Nedalo mi to, abych ještě nevstal z postele a v tuto noční hodinu zde na blog popsal to, co mi vrtá hlavou.
Nemohl jsem si nepovšimnout chování naší kočičky Mourinky a její reakce na kamaráda Jardu, jež byl u nás přes víkend na návštěvě. Chovala se totiž k němu tak, jako by to byl člen užší rodiny, nechala se pohladit, zkoušela na něm žebrat jídlo, byla i aktivní a předvedla mu hru "hon imaginárního nepřítele" ... prostě byla naprosto v pohodě.
Jaký to rozdíl, když přijde na návštěvu příbuzenstvo, které vidí o dost častěji, na něž syčí, tahá drápky a pohlazení snese právě tak jedno dvě a pak se ožene a uteče! Načež si zaleze do nějaké tiché místnosti a "trucuje".
Naše Mourinka zjevně rozlišuje hodné a rozumné lidi od ostatních, jinak si to neumím vysvětlit. V tichosti příchodu a z toho vyplývajícího polekání a naštvání Mourinky to prostě není, v čem jiném by ale ten rozdíl byl?
Opravdu jediná jiná možnost která mě napadá je ta, že ji Jarda respektuje a současně nemá podvědomý strach z historek, jež si o ni vyprávějí naši příbuzní...
