to vysvětlení. Ještě v sobotu se se mnou telepaticky spojil kouzelník Balthus a prý "mistře Peline". Povyprávěl mi o tom, co mělo za důvod naše vyhnání z družiny - Iris jim prý řekla, jak se dá projít přes onu bariéru, ale nám to říct nemohli, jinak bychom my, nejmocnější, přes bariéru neprošli. Sir Ahareen byl prý celý špatný z toho, že mě zranil, očekával prý, že budu mít na sobě ochranu, která ránu meče ochrání.
Hrál jsem na Baltha naštvaného a vyprávěním o Ahareenovi mi navíc nahrál na smeč. Řekl jsem mu, že pokud předpokládali, že vyšetříme s Nien důvod, proč tu bariéra je a co chrání, tak že to tou ranou mečem do mých zad pěkně podělali a že rozhodně nemám zájem riskovat další šlic od meče. Balthus mlčel a cítil jsem z jeho vzdechů, že ho to trápí. Rozhodl jsem se, že trošku posílím legendu kolem té bariéry a naznačil mu naštvaně, že celé družince _PĚKNĚ_ děkuju, že ta bariéra tu není bezdůvodně a že jsme s Nien rádi, že jsme si úprkem z bariéry zachraňovali život. Balth byl stále nějaký zamlklý, takže jsem telepatické spojení přerušil se slovy "na viděnou v Endiaronu". Ať si to chlapec přebere, jak chce...
Hrál jsem na Baltha naštvaného a vyprávěním o Ahareenovi mi navíc nahrál na smeč. Řekl jsem mu, že pokud předpokládali, že vyšetříme s Nien důvod, proč tu bariéra je a co chrání, tak že to tou ranou mečem do mých zad pěkně podělali a že rozhodně nemám zájem riskovat další šlic od meče. Balthus mlčel a cítil jsem z jeho vzdechů, že ho to trápí. Rozhodl jsem se, že trošku posílím legendu kolem té bariéry a naznačil mu naštvaně, že celé družince _PĚKNĚ_ děkuju, že ta bariéra tu není bezdůvodně a že jsme s Nien rádi, že jsme si úprkem z bariéry zachraňovali život. Balth byl stále nějaký zamlklý, takže jsem telepatické spojení přerušil se slovy "na viděnou v Endiaronu". Ať si to chlapec přebere, jak chce...
