Přemýšlím, ani spát mi to nedá...

Přemýšlím nad následujícím příběhem a ani spát mi to nedá...

Asi se to stalo každému. Někomu se otevřete, jdete mu vstříc –  a dočkáte se podrazu. Nad vašimi dobrými úmysly se leda ušklíbne. Na nabídku pomoci se otočí zády. Proč se to takové věci stávají? Odpověď možná najdeme v tomto moudrém příběhu.
 
Tak začíná příměh na serveru "Pro náladu" se jménem "Proč lidé na dobro odpovídají zlem?"




Asi největší "problém mi dělají tato tři souvětí: 

Tvá duše je zrcadlem, právě proto všichni vidí svůj vlastní odraz v jiných lidech. Jejich duše je plná zla a špatností – a právě ty vidí, když nahlížejí do tvé čisté duše.  Nemají dost sil ani odvahy, aby si přiznali, že jsi lepší než oni, aby se chtěli změnit.

Ne že bych měl pocit, že mám čistou duši, to se obávám, že se najdou lidé s čistší duší, ale už jsem tu psal o pár lidech, kteří jakoby v oněch souvětích stáli na té temné straně. Nebo aktuálně na jistých pobočkách zřejmě spíše než stáli, tak stály.

Pokud totiž dvěma dalším lidičkám unikají slova jako "paranoia", "strach" při popisu spolupráce s nadřízenou, tak to už zavání trestním zákoníkem a když ne jím, tak nějakým tím pracovním právem. Já bych se nebál říct slovo "bossing" při popisu toho, co se děje. Jenže vyslovte ho před někým, když pak z druhé strany přiletí slovo "důkaz" s otazníkem na konci....