Tak, jako se kamarádce vrátili sny, jež nazývá hnusnými, mě se vrátily sny takzvané "babičkovské", z nichž některé v minulosti nebyly úplně košer. Vždy se ale odehrávaly v jejím výminku.
Ten reprízový sen, co se mi zdál ze čtvrtka na pátek, byl o tom, že babička ležela ve své posteli, já na druhém konci místnosti na gauči, na stolku hrála černobílá televize. I v reálu měla babička na stolku televizi, která byla i v té době starší než já, takže černobílá, schopná naladit jen vzduchem šířený signál na kanálech 1-12. A večer se vždy televize sledovala, typicky do půl desáté. V místnosti je navíc stůl, židle, kuchyňské kamna a umyvadlo, tedy přesně to, jak to vypadalo v reálu.
Nevím, kolik bylo hodin ve snu, ale rozhodně se blížila "policejní" hodina, protože jeden z nás volal na toho druhého: "Vypni to!". Ten, kdo tak měl učinit, to však do nějakých pěti sekund neučinil, načež se obraz v televizi změnil na obraz barevný, což ve snu byla známka, že máme úplně poslední šanci uskutečnit vypnutí, ale my zas nic. Pak televize skočila vzduchem přede mě, já se na gauči posadil, cvaknul čudlíkem a mocným fouknutím (jdoucím za hranici mé současné reálné kapacity plic) obraz sfoukl. Ještě sekundu jsem si vychutnával své vítězství, aby se pak sen přetrhl...
Pobyt v S*, respektive (prozatím) první noc z pátku na sobotu splnila mé očekávání, přišel hezký sen, přestože to byl sen babičkovský. Posuďte sami.
V kuchyni, kde jsem spal (a jejíž rozmístění je popsáno výše), jsem se probral k životu a rychle zbodl housku ke snídani. A pak šel do práce. Měl jsem to fakt daleko (ironie), protože jsem přešel chodbičkou do vedlejší místnosti, kde bylo mnoho židlí a na nich seděli lidé.Někteří lidé ke mě přišli jako k doktorovi, já se jich vyptával co jim je, abych si je utřídil do nějakého pořadí na ošetření, naštěstí tu není nic, co by bylo na okamžitou a střelhbitou první pomoc. Každopádně víc jak polovina říká, že jdou na školení. Těm říkám " za chvilenku" a beru prvního - nejhůř na tom byl kluk se zakrvavenou holení, toho tedy beru jako prvního....
... a přitom se polehoučku budím do zpěvu ptactva a hukotu jezu, sluníčko se pomalinku vkrádalo do pokrovní místnosti, kde jsem spal poblíž již téměř vystydnutého komína, spokojený, že jsem si splnil vše jak ve zbytku pátku, tak ve snu... Tím pádem klidný a vyspalý do růžova.
