Šotoušení v Praze ... a nehoda dvou tramvajových souprav

V pátek jsem pobýval v Praze kvůli spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, a stalo se to, že mi vypadla jedna část programu, samozřejmě jako najust ta, která měla být odpočinková a hezká, zvlášť, když mohl být i oběd s kamarádkou kdesi v lesní restauraci.

Zkusil jsem i jedno "muzeum" ale nevydržel jsem to déle jak půlhodinu, takže jsem měl nápad že bych se mohl tramvají z místa, kde  jsem zrovna byl, se "probojovat" co nejblíž k ZOO a tam si něco nafotit.

Jenomže jak jsem si řekl slovo nafotit, tak jsem si uvědomil, že mi po Praze jezdí linka 23, která je provozována nejstaršími tramvajemi T3, jež jsou v Praze k dispozici. No tedy Té trojkami - když jsem se propracoval k Národnímu divadlu a vyčkal na první soupravu vozů linky 23, jež o pracovní dny jezdí v taktu třiceti minut, zjistil jsem, že proti mě jede klasická T3SUCS se zrychlovačem, jež se dají, byť už v hodně ztenčené míře, chytit i v ostatních městech (v Olomouci nedávno vyřadili z pravidelného provozu poslední dvě soupravy, v Mostě ve špičkách se nechá vyčapat na pravidelné lince taky taková souprava, apod.), Takže jsem se s ní vyvezl nahoru na Břevnov na Královku,.zapadl do parku a tam klofal na lavičce do počítači tak dlouho, až se měla objevit druhá souprava...

Objevila se, a zde se ukázalo, že jsem šotouš amatér, protože jsem si blbě zjistil, jak je smyčka Královka uspořádaná, takže jsem si video sice natočil, ale holt mi chybí začátek, kdy se tramvaj objevuje na scéně. No prostě - koukal jsem do blbého směru :-)

Linka 23 vyjíždí ze smyčky Královka,
stanice Malovanka, 29.6.2018, 11:05 - výřez z videa

Ale co už - měl jsem to hezky vyměřené, takže u mě skončily dveře zadního vozu a já nemusel přebíhat.. V něm jsem jel hezkých pár zastávek sám, takže jsem si nafotil i dobové materiály, které byly v tramvaji vystaveny.

Pochopitelně jsem opět narazil na T3SUCS a tentokrát to byla nejnovější série, takže z focení interiéru nebylo nic...



Ale to už jsem se těšil na to, že uvidím v provozu poslední pravidelně pojížděný vratný trojúhelník, na němž se otáčí tramvaje, tedy obratiště Zvonařka na Vinohradech.

Video z linky 23, natočené tramvajákem vystupující pod přezdívkou willyjeff85 natočeno o 8 dnů dříve, než jsem tam byl já, otočka od 31 minuty videa


Tím,že už jsem měl hlad, tak se mi nechtělo čekat a natočil jsem si jen to couvání, nikoliv kompletní otočku (hlavně bych musel čekat až přijede další souprava, abych měl i nájezd do trojúhelníku a tu řídil na můj vkus naštvaný řidič. Otázkou bylo, jestli si mám dát oběd a pak jet na autobusové nádraží a pak domů, nebo oběd dát až na nádraží.

No, asi jsem měl velké štěstí, že jsem nejenom zvolil variantu, "nejdřív jeď a pak jez", navíc proloženou tím, že jsem hupnul na tramvaj č. 11,  která nejela přímo k I.P.Pavlova, takže jsem nejenom šel pěšky, ale dokonce jsem ani znovu neprojel ani místem, kde se srazily dvě tramvajové soupravy. Sice jako ano, byl bych na té nešťastné zastávce asi tak o půl hodiny dříve, než k té nehodě došlo...

Ale i tak to pro mě byl šok, kdy jsem v čekárně na můj spoj viděl zprávy na ČT24 a obrázky z té srážky.

