Někdy ráno, když mi skončí nějaký sen ve kterém se projevuji aspoň trošičku jako hrdina či jako charakter, si říkám, jestli snad náhodou skrytě netoužím po nějakém viditelnějším uznání. Mělo by ale být až takovéto ?
(na webu http://en.tackfilm.se vložte svojí fotografii - nejlépe pasovku a pak se kochejte, jak jste chváleni. Níže ukázka dvou různých lidiček)
Ne, to co je na videu už hrozí zbožňováním (paní metoucí fotky svých dětí a vnoučat na zem), to bych nechtěl. Jenže co bych vlastně chtěl a jak bych si to měl zasloužit? Sám nevím a při bezesných nocích se občas bavím tím, že vymýšlím různé varianty, obměňované podle toho, co se zrovna děje kolem mě.
A tak si říkám - mít tak možnost vypůjčit si kouzlem křídla a letět zachránit lidi z nějaké bleskové povodně, přemýšlím, jaké mocné kouzlo by pomohlo Haiťanům ... a v reálu se zmůžu jen na poslání peněz. Je to málo? Hodně?
Stačilo by mi i jen uznání za práci, kterou odvádím v reálu - takové prosté slůvko "děkuju" pronesené od srdce zahřeje na duši spolehlivěji, než slunce na Sahaře... :-)
