Mamka byla s kočičkou Mourinkou sama doma a já byl v práci. I když vlastně tam s nimi byla i nějaká moucha.
A zatímco si mamka něco dělala nad stolem, Mourinka si hrála na lovce Pampaliniho. A hrála si na něj dokonale. Kdo zná onen večerníček z dob, ví, že se lovci Pampalinimu nedařilo až tak dobře a to se dělo i Mourince.
Mamka zaregistrovala přidušené mňouknutí a pak ještě jednou, o maličko silnější. To ji zaujalo a ohlédla se po Mourince. Mourinka přidušeně a nešťastně zamňoukala i potřetí a mamka pochopila proč. Mourinka si přibíhala pro pomoc a bála se otevřít tlamičku, neboť v ní měla napůl snězenou masařku a ta mrskala nožičkama jak vně, tak uvnitř tlamičky.
Mamka se začala smát a mouchu ji odňala, ta však už byla připitomnělá, takže ji mamka plácla a Mourinka snědla...
Po včerejší špatné náladě mám náladu dobrou, jen jsem si to začal představovat :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat