Minulý týden byl ro mě psychicky náročný a podepsalo se to i na nedělním videu, ale už v pondělí ráno přišel telefonní hovor, který mě natěšil - jedna z mých bývalých kolegyň jede zpět do našeho města za rodiči a to znamenalo, že se půjdeme někam projít a hlavně si spolu pokecat. A protože se z ní po odchodu z našeho města před lety stalo doslova sluníčko, slibovalo mi to dobrou náladu. Sraz byl předběžně stanoven na úterý podvečer...
V pondělí na mě vyšel home office a tak jsem jen opravdu krátce pracoval na dálku.
Jakoby mi osud chtěl naznačit, že vše musí být v rovnováze a tak moje úterní těšení na sraz s kamarádkou muselo pokazit několik událostí, takže jsem si musel přesně naplánovat čas - zajet na pobočku A*, zajet pro oběd, zajet na pobočku F* , poslechnout si školení a pak pádit za kamarádkou, protože ta se měla objevit na pobočce P*, kde se měla sejít s dalšími kolegyněmi. Mělo by to být příjemné, pomoci kamarádce s malými dětmi ušetřit čas ze schůzky se mnou.
Všechno probíhalo dobře, stíhal jsem vše, až na jednu věc: Stále máme nějakou chybu v inventuře skladu a podle všeho jsme já a kolegyně Š* špatně pochopili návod, a neudělali jsme úplně poslední krok... A protože někdo jiný udělal jíný krok, tak se to všechno promotalo a nešla udělat účetní uzávěrka. Nebyli jsme ale sami, i další kolegové na jiných velkých pobočkách pochopili návod stejně jako já...
Krátce po čtrnácté hodině jsem v úterý dorazil na místo srazu a už z dálky jsem slyšel smích. Naše bývala kolegyně E*V* vyprávěla o svém druhém porodu, který probíhal na jaře 2020, tedy už v době kovidové, kdy ale ještě nebylo vše zaběhlé tak, jako třeba dnes... A pak přišla další příhoda a pak další, smíchu bylo dost a dost, pochopitelně díky tomu i má nálada šla nahoru.
Když jsme o 90 minut později stáli na parkovišti už sami, kolegyně se mi málem omlouvala, že mě a ostatní kamarádky skoro nepustila ke slovu a tak jsem novinky od nás říkal kolegyni až teď, když fixovala svoje nejmladší dítko do autosedačky.
Ještě ten den jsem točil video z prvního Great Grundorfu a kdo četl zápisek pod videem, ví, co se stalo a že toto video tím pádem má v sobě něco, co budu moci z videa čerpat i později...
Ve středu a ve čtvrtek jsem pracoval v práci, co to jen šlo, problém byl ale koronavirus. A tak jsem byl požádán, když už pojedu na pobočku F*, že bych měl vymoci jinému oddělení, které na pobočku F* pravidelně dováží poštu... Trošku jsem zmatkoval, protože jsem si ze svého auta nepřendal všechny věci do služebního auta a podle toho to taky vypadalo.
Také jsem zapomněl, že na pobočce Q* mám sraz s jednou terénní pracovnicí a její Wifi tiskárnou. Po dojetí na místo jsem ale viděl, že je zle. Pochopitelně to nebyla tiskárna s Wifi modulem. Její notebook má jen dva USB konektory, oba plné. Musel jsem tedy vymyslet řešení, aby vyhovovalo všem...
V pátek jsem měl být opět doma na HomeOffice, ale nebyl. Doslova mě kamarádka I* musela po čtyřech hodinách v práci vyhnat. Kriticky musím přiznat, že bych asi v daný čas odešel sám, protože to nejakutnější bylo hotovo. A já měl za sebou 60 minut tvoření zápisu o jednom problému, který jsem předtím dalších 60 minut musel zdiagnostikovat. Počmáral jsem kvůli tomu dvě linkované papíry velikostí A4...
A to je z tohoto týdne vše, když nepočítám víkendovou procházku a práci na počítači. A návštěvy...
