Pátek pro mě pracovně také nezačal slibně, přestože jsem dělal jen plánované akce, jenže jsem na nich nachytával zpoždění. Ale to už mi na cestu svítilo světlo na konci tunelu, neboť jsem měl odjet na S* a v Praze naložit kamaráda v S* bydlícího.
Od naložení kamaráda a vypadnutí z dálnice po 18km jízdě jsem si mohl (respektive musel :-) ) hrát na doktora Skružného z vesničky mé střediskové a kochat se nejenom krajinou, ale také jízdou k nim domů, jež sice byla po zapadlých silnicích, po nichž jsem k nim ještě nejel, ale současně jízdou po místech, kde se buďto těžil červený pískovec, anebo stály stavby z něj postavené. Obé shlédnuto za jízdy kolem.
Občasný opovážlivec jedoucí oproti mě přežil v pohodě, navigátor mě nemusel upozorňovat, však také při kochacích jízdách nejedu nikdy víc jak 70km/h mimo obec a rozhodně se nekochám před zatáčkami nebo uvnitř zatáček.
Po zastavení před plotem domku jsem zaslechl štěkot psíka, který díky tomu, že jsem vezl kamaráda a majitele psíka v jednom, nezněl ve stylu "jsem velký hlídač bojte se mě", nýbrž ve stylu "tak kde jste, nezdržujte to, já chci být hlazen až do úplného vyhlazení" :-)
Dopadlo to tradičně, vyhladil jsem sám sebe, psík by ještě nějaké to hlazení vydržel... To však zvládneme společně večer
