Snaha navrátit tento blog do normálu mě vedlo k rozhodnutí, že bych se měl vrátit k týdenním shrnutím , což ale znamenalo vzpomenout si, co se dělo v období od 9. března, přičemž hned od 11. března jsem začal sledovat věci kolem koronaviru zde na blogu. A protože období čtyř týdnů si jsou podobná jako vejce vejci, udělám to společným textem.
Když se zpětně dívám do Shrnutí (10/2020) tak se zpětně děsím toho, že jsem cestoval za kamarády přes Prahu, takže bych býval něco mohl zavléknout k nim a nebo naopak se nakazit. Covid-19 má mít inkubační dobu 14 dnů, ale k tomu naštěstí v době od 9. března až do 5. dubna nedošlo.
Ale schylovalo se k tomu, že mě něco přepadne, protože v práci jsem pracoval s hodně přesčasy právě kvůli řešení situací kolem koronaviru, Dělal jsem práci i z domova (ředitelka pobočky A* dokonce zaznamenala, že v jednom dni se mi povedlo reagovat v rozmezí 20hodin)
Popisovat to, co jsem dělal je velice jednoduché - cestoval jsem mezi domovem a prací, a dokud to šlo, řešil jsem ve čtvrtek s kamarádkou I* kafárnu, která se po uzavření restaurací změnila ve velké nákupy v jistém řetězci, protože alespoň jednou týdně se prostě nakupovat musí. I kdyby to bylo jen pečivo, nebo jiné čerstvé potraviny.
Také se na mě podepisoval stres, protože i třeba tyto velmi rychlé nákupy mě zlehka děsily, zvlášť poté, co se objevila statistika na jednotlivá města, která ukazovala, že v tom konkrétním městě případy nákazy naskakovaly rychleji než ve městě s pobočkou A*, jenž je o 2/3 větší.
Přestože mě koronavirus přinášel nakupovací a pracovní stres, současně mě fascinoval, takže mě bavilo hrát si se statistikami. Hlavně mě zaujalo hned na začátku, že ta čísla, co v české republice byly a jsou, jsou taková nízká oproti okolním zemím a hlavně oproti Itálii a Španělsku, o Číně nemluvě. Mezinárodní statistiky jsem ale nakonec nedělal, protože čísla se sháněla relativně špatně a hlavně by se musela přepočítat třeba v poměru na 100 tisíc obyvatel, aby to trošku vypovídalo...
Sám jsem ale cítil, že se něco se mnou ke konci tohoto období děje, protože po příchodu domů se mi chtělo spát. Když jsem si "rovnal záda" na gauči dvacet minut, tak to bylo dobré (dával jsem si "dvacet"), ale minimálně jednou mě mamka přistihla, že jsem se tři hodiny nepohnul, což bylo hodně špatné, protože má obvyklá spánková perioda trvá 60-90 minut, v noci prakticky pouze 90 minut, takže bylo otázkou času, co dalšího se k mé unávě a stresu přičte...
Ale o tom příště.
