Prosinec 2009 - měsíc splínu ?

Od začátku prosince jako by na mnohé lidi padl splín z toho, že se blíží vánoce a začínají se projevovat náznaky smutku, splínu a deprese.

Jak ale poznat, co je ještě normální smutek či splín a co už silná deprese ? Poznáte to u sebe či blízkých ? Spolehlivě ?

Já sám o sobě začal pochybovat poté, co jeden z mých spolupracovníků a kamarádů jednu z depresí neunesl a už není cesty, kterak se pokusit mu na tomto světě pomoci. Probírám si to ze všech stran, jestli jsem snad měl šanci něco poznat ...

A do toho začly přicházet statusy mých kamarádů a přátel na různých (i sociálních) sítích a začal se bát snad ještě víc než předtím.

• Mráz na duši, obleva na těle, slunce na rtech a déšť na očích
• Nepije kafe s logrem. Dno je blízko a hluboké.
• Nešťastný člověk se může osvobodit jenom zapomenutím nebo sněním. .:Jean Marie Guyau:.
• O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností. .:Robert Fulghum:.
  

Co z těchto zachycených statusů považujete za příznak deprese a co jen za "literární pokus" ? Mám snad oslovit všechny a riskovat že ze sebe budu dělat blbečka ?

Navíc mi komunikace na dálku prakticky nejde, bývám stručný a díky tomu nedokážu vyjádřit to, že s člověkem soucítím a že jsem připravený jej vyslechnout. V reálu se mi (snad) aspoň trošku daří naslouchat ... Někomu nešťastnému to snad stačí, ale občas dotyčný hledá i drobnou radu či útěchu, jenže to je věc, kterou neumím a přijde mi že umět nebudu.

Jako bych už prošel oběma fázemi výuky:

V životě se člověk učí nejdřív chodit a mluvit. Později se pak učí sedět a držet hubu.

Marcel Pagnol

Nebo jsem vynechal pár lekcí ? Nebo si to moc beru ?

Nikdy bych neřekl, že řeknu "díky bohu, že jsou svátky za námi" ! (A hlavně splíny přicházející v tento čas)

Tramvajový sen č. 54

... aneb sen o spolupráci či rozdělení úloh

Sen začal tak, že před námi stál sólo vůz typu T1 a v něm poměrně nešťastná velmi tlustá (německá?) řidička a že prý tu tramvaj sama nemůže uhlídat.

Nastupujeme s kamarádem Balanarem do tramvaje a zjišťujeme že v kabině řidiče je další sedačka vlevo a je trošku posazená dozadu - jinak by se tam ostatně ani nevešla. Je ale blízko mikrofonu a protože předním sklem vidím známou trať (v reálu v oněch místech není - ulice Argentinská v Praze), řeknu, že se postarám o hlášení zastávek do mikrofonu. Bali si sedl na přední sedadlo pro cestující a prohlásil, že on tedy bude průvodčí.

No a jelo se. Kdo zná v Praze cestu od letenského tunelu kolem ambasád směrem na Dejvický kruhák (my do tramvaje nastupovali někde v úrovni ambasád), tak ví kudy se jede a také to, že po ambasádách po jedné zatáčce vpravo následuje skoro hned zatáčka vlevo a prakticky okamžitě na ní navazuje světelná křižovatka.

A právě v téhle zatáčce doprava najednou řidička na svém křesle nebyla a na semaforu svítí pro náš směr červená. Reaguji s ledovým klidem, jako bych tuhle situaci podvědomě očekával - předkopávám pravou nohu pod řídící pult, zasahuji brzdný pedál a tlačím ho co nejdál, co mi délka nohy umožňuje. Brzdy reagují oproti reálu jinak, pedálem se reguluje rychlost - čím dál ho zamáčknu, tím pomaleji jedu a já teď tramvaj zbrzdil tak, že jedu krokem - krokem malého batolete, které jde pomalinku a prohlíží si každý kamínek na cestě. Mohu si nyní v klidu přesednout na křeslo řidiče a jakoby na tohle čekaly semafory a ukazují mi signál volno ...

Nerozjíždím se zbytečně rychle, přede mnou asi tak o sto metrů dál stojí tramvaj "dvojče" (dva spojené vozy) a nabírá cestující, kteří musejí z chodníku vstoupit do vozovky a až pak do tramvaje. A opět dobržďuji na rychlost batolecího kroku - nespěchám - to dvojče se přede mnou stihlo rozjet a odbočuje doprava, kam podle blikání blinkrů jet chtělo ...

