Dnešní den potřeboval být zakončen něčím šťastným. A stalo se...
(Má cenu něco dodávat? Myslím, že vůbec ne)
Pocit měsíce
Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)
(Joseph F. Newton)
čtvrtek 30. dubna 2020
Shrnutí uplynulého týdne (15/2020) (16/2020)
Jak jsem psal v minulém čtyřshrnutí, týdny byly díky koronaviru podobné jako vejce vejci. I tyto dva týdny byly podobné jako vejce vejci. Ale díky koronaviru, nebo něčemu jinému?
Jak jsem psal ve dni 38 koronavirového denního zpravodajství, něco na mě o dva dny dříve vlezlo, kašlal jsem v prvních dnech jako blázen, teplota mi nepadala pod 38°C, takže jsem se objednal na covid testy, 39. den jimi prošel a pak tři dny čekal na výsledky. Byly negativní.
Když pomineme, že by testy mohly být udělané blbě a já si tím prošel (byť tedy hodně zrychleně), co zbývá? Stres, únava, úžeh, úpal, nachlazení, otrava jídlem? Vyberte si... Prostě a krásně - vyšetřování praktickým lékařem po telefonu nemohlo přinést větší (ne-)jistotu, než mám doteď...
Prostě od nedělního večera až do středečního dopoledne jsem si užíval teplot, a právě ve středu, kdy jsem byl na testu covid, se mi ji podařilo poprvé srazit. Sice jen na chvíli, ale pak v pátek už to bylo definitivní.
Kromě teplot jsem měl nechuť cokoliv dělat, ale pak přišla i ztráta chuti. Ale do neděle všechno přešlo.
V pondělí byl velikonoční svátek, takže jsem doktorovi volal v úterý a tvářil se, že jsem zdravý, ale doktor řekl: "Vím kde pracujete a s kým se tam setkáváte, takže necháme dříve dohodnutý pátek"
Druhý týden mojí nemoci jsem tedy byl doma, točil videa a tak nějak ve volných chvílích "blbnul" na zahrádce. Bylo by to zajímavé, kdyby se objevil nějaký kontrolor a tvářil se, že porušuji karanténu a nemocenský režim - doktor mi totiž nepřepsal diagnózu z "karanténa" třeba na "nachlazení"
Hned v sobotu jsem držel pohotovost, protože se u nás pracovalo velmi ostře i v sobotu a neděli. Kolega měl v týdnu přenést naše data na silnější virtuální stroj a o víkendu mělo být hotovo. Bohužel se to sešlo s tím, že byla nová verze, která nadrbla zálohovací mechanismus...
No prostě a krásně - první hovor v sobotu byl od kolegy Z*, který říkal: "Databázi se mi podařilo obnovit, odzálohoval jsem a pak jsem zkusil narovnat heslo na účtu "superadmin", aby tam nebyl default. Změna se provedla ale od té doby se na to nejde přihlásit a to si sem jist, co jsem tam psal. Zkusil jsem to obnovit na náhradním stroji, aby holky mohly pracovat, ale obnova selhala"
Průšvih jako kráva, dalo by se říct. Naštěstí, jak jsem staromilec, tak jsem měl na svém stařičkém stroji nainstalovaný program, kam jsem se dostal jiným heslem jiného účtu a mohl kolegovi ohlásit: "Nevím, co jsi tam psal za heslo a jakým programem, ale v důsledku zkoušení si ten účet i uzamknul" O pět vteřin později bylo odemknuto a o dalších pět vteřin bylo heslo nastaveno správně. Ufff.
V neděli přišel jiný hovor, ale to už nebylo tak drastické...
Jak jsem psal ve dni 38 koronavirového denního zpravodajství, něco na mě o dva dny dříve vlezlo, kašlal jsem v prvních dnech jako blázen, teplota mi nepadala pod 38°C, takže jsem se objednal na covid testy, 39. den jimi prošel a pak tři dny čekal na výsledky. Byly negativní.
