Přišel jsem za svojí sestrou na její pozvání, neb chtěla, abych jí opravil či nastavil notebook. V obýváku jí hrály televize dvě, v pokojí, kde měla notebook byly puštěné hned čtyři, každá s jiným programem. Problém však byl, že to byly televize německé, jejiž obraz z nich vycházející mi ubližoval. Minimálně z jedné z nich.
Proto jsem sestře oznámil, že ji notebook opravovat nebudu do doby, než televize vypne a na svém názoru jsem trval, ba jsem dokonce z místnosti odešel a už se skoro obouval, že odejdu, když sestra mému nátlaku podlehla a souhlasila s tím, že to povypíná. A skutečně začla.
První tři se jí vypnout podařilo, obraz z nich ustoupil a televize začala chladnout, avšak ta čtvrtá spustila cosi, co bych nazval jako autodestrukci okolí. V mžiku nebyla ani sestra, ani vnitřní stěny panelákového bytu. Její muž a nějaký jeho kamarád začali okamžitě jednat, anténní zásuvku z níž byla tato televize napájena označili značkou "nebezpečí", do jiné si zapojili další zařízení a pokusili se tuto poslední televizi "vymítat"
U toho jsem být nemusel, takže jsem se rozloučil a ještě stihl zaregistrovat, jak se z oné anténní zásuvky začalo kouřit a vedle připojený internetový switch ji začal zdatně napodobovat. Takže jsem byl definitivně zbytečný...
Došel jsem na nejbližší křižovatku (jež ale odpovídala v reálu bytu úplně jiné sestry) a sledoval provoz s tím, že si vyčíhnu svůj spoj. Samozřejmě před tím mým projelo v okolí několik jiných, kdy jsem si připadal jako v historickém muzeu, v němž ale exponáty jsou ve stavu hrozném až děsivém. Každopádně můj spoj byl "jakž takž" normální a domů mě dovezl...