Sen skončil a tak ani nevím, jestli jsem nabíral cestující na stejném místě a mohu se jen domnívat, že bych tu křižovatku projel rovně a pokračoval tratí po ulici Evropská ...Mohl jsem tím úsekem jet pomalu i proto, abych ve správnou chvíli najel na kontakty přehazující výhybky, jenž jsou zavěšené na trolejích a jež si ze sna pamatuji (visely tam dva, tudíž se z křižovatky dalo pokračovat ve třech směrech ...

Každopádně jsem tu řidičku vůbec nehledal ani nevolal, jako bych předem věděl, že v tramvaji po svém zmizení z křesla řidiče není a nebude.

Na závěr mě napadlo, že bych mohl zkusit znovu rozdělit své tramvajové sny do skupin tentokrát podle jednoduchého rozdělení:
"český/německý řidič, česká/německá tramvaj, český/německý/žádný průvodčí či průvodce" a pak zjišťovat, jestli jedna z těchto složek nemá jasný vliv na výsledek snu

Silvestr

Trochu srandiček na konec roku ...


Branky Body Vteřiny ČT (Silvestr 1998)



Udalosti ČT (Silvestr 1998)





Udalosti ČT (Silvestr 1997)





168 hodin - Silvestr 07' aneb co jste neměli vidět





Suchý, Šlitr - Silvestr a scenka o skotech





Silvestrovské Televizní Noviny Tv Nova (silvestr 2008)

kočičí videjka

Stále si zlepšuji náladu různými videjky o kočičkách, na které koukám, když moje dvouletá Mourinka někde spinká a nakonec jsem našel jednoho uživatele, který natočil o svojí kočičce více jak stovku videí.

Dívejte se spolu se mnou ...

http://www.youtube.com/user/lowdope

Příjemnou zábavu !

- METAL GEAR CAT -

Dnes jsem nalezl jedno malé videjko, které mi po pátečním silném šoku (nepsal jsem o něm a psát nebudu) dost pomohlo, jelikož šok doznívá ještě i teď

Video má krásný happyend, jen jen nutno ho shlédnout celé, aby to vyznělo tak, jak má :-)

Návod k doutníku

Co by bylo ( v US) v návodu k doutníku ?

1. Doutníkový kouř neinhalujte. Rum si taky nepícháte do žíly, a přece tam dojde.
2. Zapálený konec je horký. Nevkládejte zapálený konec do úst. Nepřikládejte jej k očím a na kůži.
3. Neodkládejte doutník do kočárku.
4. Tabák ani popel nejezte.
5. Nekrmte popelem labutě.
6. Nesolte si popelem polívku. (Možná neškodí, ale neochutí.)
7. Vložením doutníku do akvária můžete způsobit úhyn rybiček.
8. Nestrkejte doutník do uší ani do nosu, studeným ani horkým koncem, sobě ani jinému.
9. Neodklepávejte si popel do očí. Odklepnutý popel nevdechujte.
10. Před kýchnutím vyjměte doutník z úst. Nebezpečí vdechnutí doutníku nebo jeho části.
11. Zapalujte doutník jen na jednom konci.
12. Nekuřte doutník ve větrném počasí, hrozí spálení kravaty.
13. Nekuřte více než jeden doutník.
14. Nekuřte v posteli. Ukládáte-li se ke spánku, nezapomeňte vyjmout doutník z úst a zabezpečit jej proti vzniku požáru.
15. Neklepte si popel do bot.
16. Při únavě nekuřte jste-li sami, přítomností jiné osoby zajistěte včasné vyjmutí doutníku z úst.
17. Nekuřte při manipulaci s benzínem ani jinými hořlavinami, ani v jejich blízkosti.
18. Doutník, který ještě chcete kouřit, neodkládejte do okapu.
19. Řidiči, kouříte-li za jízdy, pak jedině s doutníkovým hands-free. Nepoužívejte neschválené hands-free.
20. Z okna jedoucího vozu neodklepávejte popel ani neodhazujte hořící doutník. Toto platí dvojnásob při jízdě kolem ropných rafinerií.
21. Řidiči pamatujte! Se zvyšující se koncentrací dýmu v malém prostoru se snižuje dohlednost. Brýle dioptrické ani sluneční proti tomu nepomáhají.
22. Při seskoku z letadla nekuřte, mohl by se propálit padák.
23. Nekuřte v nafukovacích lodích.
24. Jste-li zapomětliví, raději vůbec nelétejte vodíkovým balonem.
25. Zapálený doutník neházejte po jiných osobách . Naopak nezapálený doutník může být oceněn.
26. Při sprchování nebo potápění doutník zhasne. Po vynoření ho nelze zapálit.
27. Nelíbejte se zapáleným doutníkem v ústech.
28. Máte-li doutník v ústech, neotvírejte je, nebo vypadne.
29. Před praním vyjměte doutníky z kapes. Špiní prádlo a ucpává pračku.
30. Po odchodu z místnosti, ve které se kouří doutníky, smrdí kabát. Totéž platí pro bundu, čepici, šálu, svetr, košili, tričko, kalhoty, kalhotky, sukni. V případě ponožek může být tato újma relativní.
31. Nejezte a nepijte s doutníkem v ústech.
32. Nápoje nepoužívejte k uhašení doutníku.
33. Před použitím doutníku k ucpání myší díry si ověřte, že je vyhaslý.
34. K ucpávání výlevky je doutník nevhodný.
35. Nenuťte nikoho kouřit doutník. V kouření ani nebraňte.
36. Nenabízejte doutník svému psovi, neocení ho.

