Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 23. června 2020

Jsi tu navíc a tlustej

Dnešní den mě velice duševně rozbil, nikdy bych nevěřil, že to bude právě kvůli TOMUHLE důvodu. Smál bych se všem a říkal, že jsou blázni, kteří pomlouvají mého kolegu...

Už se nesměju.

Přišel jsem dnes na nejmenší pobočku, kterou naše oddělení obhospodařuje, abych udělal nějaký ten servis a vyměnil jednu vadnou tiskárnu (nebyla-li již kolegou vyměněna, což nebyla) Po pozdravení se navzájem jsem spatřil kopírku v bedně (resp. bednu možná s kopírkou uvnitř, tedy tzv. Schrödingerovu kopírku - možná je uvnitř a možná ne :-) )

"To je kopírka nebo tiskárna" udělal jsem blbého. "To je kopírka, a dotáhl ji sem Z*", bylo mi řečeno. To by bylo dobré, bohužel věta pokračovala: " Vy proti sobě se Z* něco máte?" to mě lehce překvapilo, protože jak by se naše vzájemné třenice dostaly ven z našeho oddělení až sem? 

A pak mi odvyprávěly příběh zvící asi tak jedné minuty. Jak se otevřely dveře, vešla krabice a za ní Z*, jak vlastně ani nepozdravil, prásknul krabici doprostřed místnosti (takže se kolem ní nešlo protáhnout a nebýt bočního průchodu, tak zůstaly dvě kolegyně zablokovány- pobočka Q a její kanceláře jsou fakt malé), seřval kolegyně za to, že mají jedno tiskové zařízení navíc, on že s tím nechce nic mít a odešel. Tedy neodpojil starou kopírku a novou nezprovoznil Jo a ještě křikl, že to mám udělat já.

Na vysvětlenou: U  nás se razí "jedna tiskárna NEBO kopírka na jednu pracovnici", ale zkuste dát kopírku jedné z pracovnic na její stůl, tak se ty ostatní u ní "zabijí" nebo té poslední budou překážet, takže na volném prostranství je stará kopírka navíc. Tedy teď ta nová, já jí zprovoznil

Další věc je, že umístění techniky neurčujeme my, ale dělám to ve spolupráci s řediteli, rozhodně si to neporoučí řadoví zaměstnanci. Přesto měly dívky a dámy pocit, že ono vynadání směřovalo na ně, je to mělo pohanět...

Nebudu říkat, že mě to nezasáhlo. Ba co hůř, nemohu se přes tuto událost dostat a vrací se mi hnusné zážitky z dětství. A pak se na jednom rádiu ozval záznam z koncertu a v něm tato píseň.


"Jsi tu navíc a tlustej"

Kromě toho, že píseň obsahuje kus mého dětství mě najednou (ke konci písně pochopitelně) najednou naskočila myšlenka: "Léčí si svoji méněcennost, mindráky, na těch, které přepere...." Myšlenka pak dále pokračovala...

Hodně to zchladilo mé plány pokusit se narovnat vztahy na pracovišti.