Jsou chvíle, kdy přestávám věřit na náhodu a domnívám se, že se na mě někdo smluvil. Tato chvíle nastala o víkendu.
Nejmenované občanské sdružení pořádalo pro děti a jejich rodiče akcičku, při níž měli možnost děti a hrající rodiče trénovat hru šachy a na mě "padla povinnost" právě turnaj v této hře tak nějak odřídit. Ostatní vedoucí pak řešili nějaké hry do přestávek v turnaji, já pak přestávky využíval k dořešení turnaje, odpočinku, ale večer také k možnosti propagovat aktuální dění na netu, Facebooku a tak.
Až v devět hodin večer se otevřel bar a v něm se začala, ale až v deset hodin večer, rozjíždět hra pro dospělé - děti v tu chvíli již odpočívaly v postýlkách a já měl další blok volna, který díky tomu, že děti spali, měl i tu výhodu, že byla volná linka na internet.
Malá odbočka na vysvětlenou - v místě konání akce neměli dva operátoři ze tří signál, pouze ten třetí, na nějž majitel objektu navěsil modem a wifi router. Rychlost nic moc, ale aspoň něco.
Takže jsem se začal věnovat propagaci a začal strkat na web a Facebook fotky a nějaké ty listinné důkazy z turnaje, přičemž se na mě přišla podívat do hrací místnosti první dívčina - shodou okolností vedoucí té hry - podívala se mi na monitor, zjistila že jsem na Facebooku, prohlásila že jsem závislák a než jsem stačil říct "popel" byla pryč. Hra začala tedy beze mě a do čtvrt hodiny kolem mě prošla druhá dívčina. Ta se na mě podívala jen z dálky, prohlásila že jsem závislák a taky byla pryč. Sebekriticky přiznávám, že v tuhle chvíli jsem neměl sílu už reagovat, tak mě první případ ranil na srdci. Když o dalších pět minut později vyšel z baru klučina a rovnou hlásíc "nejseš náhodou závislák?" pokračoval na záchod, tak jsem se akorát zmohl na tiché (a sprosté) zaklení, zamkl hrací místnost a šel spát.
Nedalo mi to spát a dneska, když mi ta první holčina zavolala a chtěla po mě další práci na propagaci, jsem se jí optal, jestli se na mě s dalšíma dvěma lidma domlouvala, protože nevěřím na náhody tohoto typu. Byla dost zaražená a řekla že se na mě nedomlouvali. Druhá dívčina mi oznámila, že jsem měl jít na hru a nebýt sám u kompu, když jsem jí řekl "to" o propagaci, tak se mi omluvila. Tomu třetímu volat nechci.
Otázka ale zůstává - co bylo na té situaci špatně? To, že jsem dělal svou práci (= propagaci) a jako spolupořadatel akce v tom pokračoval v nejbližší možné volné chvilce, nebo to, že jsem se nešel bavit? Že jsem svou práci dělal včas a pořádně? Nebo jsem se měl v té místnůstce zavřít a dělat, že tam nejsem a zřejmě už spím?
Odpověď je jasná a nečekaná - ulil jsem se úmyslně, neboť kombinace konkrétního typu hry a alkoholu byla pro mojí psychiku "smrtelná", po zkušenostech z minula se zcela jinými lidmi jsem se zařekl, že se těchto her jako hráč zúčastňovat nebudu, že mi za to šrámy na mé duši a několik hodin rozhozená psychika opravdu nestojí. A je úplně jedno, jestli každý stihl dát maximálně sklínku vína či piva, protože první hodinku jel bar kvůli dětem pouze v režimu nealka, takže by požitý alkohol neovlivnil hráče prakticky nijak, prostě _NE_,_NEBUDU_SE_ÚČASTNIT!_
