Měl bych tu dva sny, které stojí na popsání, ty zbylé o táboře spolku, který zde na blogu není jmenován, si odložím na jindy - bude-li jich víc...
První sen je zajímavý koncem, kdy jsem doma ve své posteli a podle návodu dokončuji zaříkání "... žádám tě o proměnu v [cenzorováno], zpětnou proměnu poté co budu chtít říct [cenzorováno]" a dodávám kouzelné slůvko na "A"...
Nestalo se nic. Tedy přesněji řečeno, nestalo se to, co jsem očekával. Ozval se totiž hromový hlas, který řekl, že pokud je slovo na "A" v učebnici, tak je to špatně, protože pokud ON si to pamatuje správně, má to být slovo na "E"
Znavený z dlouhého předchozího zaklínání si to dám celé znovu, ale s dlouhými odmlkami, ale nakonec se dostanu až na slůvko začínající na "E". Ba i za něj.
Zda se proměna povedla už netuším, protože přesně v ten moment jsem se probudil, takže nemohu ani posoudit zdali mi bylo prozrazeno správné slovo. Navíc jsem porušil to, že jsem si sen nezapsal, respektive jeho nejdůležitější části.
Sen byl totiž tak živý, že jsem měl pocit, že to musím okamžitě zkusit - každopádně teď nemám ani začátek zaklínání, ani to slovo. Mohu se jen domnívat, že ono slovo na "E" jsem už někde slyšel či četl. Sázím na film "Pekařův císař"...
Druhý ze snů je podle všeho Remake, kdy se koupu v řece spolu s dalšími lidmi, pak vylezu na loučku mezi řekou a vlakovým koridorem, který v těchto místech přechází v rámci přemostění přes řeku. To znamená, že i nástupiště před mostem je na svahu...
Pak se ozve hlášení takovým stylem, jako na začátku tohoto videa: https://youtu.be/9reU4Ys5dvk takže vím prd, ale z druhého opakování vyrozumím, že "vlak společnosti České dráhy, jedoucí do ..." právě přijíždí. Vlak jede tam, kam chci, takže vyklusnu na svah a se mnou asi tak šest lidí. Tam už přijíždí Zamračená (kdo není vlakový šotouš, nechť použije Google) v ní dva chlápci v montérkách a zřejmě i táhne nějaké ty vagony, ale není jich příliš mnoho...
Ano, jsme opět v nějaké špatné době, špatném alternativním vesmíru, či co tak, protože lokomotiva za sebou táhne právě jeden malý vagon, jenž je tak malý, že se tam vešla jen jedna sedačka pro cestujícího a do vagonu se nastupuje takovým stylem, že by si cestující připadal jak v rikše jedoucí pozpátku.
Kupodivu si vím rady, z boční málo pojížděné koleje s dalšími jedinci vytlačím osobní vagon, připřahnu a už jedeme.
Koukám z okna a krajinu nepoznávám, místy to vypadá, že voda z tajícího sněhu neteče úplně přesně, tam, kde má, ale je to takové to tání na kopci, který byl zasněžen tak pěti centimetry sněhu a postupně to povoluje...
Koleje vedou kolem chatové oblasti, luk a malých lesíků, spolucestující jsou "rozházeni" po vagonu, každý sedíme zvlášť na koženkové trojsedačce. A kdyby nezazníval hlas vypravěče vysvětlující, že jsem úplně blbé, neb jedu ve vlaku ČD kde mohu zkamenět.
Přejíždím si jazykem po horním patře a směřuji dozadu ke krku, přičemž zjišťuji, že tam mám žulu.
Sen ještě kratičkou chvíli pokračoval, než jsem se stihl vzbudit do reality, ve snu jsem se zřejmě začal pokoušet o únik z prostoru pro cestující, abych později řešil následky cesty...
Proč přišly oba sny, to netuším, nedaří se mi je přiřadit k nějaké reálné příhodě, co se mi udála, či děje