Když pomineme, že by testy mohly být udělané blbě a já si tím prošel (byť tedy hodně zrychleně), co zbývá? Stres, únava, úžeh, úpal, nachlazení, otrava jídlem? Vyberte si... Prostě a krásně - vyšetřování praktickým lékařem po telefonu nemohlo přinést větší (ne-)jistotu, než mám doteď...
Prostě od nedělního večera až do středečního dopoledne jsem si užíval teplot, a právě ve středu, kdy jsem byl na testu covid, se mi ji podařilo poprvé srazit. Sice jen na chvíli, ale pak v pátek už to bylo definitivní.
Kromě teplot jsem měl nechuť cokoliv dělat, ale pak přišla i ztráta chuti. Ale do neděle všechno přešlo.
V pondělí byl velikonoční svátek, takže jsem doktorovi volal v úterý a tvářil se, že jsem zdravý, ale doktor řekl: "Vím kde pracujete a s kým se tam setkáváte, takže necháme dříve dohodnutý pátek"
Druhý týden mojí nemoci jsem tedy byl doma, točil videa a tak nějak ve volných chvílích "blbnul" na zahrádce. Bylo by to zajímavé, kdyby se objevil nějaký kontrolor a tvářil se, že porušuji karanténu a nemocenský režim - doktor mi totiž nepřepsal diagnózu z "karanténa" třeba na "nachlazení"
Hned v sobotu jsem držel pohotovost, protože se u nás pracovalo velmi ostře i v sobotu a neděli. Kolega měl v týdnu přenést naše data na silnější virtuální stroj a o víkendu mělo být hotovo. Bohužel se to sešlo s tím, že byla nová verze, která nadrbla zálohovací mechanismus...
No prostě a krásně - první hovor v sobotu byl od kolegy Z*, který říkal: "Databázi se mi podařilo obnovit, odzálohoval jsem a pak jsem zkusil narovnat heslo na účtu "superadmin", aby tam nebyl default. Změna se provedla ale od té doby se na to nejde přihlásit a to si sem jist, co jsem tam psal. Zkusil jsem to obnovit na náhradním stroji, aby holky mohly pracovat, ale obnova selhala"
Průšvih jako kráva, dalo by se říct. Naštěstí, jak jsem staromilec, tak jsem měl na svém stařičkém stroji nainstalovaný program, kam jsem se dostal jiným heslem jiného účtu a mohl kolegovi ohlásit: "Nevím, co jsi tam psal za heslo a jakým programem, ale v důsledku zkoušení si ten účet i uzamknul" O pět vteřin později bylo odemknuto a o dalších pět vteřin bylo heslo nastaveno správně. Ufff.
V neděli přišel jiný hovor, ale to už nebylo tak drastické...
středa 29. dubna 2020
Co (ne-)bylo v LIVE #28
Ještě jednou se dnes vrátím k problému LIVE #28 - hned na úvodu tohoto videa je ukázáno, odkud jsem původně chtěl jet onen LIVE. Na začátku vysvětluji, co všechno se muselo opravit, abych mohl jet dnešní linku...
Ani se mi nechtělo dělat klasický Gameplay, nebo LIVE, co kdyby se zase ěnco pokazilo. V Gameplayi by to nevadilo, ten by se prostřihl, nebo ani nezveřejnil....
Ani se mi nechtělo dělat klasický Gameplay, nebo LIVE, co kdyby se zase ěnco pokazilo. V Gameplayi by to nevadilo, ten by se prostřihl, nebo ani nezveřejnil....
OMSI2 | Livestream #28
Jednou za čas musí přijít situace, kdy se živé přenosy nedaří a ta přišla v den, kdy jsem vytvářel LIVE #28
Původní plán - projet na mapě Grundorf_RE vícero linek vzal zasvé hned poté, co mi vypadla tramvaj. Čas videa ukazoval 11:24. Až do 22-hé minuty jsem se pokoušel mapu znovu rozjet, ale prostě se rozhodla se mnou nekomunikovat a to i na trolejbus. A teď jako co dál?