O to větší překvapení pak bylo dnešní video, opět od uživatele willyjeff85, který oba tramvajové vlaky natočil opravdu jen pár minut před střetem (první minuta videa) a co to pak udělalo s linkou 16, kterou řídil. Nejenom že musel jet odklonem, ale odklonová trasa byla přetížena tak, že byl znovu odkloněn jinam... (čas cca 12:30 je vidět vjezd na obratiště Zvonařka, kolaps kvůli semaforu od 15:30, video zrychleno, druhý odklon dispečerem je od času 18:30)



Aneb co udělá chybějící vyhybka do správného směru a následné semafory nastavené na menší provoz tramvají v daném směru

Prostě a krásně - tím, že jsem se najedl v bufetu autobusového nádraží jsem si ušetřil slušné potíže, zvlášť když raději jezdím tramvajemi než metrem....

Manželství

Co je manželství?
To je jako když se s někým vsadíš o polovinu majetku, že s ním budeš navždy

Akce, tentokrát ne spolková

V nadpisu sice říkám, že to není akce spolková, ale... Vdávala se dívka a chlapec, jež oba procházejí spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje a pozvali si i nějaké vybrané lidičky právě ze spolku. No a protože to spáchali tam, kde děláme v létě tábor...

Já byl osloven s tím, že krom jiného budu mít úkol na přivezení bývalé hlavní vedoucí tábora, což ale vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, s tím spojenými depresemí, bylo dost na pováženou, jestli se vůbec povede, protože pokud deprese není stálá a zdravotní stav taktéž a tím pádem spojení s proměnlivou pohyblivostí ... a tím pádem relativně často měnící plány na jetí a nejetí....

Každopádně v pátek se mi podařilo vyjet až tak včas, včetně nabrání prvního kluka, že jsem na první benzínce s jistým fastfoodovým řetězcem za pumpou zastavil, a  prohlásil, že si dojdu pro kafe, když mi GPSka Milosh hlásila 20 minut nadjetí před nabráním dalšího kluka v Praze.

Už to, že fastfood nefungoval, prý kvůli havárii vody, mě mělo varovat, že nepůjde vše podle plánu. Nešlo.. U Prahy jsme se dostali do kolon, která dlouhé minuty stála, pak se rozjela a po chvíli zase stála. Nechápal jsem to, protože nikde nebyl vidět důvod pro tak dlouhá zastavení. Jako ano, když připojovací pruh z vedlejší silničky prostě přesytí dvoupruhou dálnici, tak to chápu, už jsem to viděl i na videu z Norska, ale co donutí zastavit dva zúžené pruhy při objíždění bouraného mostu?!?

Nechtělo se mi jet ani přes Pardubice, ani přes Hradec Králové, takže jsem si vybral třetí mě známou cestu přesně mezi, doufajíc, že to jako vždy projetu bez kolon a v pohodě. Jenomže dvě silnice byly uzavřeny, takže jsem za pomoci GPSky Miloshe, objížďových šipek, ale bohužel i prostého odhadu přibližného směru projel až do nedobytného města D* (šest z osmi příjezdových směrů uzavřené) a projel dále, až se mi podařilo narazit na silnici z HK, po níž jsem dojel do známých míst.

Na táboře to v pátek proběhlo očekávatelně, všichni chtěli pít, ale koordinátorka svatby to řekla jasně. Dnes v noci se pije maximálně pivo, nebo víno, takže noc před svatbou proběhla skvěle. Zvlášť když jsem tu měl kuchařku J*, takže jsme večer kafíčkovali a něco málo slov prohodili...

Noc na sobotu byla pro mě skvělá (Sen o vílákovi), takže po snídani a návštěvě Stromu jsem byl pln elánu. Ale odsud pocud, takže když v čase odjezdu za bývalou hlavaskou jsem neměl spolujezdkyni F*, tedy současnou vedoucí tábora, tak jsem jí napsal SMSku, žádné hledání a buzení. A v té SMS  zmínil i to, že musí té bývalé vedoucí zavolat, protože změnila plány a ze zdravotních důvodů nechtěla jet. S bývalou vedoucí jsem po její SMSce mluvil, a docela se mi i hodilo že s ní budu sám a v klidu, protože nastal právě ten čas, na tu "Otázku", kterou jsem si připravoval i po kafárnách s kamarádkou I*

