Ani nějak nevím, protože se rozeběhly inventury, což znamená, že jsem skoro po celou pracovní dobu na nohou a neustále se pro něco a někam ohýbám. Snad jediné štěstí je to, že stále máme polovinu práce v rámci Home office, takže si sice fyzicky odpočinu, ale musím čučet neustále do počítače, protože jinak práci na dálku zvládat nelze.
Je to takové hodně jednotvárné, takže mi ty dny splývají a je jasné, že budu muset hledat větší množství netradičních akcí. Největší chystám na příští týden na úterní sváteční den....
V tomto týdnu si tak uvědomuji jen jednoduchá vybočení z rytmu, tedy vycházky ve chvílích, kdy sluníčko prorazilo tu věčnou mlhu, a také čtvrteční nákupy s kamarádkou. Tentokrát následovalo po nákupech kafe nad benzínkou v blízkosti piva, které bezdomovec(?) opustil rozpité. Alespoň tak to vypadalo :-)
No a tím tedy tento zápisek končím. Má to jen jeden jediný háček - jsem si jist, že jsem toho chtěl napsat více, ale teď si nevzpomenu
Poměrně často prší a tak je jasné, že voda v řekách stoupá a stoupá až tak, že dotečou až k vysokým zdem zahrad a domů. Zrovna na jedné z nich stojím a dívám se do dálky. Přítok je hodně široký, ale co se tak rozhlížím po okolí, odtoky mi přijdou v součtu užší. Něco je tedy špatně.
Hrábnu rukou do hlíny naší vyvýšené zahrady, ale hlínu nenaberu, protože se vše propadne dolů. Voda teče už i pod námi, vznikla tu tedy podzemní řeka. Tím se tedy rozdíl síly viditelného přítoku a odtoku vysvětlil...
Okamžitě volám mamce a říkám jí rázně, že musí okamžitě pryč, někam výš od řeky. "Uvidíme se později" jsou má poslední rázná slova pronesená co nejklidněji, než zavěsím a pokusím se uniknout po zídce doprava směrem, kde tuším ještě pevnou zem. Zídka je však podemleta na vícero místech a já padám do vody...
Střih.
Jsem v třídírně duší vypadající jako divadelní studio postavené do výseče amfiteátru, docela dost lidí sedí kolem mě na postupně se zvedajících stupíncích, sedím zcela vlevo cca ve čtvrté(?) řadě a není plno. Na jevišti dole je anděl a před ním rovnoramenné váhy. Na každé misce je dutá "bowlingová" koule, jedna černá, druhá bílá. Černá zpočátku táhne dolů víc.
Anděl sáhne dovnitř černé koule, a vyloví menší černou kouli s nalepeným jménem. Anděl ho přečte a dotyčný odejde s černě oděnými muži vlevo (peklo??) . Misky se už skoro srovnaly, ale anděl není spokojen a tahá další černou kouličku. Je menší a proto dotyčný míří s kýmsi šedě oděným také pryč (očistec??)
Dutá černá koule se začala vznášet, ale ke stropu se jí moc nechce. Anděl stále není příliš spokojen, koukne dovnitř, koukne na nás, zřejmě si nás přepočítá, a tvář se mu rozjasní. "Další špatné skutky jsou nicotné" řekne a tím dá rozsudek nad námi zbylými.
Řev auta, zřejmě s děravým výfukem přeruší sen, takže netuším, jak sen pokračoval (nebe? návrat do života?) a bylo už šest hodin ráno. Což bylo překvapivě pozdě :-)
Škoda, že jiné povodňové sny zde na blogu popsané nemají správně v časové ose přiřazený reálný děj (naprostá většina těchto snů je psána dodatečně), ale pokud bych měl tento sen nějak přiřadit k reálnému dění, tak se na nás stále hrne hodně práce a dneska jsem dodělával inventuru "zapůjčeného majetku", jíž měl dělat kolega v době mé nemoci a měly být odeslané ve čtvrtek (tj před dvěma dny). Můj ukazatel náročnosti dne ukazoval v pátek, že kafe udělané v 8:00 jsem dopíjel v 15:00 tak, že jsem ho polovinu do sebe nalil... Tedy den, kdy nebyl čas se občerstvovat .........................
