(Update ze soboty, 10.4.2010)
Dnes mám smutek Trojnásobný. (včera naplánované moudro dne odsouvám na zítřek)
V podstatě jsem se nevzpamatoval z úterní zprávy (UPDATE: které jsem si všiml na českém webu až ve středu, ale jeden z mých kamarádů upozorňoval na původní zprávu na Facebooku už v pondělí ve 22:17) - Uniklé video ukázalo vražedný útok amerického vrtulníku na irácké civilisty.
Server Wikileaks (má nově heslo i na české wikipedii a pochopitelně ho mnohem dříve měl i na anglické verzi Wiki) zveřejnil tohle postarší video z Íráku, kde jsou velmi pravděpodobně zabíjeni pouze civilisté a ukazuje komunikaci posádky vrtulníku se základnou ...
Druhý problém mi dnes po osmé hodině večer způsobilo počtení o dálnici D1 - další podivný incident na této naší dálnici (alespoň tedy z mého pohledu) - "Na dálnici D1 útočil další řidič, lahví rozbil pomalejší dodávce přední sklo". Další proto, že z mého pohledu pokus o apríl zjevně aprílem nebyl, protože se dění kolem události, kdy řidič vytlačil ženu v autě z D1 se dále rozvíjí. "Policie obvinila piráta z D1, hrozí mu až 12 let vězení" hlásá na mě titulek na IDNESu. Škoda že nemůžu škrtnout to slovo "až", protože tím vytlačením vznikl nebezpečný precedens. Bojím se, že se to bude opakovat :-(
Pro třetí smutek se musím vrátit jen o 4 hodinky zpátky. Byl jsem opět ve škole a poprvé si prožil vyučování pomocí telemostu, kdy učitel učí dvě skupiny studentů současně, vzdálené od sebe stovky kilometrů (respektive v našem případě první skupinu měl před sebou a nás honil "na dálku"). Na naší VŠ se s telemosty zřejmě teprve začíná, protože prvotní boj o obraz na dvou plátnech - jedno s obrazem učitele a druhé s obrazem prezentace - trval dobře 20 minut. Pak už vše fungovalo bezchybně ... až na ...
Až na chování několika mých spolužáků, kteří zneužívali fyzické nepřítomnosti a hlučeli tak, že z přednášky jsem neměl skoro nic, zvuková nahrávka z přednášky na mém diktafonu je v háji celá...
Jsou chvíle, kdy mám chuť utéct do některého z imaginárních světů, které jsme si s kamarády vytvořili při hraní Dračího doupěte a dalších her na hrdiny, neboť v mnohých z nich se takové pokusy o vraždy nedějí a v naprosté většině z nich se cítím příjemněji než dnes v reálném světě.
Bojím se, že mi jednou po takovémhle zklamání "rupne v bedně" a já se "odpoutám od reality" :-(