Nakonec jsem nahodil Havířov, odjel půlkolo a přenos vypl. A zkusil na něj zapomenout. A taky přemýšlet nad tím, jestli ho nesmazat a nenatočit znovu.
Dopadlo to ale jinak. O tom příště...
Původní plán - projet na mapě Grundorf_RE vícero linek vzal zasvé hned poté, co mi vypadla tramvaj. Čas videa ukazoval 11:24. Až do 22-hé minuty jsem se pokoušel mapu znovu rozjet, ale prostě se rozhodla se mnou nekomunikovat a to i na trolejbus. A teď jako co dál?
Nakonec jsem nahodil Havířov, odjel půlkolo a přenos vypl. A zkusil na něj zapomenout. A taky přemýšlet nad tím, jestli ho nesmazat a nenatočit znovu.
Dopadlo to ale jinak. O tom příště...
úterý 28. dubna 2020
OMSI2 | Gameplay #202 | Tramvajka "Oldtimerka", ale ještě ne Buchthalský viadukt
Opětně trošku návrat do minulosti a tentokrát do chvíle, kdy jsem měl trošku daremnější náladu, takže jsem další získanou Oldtimerku neprotáhl jako obvykle v úseku Buchthal - Eberlinsee, ale dal jsem jí ne předchozí úsek tratě mezi městy Eberlinsee a Schönau, tedy na úsek Schönau-Buchthal
Pár lidí konec tohoto videa určitě navnadil na pokračování, které bude :-)
Jinak co říci k tramvajce - dokázal jsem z ní doslova vyždímat 62km/h , takže jsem si ji troufl dát na ten jednokolejný úsek ... a brzdí opravdu dobře... :-)
Pár lidí konec tohoto videa určitě navnadil na pokračování, které bude :-)
Jinak co říci k tramvajce - dokázal jsem z ní doslova vyždímat 62km/h , takže jsem si ji troufl dát na ten jednokolejný úsek ... a brzdí opravdu dobře... :-)
pondělí 27. dubna 2020
Koronavirus - den 58.
Zajímavé shrnutí od Kovyho:
Nějak k tomu nemám, co dodat, ale zaujalo mě, že i premiér naší země sleduje Kovyho. Anebo některý z jeho poradců...
Nějak k tomu nemám, co dodat, ale zaujalo mě, že i premiér naší země sleduje Kovyho. Anebo některý z jeho poradců...
Shrnutí uplynulého týdne (11/2020) (12/2020) (13/2020) (14/2020)
Snaha navrátit tento blog do normálu mě vedlo k rozhodnutí, že bych se měl vrátit k týdenním shrnutím , což ale znamenalo vzpomenout si, co se dělo v období od 9. března, přičemž hned od 11. března jsem začal sledovat věci kolem koronaviru zde na blogu. A protože období čtyř týdnů si jsou podobná jako vejce vejci, udělám to společným textem.
Když se zpětně dívám do Shrnutí (10/2020) tak se zpětně děsím toho, že jsem cestoval za kamarády přes Prahu, takže bych býval něco mohl zavléknout k nim a nebo naopak se nakazit. Covid-19 má mít inkubační dobu 14 dnů, ale k tomu naštěstí v době od 9. března až do 5. dubna nedošlo.
Ale schylovalo se k tomu, že mě něco přepadne, protože v práci jsem pracoval s hodně přesčasy právě kvůli řešení situací kolem koronaviru, Dělal jsem práci i z domova (ředitelka pobočky A* dokonce zaznamenala, že v jednom dni se mi povedlo reagovat v rozmezí 20hodin)
Popisovat to, co jsem dělal je velice jednoduché - cestoval jsem mezi domovem a prací, a dokud to šlo, řešil jsem ve čtvrtek s kamarádkou I* kafárnu, která se po uzavření restaurací změnila ve velké nákupy v jistém řetězci, protože alespoň jednou týdně se prostě nakupovat musí. I kdyby to bylo jen pečivo, nebo jiné čerstvé potraviny.
