V nadpisu sice říkám, že to není akce spolková, ale... Vdávala se dívka a chlapec, jež oba procházejí spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje a pozvali si i nějaké vybrané lidičky právě ze spolku. No a protože to spáchali tam, kde děláme v létě tábor...
Já byl osloven s tím, že krom jiného budu mít úkol na přivezení bývalé hlavní vedoucí tábora, což ale vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, s tím spojenými depresemí, bylo dost na pováženou, jestli se vůbec povede, protože pokud deprese není stálá a zdravotní stav taktéž a tím pádem spojení s proměnlivou pohyblivostí ... a tím pádem relativně často měnící plány na jetí a nejetí....
Každopádně v pátek se mi podařilo vyjet až tak včas, včetně nabrání prvního kluka, že jsem na první benzínce s jistým fastfoodovým řetězcem za pumpou zastavil, a prohlásil, že si dojdu pro kafe, když mi GPSka Milosh hlásila 20 minut nadjetí před nabráním dalšího kluka v Praze.
Už to, že fastfood nefungoval, prý kvůli havárii vody, mě mělo varovat, že nepůjde vše podle plánu. Nešlo.. U Prahy jsme se dostali do kolon, která dlouhé minuty stála, pak se rozjela a po chvíli zase stála. Nechápal jsem to, protože nikde nebyl vidět důvod pro tak dlouhá zastavení. Jako ano, když připojovací pruh z vedlejší silničky prostě přesytí dvoupruhou dálnici, tak to chápu, už jsem to viděl i na videu z Norska, ale co donutí zastavit dva zúžené pruhy při objíždění bouraného mostu?!?
Nechtělo se mi jet ani přes Pardubice, ani přes Hradec Králové, takže jsem si vybral třetí mě známou cestu přesně mezi, doufajíc, že to jako vždy projetu bez kolon a v pohodě. Jenomže dvě silnice byly uzavřeny, takže jsem za pomoci GPSky Miloshe, objížďových šipek, ale bohužel i prostého odhadu přibližného směru projel až do nedobytného města D* (šest z osmi příjezdových směrů uzavřené) a projel dále, až se mi podařilo narazit na silnici z HK, po níž jsem dojel do známých míst.
Na táboře to v pátek proběhlo očekávatelně, všichni chtěli pít, ale koordinátorka svatby to řekla jasně. Dnes v noci se pije maximálně pivo, nebo víno, takže noc před svatbou proběhla skvěle. Zvlášť když jsem tu měl kuchařku J*, takže jsme večer kafíčkovali a něco málo slov prohodili...
Noc na sobotu byla pro mě skvělá (Sen o vílákovi), takže po snídani a návštěvě Stromu jsem byl pln elánu. Ale odsud pocud, takže když v čase odjezdu za bývalou hlavaskou jsem neměl spolujezdkyni F*, tedy současnou vedoucí tábora, tak jsem jí napsal SMSku, žádné hledání a buzení. A v té SMS zmínil i to, že musí té bývalé vedoucí zavolat, protože změnila plány a ze zdravotních důvodů nechtěla jet. S bývalou vedoucí jsem po její SMSce mluvil, a docela se mi i hodilo že s ní budu sám a v klidu, protože nastal právě ten čas, na tu "Otázku", kterou jsem si připravoval i po kafárnách s kamarádkou I*
Samozřejmě, že když už jedu tak blízko kamaráda J*K*, tak jsem ho musel navštívit, proto jsem se s ním spojil už o týden dříve a návštěvu u něj domluvil. Mimo jiné proto, že jsem chtěl vidět pejska, jež mají do rodiny pořízeného. Ten je vychovaný správně, když jsem byl uvnitř a dostatečně očichán, byl jsem pro Eleeenku v pohodě, ale jak se pak při odjezdu ze mě stal Záplotník Podivný, opět štěkala jako blázen.K pobytu u kamaráda není z pohledu tohoto článku co dodat, kromě toho, že jsem měl kafe č. 2
Po dojezdu k bývalé hlavasce na mě vyběhla opět jedna pejsková, Adélka, která si mě pamatuje, takže se její štěkot z "Vypadni vodsud" změnil na "Pomoooc, nemůžu za kamarádem co mě tak úžasně drbe" a občas prostřídáno s "Paničko, kde to vázne!". Takže jsem si dal kafe č. 3 v podobě latéčka, hlavasce oznámil, že ji nechci přemlouvat, ale že se ji asi tak za půlhodinku zeptám, jestli se ke mě připojí k mému návratu, a pak po malém úvodu položit tu "Otázku" s velkým O.
Poslední dobou totiž o sobě docela pochybuji, jestli dělám správně, když jsem takový jaký jsem, a oné hlavasce položil otázku, jak mě vidí ona.
Tak nějak jsem tušil, co asi odpoví, ale zaznělo to pro mě docela tvrdě. Zkusím to říct stručně: "Máš dobrou povahu, a dobré vychování, ale obojí je špatně pro tuhle dobu" A dala radu, abych si nenechal na hlavu házet úkoly, které nikdo nechce dělat, zvláště pak, pokud se ti lidé chovají tak, že se chtějí toho úkolu sami zbavit...
Od hlavasky jsem odjel tak tak, abych rychlou jízdou stihl dojet na začátek svatbního obřadu, což byl problém, protože o tomto víkendu běží policejní akce hlídající pásy, svělta, rychlost. Ale dal jsem to, ale už jsem si stihl nasadit jen košili a kravatu, takže jsem vypadal docela exoticky mezi ostatními, kteří měli celé obleky.
Po obřadu a focení nastal čas oběda a pro mě celé to dění od "ANO" až po start oběda bylo tak nasírací, že jsem zapadl do kuchyně, kde jsem pomáhal ve stylu "přines, podej", takže jsme dali do placu postupně polévku, hlavní jídlo a pak čerstvě udělané řízečky - vše stylem: "naber si co chceš na svůj talíř", tedy něco ve stylu švédských stolů.
Pak začlo pršet a pro mě to byl pokyn zapadnou k počítači a začít sepisovat, hlavně ten sen [odkaz podruhé] a pak zalehnout a zkusit naspat co nejvíce, v očekávání nočního hluku z diskotéky. Předešel jsem tomu částečně výběrem chaloupky, kde jsem spal, tedy té nejvzdálenější, ale TUC TUC se i tak ke mě slabě dostávalo. Při probuzení ve 3 hodiny šly do uší špunty, aby chluk do půlhodiny ustal zcela.
Neděle už byla jen uklízecí a zde jsem byl striktní - jsem tu jako host, takže si uklidím svoje, maximálně pomůžu v kuchyni a přilehlých prostorách, když si o to děvčata řeknou (a hlavně se tam objeví v čas úklidu...)
Vše se mi povedlo, odjel jsem včas, jen se mi trošku proměnili spolucestující. Zkusil jsem zvolit druhou cestu než cestou na akci a samozřejmě jsem dopadl očekávatelně - zůstal jsem stát v koloně. Zábavné bylo to,
