V neděli odpoledne jsem se vrátil ze S* plný příjemné nálady a ještě večer mi kolega z J* přál, ať mi ta dobrá nálada vydrží co nejdéle....
... Avšak ani já netušil, že mě získaná nálada opustí brzy po ránu v pondělí. Škoda, že to nebylo pondělí 13.-tého, protože jsem znovu přišel do práce předčasně a znovu ta samá dáma, jako při předchozích pátcích třináctého a opět problém. Mohlo mě z toho klepnout, protože kolegovi se do jednoho místa dostalo jedno "pitomé" lomítko navíc, jež způsobovalo problém, že se cestovní profil hroutil. (předchozí dva případy popsány či prolinkovány odsud: Moudro dne, které...)
Druhý kolega se vrátil z poruchy od kolegyně "A", aby o chvilku později zavolala kolegyně "B", že kolegyně "A" má: "následný problém". Stálo mě to 90 minut ...
A pak stačilo už jen velice málo drobných poruch, aby mě to podrželo pod hladinou řeky Smutku a Beznaděje.
Co je to platné, že jsem si celou sobotu užíval práce venku, nejprve jsem pomáhal se dřevem, poté s přípravou pařníku a nakonec navážel hlínu na nový záhonek, vše prokládané přestávkami ať už na jídlo, polední siestu nebo sledování biatlonu, kterému jsme fandili všichni. Počítač jsem prakticky nezapl, když nepočítám tu chvilku večer, kdy jsem se podíval na krátký film...
Neděle dopoledne se pak nesla jen v drobných dodělávkách, venku byla taková zima, že šlo pracovat pouze v rukavicích.Takže kamarádka připravovala nalepované kraslice a já ji dělal "třidičku" vstupních surovin...
