Skoro nejvyšší čas, abych se vrátil ke svému příspěvku o nejpovedenějším víkendu z 12. února, kde jsem slíbil popisek ze dvou snů, jenž se mi zdály z pátka na sobotu. První jsem popisoval už před 8 dny.
A snad proto, že jsme hovořili o onom víkendu o LARPu musel být alespoň jeden sen o LARPu. Předem se omlouvám za mezinadpisy, které zdánlivě nedávají úplný smysl ...
LARPová samoobsluha (společná část)
Představte si několikaposchoďový obchodní dům, či kulturní centrum - je to skoro jedno. Důležité je, že mezi patry jsou jezdící schody. A já po jedněch zrovna jedu do vyššího patra. Na plošině onoho vyššího patra mohu jít šikmo doprava nebo šikmo doleva, ale já chci jít kousek rovně na další schody, které mě mají vyvést do dalšího patra a se mnou to chce učinit naše LARPová parta. Jenže proti tomu jsou strážci, kteří vybíhají zprava a zjevně se chtějí prát.
Nějak moc se s nimi nepářeme - já toho mého drapsl, podkopl mu nohy a přehodil přes rameno, takže chudák sjel po schodech jedoucích dolů rozplácnutý na zádíčkách, ostatní se činili obdobně skvěle.
Cesta nahoru byla volná a tak jedeme. Horní plošina je jakési předsálí ohromného sálu, který vypadá jako 3D kino, do něj bych šel doprava. Vpředu není nic, jen zbytek předsálí a prosklená okna s výhledem ven. Vlevo je pak jakási uzounká chodbička, která je zablokována ochrannými plůtky na topení tak, že by se kolem nich protáhla jen 2 centimetry tlustá deska
Toto místo si zapamatujte, sem se budeme vracet s remake tohoto snu. Nyní popíšu nejposlednější variantu.
varianta Staňkov (pantoflíčky)
Cítíme, že jsme dosáhli vrcholu našeho Larpového snažení a tak se pídíme po odměně. Naši nenasytníci se "bezhlavě" vrhají do jediného zřejmého místa, kde by něco mělo být a to do toho promítacího sálu. Já trochu váhám, a pokukuju na tu chodbičku - co tam dělá řada krytů na topení, když tam žádné topení není ? A tak vlezu do chodbičky a zkusím jemně jednu svislou část přizvednout a hle ono to jde, vodorovná deska je k ní přimontovaná na pantíky, takže mohu dát tu svislou desku až ke stěně a bokem v pohodě projít až dozadu.
Zde jsou dvoje dveře velmi těsně za sebou a já beru za ty bližší. Mohl jsem jít kterýmikoliv, neboť za obojími byla zkušební kabinka obložená dřevotřískovými deskami, a mezistěna mezi oběma kabinkami byla rozštípaná na drobné třísečky. V třískách se válel jeden pár sandálků a jeden pár dámských pantoflíčků, poházených tak, že část obouch párů byla v jedné kabince.
Do kabinky jsem přišel bos(!), takže odměna byla přímo skvělá, odejdu odsud obutý a ještě budou oba páry kouzelné, protože slaboulince vyzařují modrošedé světlo. Vybral jsem si .... dámské pantoflíčky, na sandále ani nesahám, přestože do nich by se mi noha naprosto pohodově vešla, do dámských pantoflíčků nenarvu nohu našíř ani nadél, tak to alespoň vypadalo na první pohled.
Nasadil jsem palce do pantoflíčků a jemně zatlačil. A hle, noha se mi zůžila a pantoflíčky pohodově sedí. Obmotávám si kolem kotníků pásečky, aby hned poté co to dokončím, se botky zneviditelnily. Zneviditelnili se ale jen botky, svá zmenšená chodidla vidím stále. Vracím se zpět do předsálí kde čekalo pár lidiček (pořadatelé larpu?). Jedna z dam se na mě otočila a optala se hláskem kamarádky Fiony: "Jsi v pohodě Peline?" A já jí na to elfím(!) hláskem odpověděl, že jsem ... Bodejť bych nebyl, když jsem mohl díky botkám bezpečně chodit pomalu i po střepech a nevadilo by mi to......
Tím sen prakticky skončil.Chcete-li si představit jak zní můj poelfštěný hlásek, tak si pusťte Pána prstenů v originále a poslechněte si elfku Galadriel, když mluví klidně a spokojeně :-)
Uvědomění
Hned po vzbuzení se z tohoto snu jsem si uvědomil jednu zcela zásadní věc. Tenhle sen měl mnoho remaků a vždy začaly být rozdíly právě od toho okamžiku který jsem v předchozím popisku vyznačil, tady po vyjetí do nejvyššího patra.