Samozřejmě, že když už jedu tak blízko kamaráda J*K*, tak jsem ho musel navštívit, proto jsem se s ním spojil už o týden dříve a návštěvu u něj domluvil. Mimo jiné proto, že jsem chtěl vidět pejska, jež mají do rodiny pořízeného. Ten je vychovaný správně, když jsem byl uvnitř a dostatečně očichán, byl jsem pro Eleeenku v pohodě, ale jak se pak při odjezdu ze mě stal Záplotník Podivný, opět štěkala jako blázen.K pobytu u kamaráda není z pohledu tohoto článku co dodat, kromě toho, že jsem měl kafe č. 2

Po dojezdu k bývalé hlavasce na mě vyběhla opět jedna pejsková, Adélka, která si mě pamatuje, takže se její štěkot z "Vypadni vodsud" změnil na "Pomoooc, nemůžu za kamarádem co mě tak úžasně drbe" a občas prostřídáno s "Paničko, kde to vázne!". Takže jsem si dal kafe č. 3 v podobě latéčka, hlavasce oznámil, že ji nechci přemlouvat, ale že se ji asi tak za půlhodinku zeptám, jestli se ke mě připojí k mému návratu, a pak po malém úvodu položit tu "Otázku" s velkým O.

Poslední dobou totiž o sobě docela pochybuji, jestli dělám správně, když jsem takový jaký jsem, a oné hlavasce položil otázku, jak mě vidí ona.

Tak nějak jsem tušil, co asi odpoví, ale zaznělo to pro mě docela tvrdě. Zkusím to říct stručně: "Máš dobrou povahu, a dobré vychování, ale obojí je špatně pro tuhle dobu" A dala radu, abych si nenechal na hlavu házet úkoly, které nikdo nechce dělat, zvláště pak, pokud se ti lidé chovají tak, že se chtějí toho úkolu sami zbavit...

Od hlavasky jsem odjel tak tak, abych rychlou jízdou stihl dojet na začátek svatbního obřadu, což byl problém, protože o tomto víkendu běží policejní akce hlídající pásy, svělta, rychlost. Ale dal jsem to, ale už jsem si stihl nasadit jen košili a kravatu, takže jsem vypadal docela exoticky mezi ostatními, kteří měli celé obleky.

Po obřadu a focení nastal čas oběda a pro mě  celé to dění od "ANO" až po start oběda bylo tak nasírací, že jsem zapadl do kuchyně, kde jsem pomáhal ve stylu "přines, podej", takže jsme dali do placu postupně polévku, hlavní jídlo a pak čerstvě udělané řízečky - vše stylem: "naber si co chceš na svůj talíř", tedy něco ve stylu švédských stolů.

Pak začlo pršet a pro mě to byl pokyn zapadnou k počítači a začít sepisovat, hlavně ten sen [odkaz podruhé] a pak zalehnout a zkusit naspat co nejvíce, v očekávání nočního hluku z diskotéky. Předešel jsem tomu částečně výběrem chaloupky, kde jsem spal, tedy té nejvzdálenější, ale TUC TUC se i tak ke mě slabě dostávalo. Při probuzení ve 3 hodiny šly do uší špunty, aby chluk do půlhodiny ustal zcela.

Neděle už byla jen uklízecí a zde jsem byl striktní - jsem tu jako host, takže si uklidím svoje, maximálně pomůžu v kuchyni a přilehlých prostorách, když si o to děvčata řeknou (a hlavně se tam objeví v čas úklidu...)

Vše se mi povedlo, odjel jsem včas, jen se mi trošku proměnili spolucestující. Zkusil jsem zvolit druhou cestu než cestou na akci a samozřejmě jsem dopadl očekávatelně - zůstal jsem stát v koloně. Zábavné bylo to,

Letsplay #101 v OMSI: Co se děje před natáčením

Tak si tak říkám, jestli jsem právě toto video neměl dát na pozici videa č. 100, protože tohle video má svůj půvab a krásu.

V podstatě jsem si původně chtěl natočit nějaké záběry zvenčí pro poslední video z mapy Eberlinsee+Schönau, kdy jsem chtěl ke dvěma záběrům s netradičními tramvajemi přidat nájezd s tramvají třetí

Proto také toto video začíná s tramvají T3SUCS (Tramvaj T3 naoko připravovaná pro SSSR, ale "reexportovaná" do českých zemí, kde už tyto energeticky náročné tramvaje neměly jezdit, respektive T3 ano ale s jinou elektrickou výzborjí), kam jsem prostřihl i konec jízdy, kterou jsem s T3SUCS měl. Bohužel mi v ní nikdo nechtěl jezdit, takže z toho samostatné video nevzniklo. To jen tak mimochodem...