Sen nebo dejavu ? (3.)

Předchozí zápisy

• Sen nebo dejavu (1.) - vlastní sen
• Sen nebo dejavu (2.) - reakce kamarádky a kamaráda

Nejprve se vrátím k prvnímu zápisu, neboť jedna z kamarádek vytvořila fotografii oné chaloupky, kde jsem se cítil v bezpečí a jenž byla výchozím a koncovým bodem onoho snu.

Je to foceno ze silničky, která vedla kamsi dál, zhruba v místech kde stála lampa veřejného osvětlení.

O téhle roubence se mi nepodařilo zjistit skorem nic, kromě toho, že se už určitou dobu používá jako "penzion" - viz třeba http://www.penziony.cz/pecka/roubenka-u-rihu/

Když to dopovím stručně - nikam moc daleko jsem se u tohodle snu nedostal.

---

Ale ani ve druhém případě, kdy mě Ferri vylákal k soše magistra Kellyho na Hněvíně jsem nepokročil. Správně bych měl asi říci, že jsem se v tomhle případě nedostal vůbec nikam, tak mi to připadá.

Došel jsem pěšky na Hněvín, jednu jeho část jsem si obešel lesními pěšinkami, abych se správně "nabudil". Po vstupu za hradby mě okamžitě rozhodilo vřískající dítě a shluk turistů, takže klid na pozorování a hlavně moje správné rozpoložení bylo okamžitě v čudu.

Nezbylo mi, než pomalu obejít magistrovu sochu po směru hodinových ručiček, hodně se dívat přes hradby a čekat, než většina lidí odejde pryč, neboť v chladném nedělním pozdním odpoledni nebylo co na hradě dělat. Nakonec jsem se dočkal ...

Zkoušel jsem navnímat cokoliv, co by ze sochy vyzařovalo, ale nepřišel jsem na nic, co bych dokázal pojmenovat. Budu muset si sem udělat výlet s Ferrim a nechat si "to" ukázat, podobně jako mi kdysi pomohl poprvé navnímat vyzařování z monitorů.

Jak nahoře na Hněvíně vnímáš sochu Kellyho?? Já jsem k ní fascinovaně přitahován. Působí na mne velice příjemně. Vnímáš ji nějak, pokud jsi u ní už byl, nebo je to prostě "socha", jako každá jiná?

Na tuhle sadu otázek, kterou mi Ferri položil musím proto v tuhle chvíli odpovědět: Nevím, co cítím, ale něco je jinak než u jiných novodobých soch, které se po Mostě dají najít. Na ně se prakticky neohlížím, ale zde na Hněvíně se z nějakého důvod musím na magistra Kellyho podívat, jako bych se snad přesvědčoval, že tam ještě je, že nevstal z podstavce a neodešel, či případně něco nenaznačuje ...

Se sochami třeba na Karlově mostě jsem na tom tak, jako dneska na Hněvíně - přítomnost lidí mi "rozhazuje měřidla" :-) i když poslední dobou tam už jsou jen repliky ...