Také si uvědomuji, že jen právě tuhle poslední variantu mohu označit za LARPovou, neboť v ní vystupovali mí LARPoví kamarádi. Předchozí verze se mi zdály v době, kdy jsem o Larpu nevěděl a kdy podle dalších příznaků ve snech musím tvrdit, že tam bylo cosi "německého" :-(
varianta sandále
Tuhle variantu popíšu velmi rychle - Po příchodu do kabinek si vybírám sandály, jejich nazutí proběhlo v poklidu, pasují mi na bosou nohu dobře. Zneviditelnění sandálů taky proběhlo a jejich kouzlo bylo takové, že umožňovaly levitovat lehce nad podlahou, což bylo v jistém druhu snů s "němci" při chůzi velmi důležité (tento druh snů jsem ještě nepopisoval, ale jeden ze snů, který si v této kategorii pamatuji nejvíce se bude zde v blogu jmenovat "Která cesta je ta pravá" podle něj si tuto kategorii snů lehce najdete). Chtěl-li jsem se dostat domů (další problém s "německými" sny) pak jsem se domů nedostal.
varianta: "Tady jsem bydlel"
Po příchodu ke kabinkám vstupuji dovnitř tentokrát vzdálenějšími dvěřmi a překvapuje mě, že prostor přede mnou je přepažen dřevěnou deskou. "Tady jsem bydlel" říkám komusi kdo jde za mnou a je zjevně německého vzhledu a dřepnu si přitom na zem. Jsem lehce v depresi, ale asi zde chci znovu začít bydlet. Současně cítím, že to ti němci přestavěli, abych se úplně domů nedostal a přitom slyším, jak za stěnou hraje televize a mluví mamka.
varianta: "Tudy domů nemůžu"
Tentokrát nejdu ke kabinkám, ale jdu stále rovně, až narazím na onu prosklenou stěnu ukončující předsálí. Ono předsálí je na střeše, která přede mnou pokračuje vodorovně, je pokrytá dehtovým papírem. Já ale koukám dál, kde střecha končí - je tam mírný kopec a na něm stojí domy. Je večer a já smutně konstatuji: "Tudy domů nemůžu". Ano prodral jsem se sem nahoru úplně zbytečně, tady není východ ...
varianty: "Promítací sály"
Vstupuji do promítacího sálu mezi posledními, už se začalo i promítat, ale mě tu nic nedrží a tak procházím spodními dveřmi do dalšího sálu, kde se též promítá, ale ani tady mě nic neláká i když zrovna někdo na plátně letí vzduchem (ani nevím jakým způsobem - třeba to byl akční trhák a zrovna byl odhozen výbuchem). Až další sál, takový bufet mě zaujal ...
V jedné variantě snů tam seděli čarodějky, které mě něco málo slíbili naučit (dvě podvarianty - naučili nebo podvedli mě), v jiné variantě procházím opět kamsi dál. Obě varianty a podvarianty si již pamatuji dost matně, je to již dost dlouhá doba.
varianta "Promítací sál"
Tahle varianta skončila asi nejhůř, do promítacího sálu jsem se nahrnul mezi prvními a promítání filmu skončilo z nějakého důvodu pro mé tělo ve snu dost ošklivě - to je nejmladší varianta tohoto snu a už si vůbec neuvědomuji, co mě v tom snu ublížilo a jak.
Proč tolik variant ?
Nevím. To, že se mi v remaku povyměňují účinkující považuji za normální, ale proč tolik variant příběhu? Jako bych hledal tu nejlepší variantu jak bych se měl zachovat, ale proč v takhle dlouhém rozmezí ? Porovnejte si třeba zápisek v blogu "Divoké sny č.25", kde popisuji varianty snů "Prach u babičky", jenž se mi zdály v rozmezí dvou dnů.
Nebo mi snad podvědomí ukazuje, jak se mění v průběhu let mé názory na svět?
To, že jsem úplně na začátku dával výběr i z obchoďáku má význam právě v té jedné variantě, ve které procházím kolem oněch čarodějek kamsi dál. Pokývl jsem na ně totiž, jako bych zdravil staré známé a šel kamsi dál. Pak jsem se opět začal proplétat po různých jezdících schodech, procházel kolem různého zboží, tu a tam použil kouzlo na přeskočení z jezdících schodů kamsi na ochoz, kam se nedalo dostat jinak ... ale domů jsem se nedostal. Dalo by se říci, že jsem bloudil ...
