Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

středa 23. prosince 2020

Nejdu spát...

 Ne, nejdu spát...

Nějak mě písnička "Nejdu spát" z hudebního horrůrku "Noční můry Nadi Urbánkové" nedá spát, dalo by se říci, ale důvod je pochopitelně jiný - koronavirový

V tomhle týdnu opravdu hřmí na poli koronavirovém a dost kolem mě a mých kamarádů a kamarádek.

Když to shrnu - nastávající matky s termínem porodu do 21 dnů, skoro všichni v rodině kam si na vánoce přivezli i babičku, teoreticky je v ohrožení i jedna má kolegyně a nezávisle na ní další dáma, která ulehla v úterý. S oběma jsem se potkal. Teď je středa a já se snažím uvědomit, jak velký kontakt jsem s nimi měl...

Samozřejmě i u nás se chystá malá sešlost na vánoce a je mi jasné že této sešlosti nemám šanci zabránit. Přitom už vím, že z mého pohledu jsem byl zarouškovaný, při stěhování/zapojování pc jsem si dával bacha a jídlo s pitím až po omytí rukou včetně desinfekce, atd., atd.

 

Nejdi spát!
Nejdu spát, něčeho se bojím...
Nejdi spát!
Nejdu spát, mě děsí okolí
Jako zem, posypaná chvojím.
Chladem třást se smím.

Nejdi spát!
Nejdu spát, něčeho se bojím...
Nejdi spát!
Strach je pán, usnout nenechá
Do černé jak na bál se strojím
Nejdu spát, čekám

Nejdi spát!
Nejdu spát, něco zlého tuším
Nejdi spát!
Nejdu spát, půlnocí jsem posedlá
Nejdu spát, světu nepřísluším
Nejdu spát, čekám

..... Nejdu spát, nejdi spát....

Snad jsem udělal všechno správně. A udělám...