Ale k videu - prostě jsem jen jel na konečnou u nádraží a děly se mi věci, ale hlavně naschvály, přičemž druhý a pátý jsem si způsobil sám, protože jsem se blbě podívat na postavenou cestu, respektive špatně jsem se podíval na "vexle", kam jsou hozené...



Ale co už - než jsem napsal tento článek, tak už má tohle video několik palců nahoru, takže se líbí :-)

Sen o vílákovi!

Můj dnešní sen mě velmi příjemně překvapil, byť mám takový neodbytný dojem, že už se mi něco podobného zdálo dříve, ale nedopadlo to takto, což by tedy byla známka toho, že se jedná o REMAKE

Jdu ještě s pár lidmi kamsi do hotelu, žel to vypadá, že je to hotel hodinový. Anebo se ti, kteří šli do této zkoušky, ano, je to totiž zkouška, nedokázali prodrat na její konec. Posuďte sami, jak byste se zachovali vy, kdybyste na chodbách hotelu potkávali na zemi ležící dvojice, ale navíc nahé a v pokusu o nějakou, bohužel ne atletickou, figuru. Jdu dál, občas je musím překročit, ale nekomentuji a dokonce se ani nepřidávám, když mi na rohu jakási dívka v luxusní róbě zkouší nabídnout... co vlastně? Netuším.

Ani jsem se jí totiž nepodíval do obličeje a dokonce jsem jí pohybem levé ruky, takovým tím vystrčeným loktem, nepustil k sobě blíž. A co víc, šel jsem beze změny rychlosti dál, a mohu se vsadit, že ty místnosti vlevo ode mě, jež vydávaly z otevřených dveří jakousi stříbrnou zář obsahovaly možnosti na ukojení choutek jiného rázu.

Poslední místnost naaranžovaná do kombinace tmavě modré, černé a něco málo svítivé zelené, obsahovala stolek a na něm pět vysokých sklenic s vodou. Věděl jsem co to je, sklenice skutečně obsahovaly vodu, ale navíc s jednou příměsí. Vílí prášek. Prošel jsem jenom kolem tří sklenic z pěti, a na první pohled bylo jasno. První sklenice obsahovala zlatý vílí prášek v hojném množství, druhá taktéž, ale ve velkých hrudkách, ale já si vybral tu třetí, tu, která měla onen prášek nejjemnější, až to skoro vypadalo, že tam žádný není, protože sklenice zářila nejméně.

"Vílá prach dělá proměny náhodně" upozornil mě dívčí hlas, jež jsem dnes už slyšel. Zvedl jsem sklenici k ústům a náhle jsem měl v hlavě úplně jasno. "Chci mít moc kouzly pomáhat, chci být vílák" opakuji si dvakrát dokola a když už mám sklenku u úst, proběhla mi hlavou myšlenka jiná....

Napil jsem se...

Po chvilce tmy jsem se probral ve stejné místnosti a už bez skleničky v ruce a pocitově jsem měl dojem, že už je ráno. Dívka tam stála stále, ale to už jsem "došel" až na koberec. Tam jsem se zastavil, nevěda, co té dívce řeknu, ale to už cítím velmi zvláštní věc. Ten koberec s velmi hustým a dlouhým vlasem se pode mnou s fakt velkým zpožděním propadl, předtím jsem musel stát na chloupcích. Stál jsem vůbec na nohou? Chodil jsem??? Byl to velmi zvláštní pocit, musel jsem si ho vyzkoušet ještě jednou, byť už jsem věděl. S úsměvem a jiskrou v oku jsem udělal přesně jeden krok vpřed. Situace se zopakovala, zase krásně, měkce a se zpožděním zapadán bosýma chodidlama do chloupků kobetce. V tu  chvíli to pro mě byl nejkrásnější pocit na světě. Stal jsem se vílákem (vílou mužem)...

"Máš červenočerná křídla" řekla mi dívka stále tím stejným oznamovacím tónem. Ale já to věděl, protože právě ta myšlenka na červenočerná nenápadná křídla, takový ten odstín červené, který nekřičí do světa, navíc s černými ornamenty, bylo to totiž mé "nerozumné" chvilkové přání před napitím...

