Musím konstatovat fakt, že už i mě se zdají sny, kdy se řítím v autobuse po namrzlé vozovce a vše dobře dopadne a dokonce zastavím tam kde chci. Nedávno jsem u kamaráda Jardy tento typ snu komentoval s tím, že podle výsledku snu se pozná, jak se člověk cítí v nějaké ten situaci. Jen je potřeba si sám se sebou sednout a uvědomit si, která že to situace to je.
A tak v noci vyjíždím z konečné autobusu, kde končí kratší linka 31 a delší 62, jež mají značnou část cesty stejnou (dá se říci, že linka 31 je podmnožinou linky 62), a následuje několik zastávek, jež jsou na sestupné straně kopce. Jedu části této linky jako sáňky, ale kupodivu se mi daří ve třech zastávkách správně zastavit a nabrat odvážné cestující, kteří se se mnou nebojí jet. Na třech zastávkách jich ale nenasbírám víc jak pět...
Dole pod kopcem stojí v protisměru kolegové z obou linek a ještě nějaké další linky, a na jízdu si netroufají. Skoro mi i vynadají, že jsem vyjel na trasu, jako bych neslyšel nic o zastavení provozu dispečerem. A to jsem opravdu neslyšel....
V reálu vím, že jsem vstoupil na kluzký povrch, ostatně jsem to tu psal (viz Manažerská arogance) a zrovna celý včerejší den jsem na to usilovně myslel...
