Osud mi ukazuje a tak trochu i naznačuje. Řekl bych, že se mi poslední dny snaží naznačit, abych se radoval z toho, že o svoji dovolenou pojedu na nejdelší akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, a jež se koná pravidelně už několikátý rok... A taky mi naznačuje, abych si neplánoval věci, nad kterými nemám kontrolu...
V pátek jsme v práci měnili na jednom z oddělení "softwarová střeva", nad nimiž běhá jedna důležitá aplikace našich poboček. Nechápal jsem, proč u druhého oddělení se také měly střeva měnit, avšak zde se programátorům mělo podařit to, že program měl "chvilku" fungovat s oběma verzemi střev. Já byl taktak rád, že jsem si na všech "svých" pobočkách taktak stihl oběhat počítače onoho prvního oddělení.
V pondělí jsem zjistil, že ona "chvilka" byla pro některé pobočky velikostně jen "pátek", takže mě a mé kolegy čekalo nové obíhání všech počítačů Kouzelné bylo, že na určitých kouscích jsme byli podruhé, protože v pátek dané PéCéčko fungovalo už s novými střevy, ale v pondělí ne. Mělo to několikero různých příčin....
Pocitově jsem cítil, že se nám tato situace zopakuje v úterý, takže jsem si vzal své auto a vyjel na menší pobočky s vyššími písmenky, abych byl blíže problémům a kolegům ponechal pobočky A a B. Teorie říkala, že nejsnazší bude jet řadu poboček P-Q-F, díky tomu jsem si pořidil objednávku oběda na pobočce F, ale samozřejmě se nejakutnější problém objevil na F a druhý takový problém na P, takže se objetí poboček změnilo na F-P-Q-F
Ale hned od rána jsem věděl, že půjdu na poruchu k malé vedoucí pobočky F, konkrétně na onu výměnu střev. Jenže: "pořadí pacientů určuje lékař" a platí to i na poruchy počítačů u nás na pobočkách. No a protože byla porucha nahlášena jen "per huba", určil jsem si pořadí takové, jaké jsem si určil.... Té vedoucí jsem to slušně napsal do emailu...
K dané vedoucí jsem tedy šel až prakticky jako poslední a dokonce jsem si "troufl" jít až po obědě ( donutit mě porušovat Zákoník práce a nedat si polední pauzu v době, kdy je nařízena a kdy je navíc přivezen na pobočku oběd, to už se nikomu nepovede. Z toho už ustupovat nikdy nebudu).
Vědouc, že mě tato vedoucí nemá ráda (kdo bude chtít hledat v blogu, je to ta vedoucí, které jsem si dovolil říct "Ne" a pak si na ni dokonce i stěžoval.... Udělal jsem dvě drobná opatření, abych na tom nebyl bit a pak šel na věc.
A udělal jsem dobře, protože tolik jedovatosti jsem v prvních minutách oné opravy, jež trvá typicky deset minut, už dlouho nezažil. Jenže má duševní ochrana fungovala správně a já odpovídal s úsměvem a v klidu. Tím pádem byla praktická ochrana k ničemu.... ( i když nechval dne před večerem...)
Omlouvám se za svou kryptičnost, ale pokud si chci (nejenom) pro sebe něco popsat, a vyslovení na plno by způsobilo víc problémů, než je zdrávo, tak nelze jinak. A to nemluvím o vyslovení se zde, ale i v reálu na dané pobočce...
Osud mi toho dokázal dost a ve středu - tedy dnes - se mnou hrál hru "to kafe si neuděláš". Vždy, když nastala chvilenka klidu, tak jsem si řekl, že teď je čas si to ranní kafe udělat, ale vždy v tu chvíli zazvonil telefon a porucha byla na světě. A tak jsem si v půl osmé dohledal hrníček, v půl deváté lahev na vodu, v deset hodin jsem si sundal kafe z poličky, v půl jedné nasypal do hrnečku a tak to pokračovalo až do hodiny šestnácté, kdy horká voda konečně šla do hrnečku. Samozřejmě mi v tom kafi o hodinu později bruslily mouchy, respektive tentokrát "jen" v jeho zbytku :-)
Výsledkem pondělích, úterních a středečních akcí je to, že jsem se začal o dost více těšit na onu akci spolku. Díky Ti Osude za tuto lekcí, příště se budu těšit více! A hlavně hned :-)