V následujících videích z pracovních dnů budu dohánět (asi tak čtyři týdny po sobě) nějaké sliby, které jsem kdy dal. Třeba autorům mapy Havířov a kamarádce, která se tato mapa líbí
A tak je dotočena další linka do úplné sbírky map :-) Bylo to takové obyčejné video, na němž ale bylo cítit, že ke konci už ztrácím síly. Únava z přesčasové práce a nedoléčené nemoci prostě doléhá...
Poslední necelý týden marodění jsem si dal za cíl natočit každý den alespoň jedno video, abych si vytvořil náskok a mohl pak další videa točit v relativní pohodě.
Nedělní video bylo předtočeno, ale nezkouknuto, protože jsem při natáčení jsem měl pocit, že všechno běželo správně. No, neběželo... Mohl za to update Windows10 který nějakým způsobem pohnul se zvukovými zařízeními, na což jsem přišel při pokusu točit LIVE, kdy už nešly.
Nechápu to - dvakrát stejný problém, ale u případu nedělní předtáčky jsem si jist, že ukazatelé síly mluvy na mikrofony ukazovaly správně. Tak nevím - měl jsem vidiny???
Každopádně hodinku před zveřejněním videa jsem problém zjistil a nechtělo se mi už dělat nic, takže video šlo ven. Ostatně se mi ona mapka nelíbila, tak mě to na opravné donamluvení komentáře nelákalo...
Ale zpět k dění - v úterý jsem volal k doktorovi, ale vzala to jen sestřička, která se mě doptala na zdraví a chuť pracovat. Ukecal jsem ji na páteční odchod do práce.
Tím pádem úterý až čtvrtek běžel v režimu - natočit video, zalézt do postele a občas zvednout telefon z práce. Ve čtvrtek brzy odpoledne přijela kamarádka s nákupem pečiva, ale z pokecu venku na lavičce nebylo skoro nic, protože mě nečekaně navštívily dvě z mých sester... a pak spěch na live...
Proč jsem šel do práce v pátek na jeden den? Prapůvodně proto, že jsem se chtěl dostat do rytmu, protože v pátek obvykle pracuji šest hodin a pak jdu domů, což oproti pondělku, kde typicky mám akci na deset hodin. což se mi po tomhle ošklivém nachlazení nechtělo. Proč ošklivého? Protože ani po dojezení dávky antibiotik jsem nebyl fit.
Pak kolegyně ohlásila, že v pátek nebude a tím pádem bylo jasno - z našeho oddělení budu sám v práci. Užil jsem si ho slušně a po devíti hodinách šel domů pěkně unavený - okamžitě pod peřinu.
A tak jsem opět sobotu a neděli fungoval v režimu, že jsem se alespoň dvě hodiny v půldni potil pod peřinou....
Chtěl jsem dělat nějaký live v pátek, tedy až zítra, v klidu, ale znáte mě... Trošku mi to štve, protože pak vznikají chyby.
Točil jsem si předtáčku s tím, že ji použiji jen v případě nouze, a ona skutečně přišla. Mé nastuzení průdušek se totiž znovu ozvalo, takže bylo rozhodnuto - odkomentuji předtáčku zakryt peřinami. Ta však byla poškozena, protože se mi do obrazu dostalo něco, co mělo zůstat nezveřejněno. Takže LIVE musel být zneviditelněn a přestříhán. O znovuprojetí linky 4 nemluvě...
Stříhal jsem to hodně rychle po konci live, takže mi Youtube udělal nové video...
Jinak se jedná o první mapu autora map z města Bratislava, na které se všechno učil, takže byla neveřejná dlouho, navíc natočitelná byla až nyní po nějaké konečné úpravě
Na ukázku asi dobré, na nějaké jezdění v budoucnosti asi ne...
Blíží se mi konec marodění - včerejší virtuální kontrola sestřičkou od doktora ("cítíte se dobře, nekašlete ? kdy chcete do práce?") přes telefon mě pošle do práce.