Vzbudil jsem se a byl úplně nadšením bez sebe, což znamenalo, že v 01:38, kdy bylo jasné, že bych měl pokračovat ve spaní, se to nepovede, věděl jsem, že to po tomhle nadšení a doslova adrenalinu v krvi půjde těžce.

Dal jsem to...

A tak jsem se dvěma dalšími přerušeními měl celkem tři další sny, kdy jsem jako víla-muž připlachtil k problému nějaké osoby a pomocí kouzla ale i pomocí dobrého slova pomáhal a všichni za to byli vděční. Jen velice málo lidí dokázalo vidět má křídla, jako by byla pro většinu neviditelná.I já sám je občas neviděl, malá ale silná křídla v barvě červené s černými ornamenty...

Ráno jsem s hrůzou zjistil, že je 07:45, tudíž hodinu a čtvrt po čase, kdy si kuchařky dělají kafe, opět tu máme kuchařku J* se dvěma pomocnicemi. Hrnek byl pro mne připraven, takže rychlá zálivka horkou vodou... ale tentokrát jsem nezůstal, zhltl něco ke snídani a s 3/4 kafe klusal v kroksech kopcem dolů, k "mému" stromu. 

Věděl jsem úplně přesně co budu dělat - zazpívám píseň díků na melodii, která mě poprvé napadla před 3/4 rokem právě pod tímto stromem. Teď, TEĎ, konečně byla v mysli ta správná slova



ZA TEN SEN MÉ DÍKY VÁM
CO OPLÁTKOU VÁM DÁM?
MOU LÁSKU MOHU DAT
TU TROŠKU DAT...

Zdánlivě se to nerýmuje ale do té melodie to sedlo docela dost dobře, no a protože pracuji i s energiemi a stromy, můžete hádat, co jsem chtěl zkusit.

Bez šance - byl jsem předběhnut, strom mi dal dostatek energie dávno předtím, než jsem se nadechl, až jsem v úžasu nad tím zazpíval onu melodii beze slov (kafe v té době odloženo na zemi) a text odpřednášel i s dalšími nesouvislými díky dodatečně. A samozřejmě jsem poslal i trošku další energie, ale věřím tomu, že jsem už při příchodu dokázal předat dost energie a radosti ze mě doslova stříkající.

Můžete hádat třikrát, jak úžasně mi to kafe chutnalo, přestože to bylo nějaké rozpustné a hlavně druhořadé cosi, co je vydáváno za lahodné, o vonném aromatu nemluvě. A jak časově dlouhé to pro mě bylo, přestože to bylo stěží deset minut, protože jsem měl další úkoly na akci, kterou tu globálně zmíním asi pozítří

Spoiler: Netušil jsem, kolik kafí mě dnes čeká, ale to čtvrté za dopoledne bych asi už fakt nedal a co hůř, přestože jsem takto kafoval, svůj úkol jsem nesplnil...

OMSI2: Nejdelší linka na Bad Kinzau (1.)

Dnešní díl asi nemá cenu příliš mnoho popisovat, protože to nejhorší, respektive nejužší místo vyšlo až do dílu druhého, ale i zde se nechá najít mnoho krásného nebo i problémového, takže takové ty nájezdy na zastávky na středním pásu, podivné výjezdy z tunelů a tak...



Tuhle jízdu jsem si užil, protože já si to dal v celku :-)

Pokus o pojistný podvod

Už od dob vzniku tohoto videa na kanále "Plzeňská Jehlárenská" si říkám, jestli tohle je skutečně možné, ale protože jsem byl dnes vezen na další školení GDPR (od posledního "Pláče" přibylo minulé úterý další a dnes dokonce dvě další školení, mohu s klidným svědomím říci:

Ať už je toto video pravé, nebo ne, pravé by být mohlo :-( Bohužel...



Občas se divím, jak je možné, že některým "srandistům" byl vůbec vydaný řidičák. Je to prostě můj pohled sice ze sedadla spolujezdce, jenomže o to víc jsem měl čas sledovat provoz okolo nás a protože sám řídím, tak to o to bylo horší - protože vím :-(