Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 14. března 2021

Shrnutí uplynulého týdne (10/2021)

 Dnešní souhrn mohu nazvat "covidovým". Nemám z toho radost. Začlo to už minulý týden


Kolega Z* se s tím potýkal nejvíc - nejprve pobýval v oddělení, kde se objevil covid a pak, těsně před začátkem tohoto týdne, vezl svoji sestru na testy a zpět. Sestra je pozitivní a v onom oddělení už do postelí zalehla druhá vlna... Ani to Z* nemusela volat, E-Rouška, tedy program na mobilech hlídající problémové kontakty, zareagovala a ohlásila čas onoho kontaktu.

Na jistém oddělení v budově F* se to také rozeběhlo, také tam ulehla druhá vlna. Vtipné na tom bylo to, že úterní otestování všech zaměstnanců na tomto oddělení vykázalo 100% covidové negativity, ale večer už měly horečky další lidi...

Také jsem psal o jisté kuchyňce a ignoraci vedoucí. Ano, hádáte správně, taky tu jsou uléhačky, a bohužel, také zlé průběhy :-(

Svůj díl jsem si vyžral v pátek 12.března, tedy poslední den na první zaměstnanecké testování, užil i já. Ano, prošel jsem v pátek oddělením, kde byla zjištěna pozitivita pomocí klasických AG testů (=šťournutí do nosu a 15 minut čekat) 

A tak se zase musím hlídat a před příštím kolem povinného zaměstnaneckého testování se ještě nacpu na soukromý test, ať mám jistotu a klid. Mamka má od minulé neděle v sobě první várku očkování, ale na druhou si ještě počká. Nechci to riskovat, fakt ne...

K práci není co dodat, pracuji, a nějak přežívám to, že se musím v některých místnostech chránit důkladněji.

Nejzajímavější se ukázala být středa, kdy na mě vyšel homeoffice, ale přerušený doprovodem k lékaři. Zavezl jsem tedy mamku k jejímu praktikovi a zpět domů, vyzvedl oběd v okénku a pak zahájil hon na léky. Lékárny objednávají u některých léků jen dvě krabičky, aby jim lék neexpiroval neprodaný. A pak má výrobce výpadek výroby a obě krabičky se spotřebují, na další klienty nezbude...

Ale OK, podařilo se mi lék sehnat hned na druhý pokus a mohl tak dovést další oběd i pro kamarádku I* a zde si sníst i svůj oběd, abychom pak s kamarádkou jeli po nákupech a pak v parčíku zasednout nad kafem. Jenomže v tu chvíli se opět začaly objevovat virtuální mračna, která nám to posezení začalo mírně kazit. Jsa tou dobou už oficiálně na homeoffice, nedalo se telefony nezvedat. Tím šla celá atmosféra setkání do háje...