Dneska jsem ale měl čas na novou hru. Tedy dneska - už jsem jí trénoval pět dnů zpět...
Video, ale i neveřejný live na Discordu jsem nechal shlédnout kamarády. Řekli to jasně - Jízda v tunelech je nudná, tudíž je jasné že pokud někoho z nich utáhnu tak tak na autobusy, tak na metro ne. To jedině až budu točit průzkumy stanic a ještě kdoví jestli...
Co se týče mě, tak jsem hru kupoval v betabeerzi za 10€, dneska už stojí 25€, ale přijde mi, že nějak moc nového neumí, protože se mi nepodařilo nic viditelného najít. Ano, nějaké změny v osvětlení vozů - dle změnovníku na webu, ale... co dál?
PS: V druhém scénáři jsem skončil s minus osmi tisíci body - štve mě to, že se musím trefovat do logiky autorů, abych vždy až na druhý pokus projel scénář správně...
Mám-li nějak zhodnotit prakticky celý týden s antibiotiky (měl jsem od minulého pátku, vyšly mi do pátku tohoto týdne včetně), tak mohu popsat postupné zlepšování. Ve středu ráno jsem si už říkal: OK, jsem zdravý.
Ležíc v posteli jsem si opakoval : Nekašlu, začal jsem spát v bez přerušování a v délkách obvyklých. Pak padla otázka, co natočit na středu. Neměl jsem žádný nápad, takže jsem se vybatolil z postele, že alespoň pro začátek zapnu velký počítač. Prudký záchvat kašle mě ale vrátil hodně rychle do postele....
O hodinku později, kdy jsem už měl natočeno, jsem na to kápl - záchvat kašle mám v okamžiku kdy měním polohu z ležmo do sedu a naopak. Snažil jsem se proto vstávat jen na nezbytnou dobu...
Video tedy bylo venku a reakce těch, s nimiž se přátelím více, byla jasná: "Je-ti líp, ale nejsi zdráv, je to slyšet na hlase"
Všiml jsem si ale i jiné reakce, které jsem tak úplně nerozuměl, ale přišel jsem na to při točení videa ve čtvrtek, jež nakonec vyšlo v pátek (viz předchozí zápisek), kdy jsem si uvědomil, že ve svých reakcích na emaily a další zprávy na různých komunikátorech, jsem byl naladěn na "já já jupi jupi já" a nějak moc jsem nevnímal. že i ostatní tu a tam napíší něco o sobě a chtějí bolístku pofoukat. Psali mi sice o bolístkách všichni v součtu o dost méně, ale...
A tak jsem získanou dobrou náladu ze čtvrteční a páteční jízd tramvají a napsal všem, kteří se s nějakou bolístkou svěřili, omluvil se ... a trošku si tak vyčistil svoje svědomí...
Bohužel to všechno bylo jen takové "vyčištění stolu" předtím, než v sobotu zazvonil telefon a oznámil úmrtí paní, které jsme celý život říkali teto. Byla to úplně poslední žijící kamarádka mamky z dob mládí.... Nemusím říkat, že následovalo slzavé údolí a utěšování. A pak taky trošku "křiku" na mamku, protože se tomu příliš poddala - upozornil jsem ji na další pravnouče, které se má narodit za nějakých pět měsíců. Byl tedy stanoven "malý cíl" proč žít...
V neděli nebylo mamce opět dobře, takže jsem z nedělní premiéry neviděl nic...
Podařilo se mi do mamky nacpat prášek, po kterém se slušně potila, což ale znamenalo, že mamčiné hlášky "mě nic není" ztratily na důvěryhodnosti, zvláště proto, že přišel zrádný kašel. Mamka nekašle příliš často, ale když se holt uvolní trocha hlenu a ten jde dolů průduškami... No prostě - v pondělí budu volat doktora a bude...
Co se týče jízdy, šlo mi to lépe jak minule. Zrovna losuji, co půjde dál - další levostranka, letiště nebo Nizozemí?