Také se na mě podepisoval stres, protože i třeba tyto velmi rychlé nákupy mě zlehka děsily, zvlášť poté, co se objevila statistika na jednotlivá města, která ukazovala, že v tom konkrétním městě případy nákazy naskakovaly rychleji než ve městě s pobočkou A*, jenž je o 2/3 větší.
Přestože mě koronavirus přinášel nakupovací a pracovní stres, současně mě fascinoval, takže mě bavilo hrát si se statistikami. Hlavně mě zaujalo hned na začátku, že ta čísla, co v české republice byly a jsou, jsou taková nízká oproti okolním zemím a hlavně oproti Itálii a Španělsku, o Číně nemluvě. Mezinárodní statistiky jsem ale nakonec nedělal, protože čísla se sháněla relativně špatně a hlavně by se musela přepočítat třeba v poměru na 100 tisíc obyvatel, aby to trošku vypovídalo...
Sám jsem ale cítil, že se něco se mnou ke konci tohoto období děje, protože po příchodu domů se mi chtělo spát. Když jsem si "rovnal záda" na gauči dvacet minut, tak to bylo dobré (dával jsem si "dvacet"), ale minimálně jednou mě mamka přistihla, že jsem se tři hodiny nepohnul, což bylo hodně špatné, protože má obvyklá spánková perioda trvá 60-90 minut, v noci prakticky pouze 90 minut, takže bylo otázkou času, co dalšího se k mé unávě a stresu přičte...
Ale o tom příště.
Když se zpětně dívám do Shrnutí (10/2020) tak se zpětně děsím toho, že jsem cestoval za kamarády přes Prahu, takže bych býval něco mohl zavléknout k nim a nebo naopak se nakazit. Covid-19 má mít inkubační dobu 14 dnů, ale k tomu naštěstí v době od 9. března až do 5. dubna nedošlo.
Ale schylovalo se k tomu, že mě něco přepadne, protože v práci jsem pracoval s hodně přesčasy právě kvůli řešení situací kolem koronaviru, Dělal jsem práci i z domova (ředitelka pobočky A* dokonce zaznamenala, že v jednom dni se mi povedlo reagovat v rozmezí 20hodin)
Popisovat to, co jsem dělal je velice jednoduché - cestoval jsem mezi domovem a prací, a dokud to šlo, řešil jsem ve čtvrtek s kamarádkou I* kafárnu, která se po uzavření restaurací změnila ve velké nákupy v jistém řetězci, protože alespoň jednou týdně se prostě nakupovat musí. I kdyby to bylo jen pečivo, nebo jiné čerstvé potraviny.
Také se na mě podepisoval stres, protože i třeba tyto velmi rychlé nákupy mě zlehka děsily, zvlášť poté, co se objevila statistika na jednotlivá města, která ukazovala, že v tom konkrétním městě případy nákazy naskakovaly rychleji než ve městě s pobočkou A*, jenž je o 2/3 větší.
Přestože mě koronavirus přinášel nakupovací a pracovní stres, současně mě fascinoval, takže mě bavilo hrát si se statistikami. Hlavně mě zaujalo hned na začátku, že ta čísla, co v české republice byly a jsou, jsou taková nízká oproti okolním zemím a hlavně oproti Itálii a Španělsku, o Číně nemluvě. Mezinárodní statistiky jsem ale nakonec nedělal, protože čísla se sháněla relativně špatně a hlavně by se musela přepočítat třeba v poměru na 100 tisíc obyvatel, aby to trošku vypovídalo...
Sám jsem ale cítil, že se něco se mnou ke konci tohoto období děje, protože po příchodu domů se mi chtělo spát. Když jsem si "rovnal záda" na gauči dvacet minut, tak to bylo dobré (dával jsem si "dvacet"), ale minimálně jednou mě mamka přistihla, že jsem se tři hodiny nepohnul, což bylo hodně špatné, protože má obvyklá spánková perioda trvá 60-90 minut, v noci prakticky pouze 90 minut, takže bylo otázkou času, co dalšího se k mé unávě a stresu přičte...
Ale o tom příště.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)